Článek
Nestranický odborník za hnutí Svoboda a přímá demokracie, čerstvý ministr obrany a vicepremiér Jaromír Zůna, způsobil mrzení. V SPD.
Šlo to rychle. V prvním obsáhlejším vystoupení v pátek prohlásil, že Rusko je agresor a Česko bude pomáhat Ukrajině. Přívrženci i politici SPD vyskočili jako čertík z krabičky.
Z obsáhlé zpětné vazby na sociálních sítích: „Nelze akceptovat to, abychom nadále poslouchali z veřejného prostoru, že jsme na straně Ukrajiny. Chápu vaše rozhořčení, i já jsem rozhořčen.“ (Poslanec Jindřich Rajchl, který je prý připraven ujmout se v případě potřeby jakéhokoli resortu.) „Pan ministr se trochu porouchal.“ (Poslanec a příležitostný sparingpartner Nočních vlků Jaroslav Foldyna.)
SPD prostřednictvím Jaromíra Zůny dosáhla 15. prosince na nejvýznamnější exekutivní post ve své historii. Místo radosti ale ve straně zavládla značně rozvrkočená nálada. Navzdory tomu, že Tomio Okamura se snažil Zůnovo poselství uvést na pravou míru a tvářit se, že odpovídá stranické doktríně. Takže situace je nadmíru výtečná.
Hnutí SPD si v přímém přenosu ujasňuje, koho a proč do vlády vyslalo. (Ačkoli ještě začátkem prosince se Okamura dušoval, že i Zůna souhlasí s programem SPD včetně ukončení muniční iniciativy.)
Průběh prozření se dá sledovat s lehkým pobavením: „Vůbec o výměně neuvažujeme, pan Zůna je tam čtyři dny i s cestou.“ (Místopředseda hnutí Radim Fiala se v pondělí ráno skoro trefil.)
Dá se to sledovat i se znepokojením.
Ministerstvo obrany, klasický silový resort, nemůže být třtinou ve větru facebookových komentářů. Naopak, v souvislosti s jeho politikou má panovat až vojenská disciplína. Ať s ní někdo souhlasí víc, nebo míň - je dobré vědět, na čem jsme. Vědět, co ministr a co vláda chtějí. A jestli na Bezpečnostní radě státu zasedá osoba s názory Jaromíra Zůny, názory Jindřicha Rajchla, nebo s nějakým vyspělým dvojím myšlením.
Je dobré vědět, jak dalece ministr obrany odečítá ze rtů předsednictvu SPD, anebo přísahá na Bezpečnostní strategii České republiky.
Snad ještě rychleji, než se dalo předpokládat, vyšly najevo limity konceptu „nestranických odborníků“. Výsledkem je nejistota, zmatek - a nejen v řadách Svobody a přímé demokracie. Komu se nezávislý, a také nikým nevolený expert, nepolitik, vlastně zodpovídá?
Vládní koalice v pondělí vymyslela řešení: na ministra obrany uvalila nucenou slovní správu v zahraniční politice. Jaromír Zůna odteď může mluvit jen k otázkám armády.
Koaličník Radim Fiala to shrnul: „Pan ministr Zůna bude komunikovat věci, které se týkají armády, které se týkají zabezpečení. A zahraniční věci prostě v principu náleží premiérovi, to znamená Ukrajina, to patří do gesce premiéra, to bude komunikovat premiér.“
Absurdní. Obrana a zahraniční politika se prolínají, není možné, aby Zůna hovořil jen o kanónech, a když by chtěl přejít k mezinárodní situaci, zacpal si ústa: „Pardon, o tomhle si sice něco myslím, ale víc nesmím.“
Ještě absurdnější by bylo, kdyby se náhubek měl týkat i vystoupení v parlamentu. Ministr obrany tam přece obhajuje i „zahraničně-politické“ zákony nebo mezinárodní smlouvy. A co až se vypraví na nějaký summit do Bruselu, tam taky bude mlčet?
Mimochodem, součástí Zůnova expertního životopisu jsou i čtyři roky univerzitního studia mezinárodních vztahů.
Ministr (nejen obrany), který nesmí mluvit o zahraniční politice, není plnohodnotný ministr. Jaromír Zůna může zvážit, jestli je to dostatečně důstojná role a jestli to náhodou není na rezignaci. Šlo to rychle.
