Článek
Mikaela Shiffrinová je magická lyžařka. Bohem nadaná a životem obouchaná Američanka. Když o víkendu vyhrála svůj 71. slalom ve Světovém poháru, což je samo o sobě unikátní číslo, stoupla si před mikrofon a prohlásila: „Děkuju všem, že jste mě podporovali a fandili. Slyšela jsem vás. Špindl je pro mě speciální místo.“
Ano, Špindl.
Špindlerův Mlýn v Krkonoších.
Slalomový víkend ve Špindlerově Mlýně.
Žádný Aspen v Coloradu. Tyrolský Sölden, klasiky ve Val-d’Isère, Garmischi, Cortině d’Ampezzo nebo v Saalbachu.
Prostě Špindl.
„Neutuchající nadšení. Euforie,“ děkovaly závodnice, které zažily víkendové závody.
Na jednu stranu se to mohlo zdát jako celkem očekávatelný kompliment za pořádání Světového poháru, ale lyžařky ani zdánlivě nevypadaly, že by chtěly přehánět. Znovu po třech letech (a pošesté v historii) se vrátily do Špindlerova Mlýna, kde měly standardně vysoké zázemí, disciplinované pořadatele a zároveň ohromnou přízeň od fanoušků. Sešly se jich tisíce, a když švédská favoritka Sara Hectorová ovládla sobotní obří slalom, neskrývala dojetí: „Bylo to poprvé v životě, co jsem fanoušky slyšela od startovní budky až do cíle.“
Slavná Američanka Shiffrinová, jedna z nejlepších lyžařek všech dob, dokonce přemýšlela, že se do Špindlu vrátí v létě na dovolenou, aby porovnala zimní bouři s horským tichem.
Fandíme všem. Ale Američankám především.
Přivezte sport a bude vyprodáno
V tom je Česko zpravidla výjimečné. Jakmile pozve světově respektované sportovce, chová se k nim nesmírně vlídně. Lhostejno jestli se jedná o lyžaře ve Špindlerově Mlýně, atlety při Zlaté tretře v Ostravě nebo biatlonisty v Novém Městě na Moravě.
Nemluvě o velkých šampionátech v hokeji, florbalu nebo míčových sportech. V Česku se podaří vyprodat největší halu pro nemilosrdné bojovníky v MMA. Loni v září se frenetická atmosféra s tanečními rytmy vryla do paměti elitním šipkařům, kteří dorazili na pražské výstaviště v Letňanech. Mimochodem, letos se podobná akce opakuje a zase se čekají davy.
Rozhodně není od věci lidové rčení, že co Čech, to fanoušek. A biatlonová extáze v tom hraje nezanedbatelnou roli.
Hurá do cíle.
Na Vysočině, konkrétně na tratích kolem Nového Města, vyrostl fenomén. Dost možná nejžhavější závod Světového poháru v celé biatlonové sezoně. Napěchovaný ryzím nadšením, fanděním všem bez rozdílu, národními vlajkami a voňavou slivovicí. Jak říká někdejší závodník Ondřej Moravec, aktuálně trenér mužské reprezentace: „Zdaleka nejde jen o to, že se vášnivě fandí Čechům. Nové Město je zážitek, na který se celý rok těšíte.“
Ještě v pondělí ráno, kdy se závodníci z celého světa rozjížděli na poslední přípravu před olympijskými hrami v Miláně, si kdekdo pomyslel: „Tady jsou nejlepší fanoušci na světě.“
Možná ano, i když to nelze objektivně určit. Nepomůžou vám čísla od turniketů. Přesnou pravdu vám neodhalí ani změřené decibely u trati. Jde hlavně o celkový dojem, který při závodech v Česku bývá někdy až návykový.
Když v sobotu večer dojížděla česká smíšená štafeta Jislová, Voborníková, Hornig a Krčmář do cíle, aréna v Novém Městě vibrovala tak znatelně, až jste měli dojem, že musí každou chvíli vybouchnout. „I když jsem únavou lezl po zemi, diváci mě postavili na nohy,“ vydýchával se finišman Michal Krčmář, když ve sprintu proti Američanům dosáhl na bronz: „Nedá se popsat slovy, jak nás lidé podporují. Je to odměna, že tu můžeme závodit.“
Tribuna v Novém Městě na Moravě. Sem se chcete za biatlonem vrátit.
Kdo víkendové závody na českém sněhu zažil, mohl jen děkovat za zážitek. Mimochodem, další Světový pohár biatlonistů v Novém Městě proběhne příští rok od 19. ledna. Jestli chcete být u toho, dejte si zhruba od září upozornění do kalendáře. Začne totiž předprodej vstupenek.
