Asie se diví Evropě. „Vás USA vážně překvapily?“

Postoje amerického prezidenta Donalda Trumpa se viditelně promítají do vztahů USA se světem. V Evropě se podle průzkumu think tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR) Trumpovo heslo „Make America Great Again“ obrací proti jeho vlastním cílům, a nahrává tak Číně.

Průzkum probíhal mezi 26 tisíci dotázaných z 21 světových zemí. Jak napovídají grafy níže, nálady se proměňují mezi tradičními spojenci i rivaly USA.

Spojené státy pod Trumpovým vedením už nenahánějí takový strach v zemích, které Američany považují za protivníky, zatímco jejich tradiční spojenci, zejména v Evropě, pociťují rostoucí odcizení.

Většina dotázaných neočekává další růst amerického vlivu, ale počítá s tím, že vakuum globálně zaplní Čína, jejíž vliv má v následujících deseti letech růst.

Zatímco Evropa v posledních týdnech kvůli americkému postoji k Venezuele a ke Grónsku zažívá nepříjemné prozření, Trump se ve skutečnosti otevřeně hlásí k politice, kterou třeba sousedé Číny v jihovýchodní Asii už dávno mají s USA spojenou.

„Například že (Spojené státy) sledují jen vlastní zájmy, nezajímají se o demokracii a lidská práva a zasahují do jiných zemí kvůli ropě nebo kvůli šíření vlastního vlivu,“ říká pro Seznam Zprávy odborník na čínsko-evropské vztahy Richard Turcsányi z Central European Institute of Asian Studies (CEIAS) a Univerzity Palackého v Olomouci.

Podle něj může být pro mnohé Evropany překvapivé, že v jiných částech světa se vnímání USA v poslední době nemění tak dramaticky jako v Evropě.

„Souvisí to s několika faktory – především s tím, že Evropa měla vůči Spojeným státům dlouhodobě poměrně pozitivní postoj a vnímala je jako klíčového demokratického spojence. Velká část světa však měla vždy k americké zahraniční politice problematičtější vztah,“ dodává.

Právě jihovýchodní Asie je jedním z klíčových regionů, kde se globální soupeření USA a Číny překlápí do každodenní politiky, obchodu i bezpečnosti.

Zažitý předpoklad regionální bezpečnosti, ve kterém USA figurovaly jako „dlouhodobá a stabilní kotva“, narušují Trumpovy rychlé změny názorů a priorit a přiživují rostoucí zmatek ohledně záměrů USA, píše ve své analýze magazín Foreign Policy.

Podle ní tak v posledních měsících slábne americká image morální autority a vychází najevo, že partnerství má pro Washington hodnotu především tehdy, když mu přináší bezprostřední zisk.

Trumpova administrativa dává najevo, že jí jde především o dopravní trasy a přístup ke zdrojům. To by nebylo nic nového - také předchozí americké administrativy sledovaly podobné cíle, obvykle však jemněji a s větším důrazem na aliance, partnerství a hodnoty.

Administrativa Donalda Trumpa se od tohoto přístupu výrazně odklonila: otevřeně dává najevo, že pokud státy jihovýchodní Asie nedokážou Spojeným státům nabídnout zřetelný strategický přínos, Washington necítí povinnost udržovat s nimi spojenecké vazby.

Jak to bez obalu formulovala nová americká Národní bezpečnostní strategie: „Dny, kdy Spojené státy podpíraly celý světový řád jako Atlas, jsou pryč.“

Situace se však liší mezi jednotlivými zeměmi. Na jednu stranu Trump posiluje spolupráci se Sdružením národů jihovýchodní Asie (ASEAN), kam patří 11 států, a prohlubuje vztahy například s Filipínami, Vietnamem či Indonésií. Zároveň však usiluje o normalizaci vztahů například s Kambodžou nebo Myanmarem, a to navzdory opakovaným a zdokumentovaným porušováním lidských práv v těchto zemích.

Takový přístup bývá v regionu označován jako chladný realismus - jihovýchodní Asie je v něm pro Spojené státy především prostředek k posílení vlastní moci a prosazování vlastních zájmů.

Státům jihovýchodní Asie přitom příliš prostoru pro iluze o americké diplomacii nezbývá - některé z nich pocítily dopady amerických cel uvalených na dovoz do USA, jinde zase vyvolal negativní reakce americký vpád do Venezuely.

Mimořádně silně ho kritizoval třeba Singapur, tradiční spojenec USA, který sice není plně demokratický, ale výrazně podporuje mezinárodní právo, globalizaci a stabilitu.

„Pro Singapur není Trumpův transakční přístup ideální, a už vůbec ne cla a celkový chaos, který Trump do světového systému vnáší. Singapur o tom hovořil poměrně otevřeně,“ říká Turcsányi.

„Pokud má teď takhle svět fungovat, tak máme z pohledu malé země problém,“ prohlásil singapurský ministr Lee Hsien Loog s tím, že se Singapur vždy vyjadřoval proti situacím, které se dějí v rozporu s mezinárodním právem a Chartou OSN, a jako příklady uvedl ruskou invazi na Ukrajinu a americkou invazi do Grenady v roce 1983.

Obzvlášť „bedlivě a se značnými obavami“ budou následky amerického zásahu ve Venezuele sledovat Laos a Kambodža, uvedl Norihiko Jamada z Japonského institutu rozvojových ekonomik.

Tyto země nejsou demokratické a transakční logika „něco za něco“ jim krátkodobě vyhovuje. To je však zároveň hlavní problém - takový vztah nemá žádné pojistky a neexistuje pro ně žádný závazek, který by je chránil.

„V důsledku toho mohou autoritářské vlády vnímat USA jako potenciální hrozbu a je tak pravděpodobné, že posílí vazby s Čínou a Ruskem, zatímco s Washingtonem si zachovají pouze uměřenou angažovanost,“ uvedl Jamada pro list South China Morning Post.

Pro tyto režimy je chování Washingtonu dalším potvrzením, že jsou Spojené státy ochotné použít přímou vojenskou intervenci k prosazování svých zájmů, i za cenu porušení mezinárodních norem.

Laos nyní podléhá 40% clu a Kambodža 19%, ačkoli obě sazby jsou nižší, než bývaly. Laos i Kambodža se v posledních letech hlouběji dostaly do orbity Číny, a to díky masivnímu přílivu čínských investic a infrastrukturních projektů v rámci iniciativy Pás a stezka.

Podle Richarda Turcsányiho ale většině států jihovýchodní Asie Trumpův transakční styl vlastně vyhovuje.

„Jsou to země, které jsou buď otevřeně autoritářské, nebo alespoň hybridní demokracie. Z tohoto pohledu mnoha regionálním lídrům vyhovuje, že Spojené státy se nyní nezajímají o lidská práva a demokracii, ale chtějí uzavírat konkrétní dohody. Řada zemí v regionu s USA momentálně rozvíjí obrannou spolupráci nebo uzavírá dohody o těžbě surovin, zejména kritických minerálů. Je třeba připomenout, že závislost USA na Číně v této oblasti je jedním z hlavních strategických problémů a Washington se snaží zdroje diverzifikovat,“ popisuje odborník.

Potom je tu ale jedna z nejkritičtějších oblastí světa - Jihočínské moře. Řada států regionu tam vede územní spory s Čínou.

Pro státy ASEAN působící v Jihočínském moři je trvalá pozornost Spojených států v principu vítaná, klíčové jsou však její motivace. Pokud Washington sleduje hlavně vlastní ekonomické zájmy, zájmy regionálních partnerů nemusí hrát rozhodující roli. Jakákoli změna amerických priorit tak může zásadně ovlivnit jejich ochotu zasáhnout.

Příkladem jsou Filipíny. Pokud proti nim Čína zasáhne ve sporných oblastech, jako jsou písčiny Second Thomas či Scarborough, kde se už několikrát napětí projevilo, nemusela by být americká podpora Filipín samozřejmá. Jak říká Turcsányi, „to je otázka za milion“.

„Myslím, že Filipíny jsou si momentálně relativně jisté americkou podporou – také díky dobrým osobním vztahům na nejvyšší úrovni. Zároveň si ale myslím, že i tam musí probíhat určité zákulisní debaty o tom, nakolik se lze na americké bezpečnostní garance skutečně spolehnout. Trump je totiž nejen nepředvídatelný, ale také opakovaně mluví o soustředění USA na západní polokouli – a to by mohlo znamenat ochotu akceptovat rostoucí čínský vliv v jihovýchodní Asii,“ říká.

Rozvoj obranné spolupráce se Spojenými státy je patrný i ve Vietnamu, v Indonésii či Kambodži. Před několika měsíci Donald Trump navštívil i Malajsii, kde oznámil uzavření mírové dohody mezi Thajskem a Kambodžou. „Nezdá se, že by tato dohoda znamenala zásadní průlom nebo vyřešení sporů, ale mohla přispět k obrazu USA jako relevantního aktéra v regionu,“ vysvětluje Turcsányi.

Vedle námořní bezpečnosti věnuje Trump pozornost zajištění dodávek kritických nerostných surovin.

Spojené státy nyní jednají s Kambodžou, Indonésií, Malajsií, Thajskem, Vietnamem a podle Turcsányiho se zdá, že je Washington ochoten pragmaticky jednat i s myanmarskou vojenskou juntou. Tu Bidenova administrativa obvinila z porušování lidských práv a genocidy.

Mezitím stojí Čína částečně v ústraní. „Myslím, že Peking to dělá zčásti záměrně a věří, že Trump nic zásadního nedokáže prosadit, zatímco čínský vliv bude v regionu i nadále dlouhodobě posilovat, tak jako v posledních dekádách,“ uvádí Turcsányi.

Podle něj stále platí, že státy regionu dlouhodobě posilují vazby na Čínu, byť v krátkodobém horizontu se Trump snaží získat konkrétní výhody.

„Jsem ale skeptický, že by se mu podařilo změnit dlouhodobou trajektorii. Čínský vliv se pravděpodobně bude nadále zvyšovat – zároveň však mnoho států regionu dokáže udržovat vyvážené vztahy nejen s USA a Čínou, ale také s Evropou, Austrálií či Japonskem. Region si tak může uchovat schopnost balancovat mezi různými externími aktéry,“ uzavírá expert.