Článek
Obvodní soud pro Prahu 10 řeší případ výtržnictví a hanobení národa dnes již bývalého řidiče tramvaje číslo 7 Daniela B., který na konci minulého února napadl starší ukrajinský pár, který cestoval ve voze s dvouletým vnukem. Během přelíčení vyplynulo, že na řidiče přišlo během dvou let osm stížností. Všechny byly ale vyhodnoceny jako „neprokázané“.
Detailnější informace o stížnostech bude soud projednávat na středečním jednání.
Státní zástupce si proto jako svědka pozval řidičova nadřízeného Pavla Strnada, vedoucího vozovny Motol. Při výslechu mimoděk vyplynulo, jak pražský Dopravní podnik řeší stížnosti a podněty od veřejnosti na své řidiče.
„Stížnosti od cestujících na dotyčného tramvajáka byly. Nepamatuji si, jestli ze strany řidičů automobilů, cestujících nebo chodců, to už nevím, ale vím, že jich pár došlo,“ vypověděl u soudu Strnad.
„U každé stížnosti nebo podnětu veřejnosti stěžovatel popisuje nějakou situaci a tento řidič mi k tomu vždy napsal své vyjádření nebo jsme to napsali v kanceláři spolu. Nebyla žádná, která by prokazovala, že se to stalo tak, jak psal stěžovatel,“ vylíčil vedoucí, který v případě vozovny v Motole došlé stížnosti na podřízené vyřizuje.
Státního zástupce zajímalo, na základě čeho posuzuje relevanci a odůvodněnost stížností. O jaká fakta se opírá.
„Nemám, jak ty stížnosti prověřovat. Mám možnost s řidičem věc projednat a když je vyjádření řidiče v rozporu s tím, co píše stěžovatel, tak nemám jinou možnost, než podnět zhodnotit tak, že nic neprokazuje, že by se to událo tak, jak stěžovatel píše. Nejsem ani vyšetřovatel ani soudce,“ popsal Pavel Strnad před soudním senátem praxi nakládání se stížnostmi u pražského dopravce.
K důkazům, jako jsou třeba kamerové záznamy, přístup nemá. Občas prý stěžovatelé využijí přímé konfrontace s řidičem tramvaje, ale to se podle něj děje zřídkakdy.
Soudní jednání s agresivním tramvajákem Danielem B., který napadl ukrajinské cestující.
Nic na situaci nemění ani případy, kdy na jeden incident přijdou stížnosti od více lidí. „To samé. Můžu si o tom myslet svoje, ale nemůžu zaměstnanci uškodit proto, že mám nějaký subjektivní pocit nebo názor,“ uvedl u soudu motolský vozmistr.
Státní zástupce uvedl konkrétní případ, kdy 26. října 2024 obžalovaný řidič Daniel B. měl podle dvou stěžovatelů vyběhnout za cestujícím z kabiny a silou ho před schodištěm do metra strčit do zad.
„Musel jsem vycházet z toho, co mám na stole. Mám pocit, že tam byl trochu rozpor mezi výpověďmi těch lidí a řidiče, který říkal, že dotyčný měl sluchátka a nereagoval téměř na nic. Jestli do něj strčil, jak bylo ve vyjádření stěžovatelů - nebo ne, jak řekl řidič, nevím. Nemám, jak to prověřit,“ vypověděl u soudu Strnad. Na otázku, jestli vůbec někdy uznal nějakou stížnost jako důvodnou, odpověděl stručně. „Výjimečně.“
A priori se věří zaměstnanci
Dopravní podnik potvrzuje, že stížnosti na řidiče, strojvedoucí nebo dozorčí opravdu zpracovávají jejich nadřízení.
„Stížnost se vyhodnocuje na základě dostupných informací. Existují-li věrohodné záznamy (např. záznam z řídicího systému, kamerový, zvukový, obrazový záznam), používají se k posouzení stížnosti. V případě, že k podání neexistuje žádný záznam, posuzuje se podle písemného vyjádření zaměstnance, na kterého si cestující stěžuje,“ popsal Seznam Zprávám mluvčí Dopravního podniku Daniel Šabík a potvrdil, že v mnoha případech se oprávněnost podnětu nepodaří jednoznačně zjistit. V případě tvrzení proti tvrzení je uvěřeno zaměstnanci.
„Pokud se prokáže oprávněnost stížnosti, jsou vůči dotyčnému zaměstnanci vyvozeny pracovněprávní důsledky v odpovídajícím rozsahu. Jedná se například o krácení rozsahu nenárokových odměn, písemné upozornění zaměstnavatele (vytýkací dopis) a další nástroje až po ukončení pracovního poměru,“ popsal Šabík.
Přesnou statistiku, o kolik provinění se jedná, podle něj nemá podnik k dispozici. Alespoň pro představu. V roce 2024 obdržel pražský dopravce přes 21 tisíc podání ze strany cestujících. Zhruba 70 procent mělo charakter stížnosti, zhruba třetina měla formu dotazu a asi tři procenta podání lze zařadit mezi pochvaly.
Dopravní podnik města Brna, který má zhruba pětkrát méně zaměstnanců než pražský dopravce, disponuje přesnějšími statistikami. Podněty ze strany veřejnosti se také předávají na příslušnou provozovnu k prověření, ale zároveň jsou z daného vozidla zajištěna dostupná záznamová zařízení, zejména tedy kamerový záznam nebo data z tachografu.
„Pověřený pracovník následně situaci projedná s konkrétním řidičem a na základě všech dostupných informací vyhodnocuje průběh události. Pokud to charakter stížnosti vyžaduje, vyžádáme si také externí podklady k doplnění posouzení situace,“ popsala redakci mluvčí brněnského dopravního podniku Hana Tomaštíková.
Loni přijali brněnští dopravci zhruba 469 stížností (prý se každoročně počet stížností snižuje), 86 z nich bylo vyhodnoceno jako oprávněných a padlo kolem padesáti trestů.
„Tresty určuje hodnotitelská komise, může se jednat o napomenutí, finanční postih, ale i vytýkací dopis,“ upřesnila mluvčí brněnského dopravního podniku.
Systémový problém?
Zřizovatelem pražského Dopravního podniku je město Praha. Seznam Zprávy seznámily náměstka primátora pro dopravu Jaromíra Beránka s výpovědí vedoucího vozovny v Motole a s jeho popisem, jak on se stížnostmi cestujících v praxi zachází. Jaromír Beránek však žádný systémový problém nevidí.
„Veškeré obdržené podněty dopravní podnik se vší vážností prošetří. Na žádný z takových podnětů ale neexistuje univerzální recept na řešení, ke všem je potřeba přistupovat individuálně. Pokud se stížnost ukáže jako důvodná, dopravní podnik vždy postupuje podle platných pracovněprávních nástrojů, které má k dispozici podle závažnosti prohřešku (od namátkových anonymních kontrol po finanční postih zaměstnance),“ napsal ve vyjádření Jaromír Beránek.
Cestujícím současně doporučil, aby se v případě konfliktní situace především obrátili na policii.
