Můžete se cítit jako miliardář, stačí darovat pár korun, říká investor

Pro Čechy není solidarita prázdné slovo. Do veřejných sbírek posílají miliardy korun. Podle vědeckých studií přináší takové dary užitek i samotným dárcům. A někdy k tomu stačí i mnohem menší částky, než si většina lidí myslí.

Desítky milionů korun na léčbu nemocného Martínka, víc než miliarda na obce postižené tornádem na jižní Moravě a téměř jedna a půl miliardy na zbraně pro Ukrajinu. To je jen pár příkladů veleúspěšných sbírek, kterými v posledních letech Češi pomáhají tam, kde je to podle nich nejvíc potřeba.

Podle mezinárodních statistik dnes patříme mezi nejštědřejší národy světa. Zatímco ještě před deseti lety se Češi v žebříčku World Giving Index pohybovali hluboko ve druhé stovce, dnes se stabilně drží okolo 15. místa.

Peníze přitom přinášejí užitek nejen obdarovaným, ale prospívají i samotným dárcům, jak ostatně potvrdila i slavná studie zveřejněná v prestižním vědeckém časopise Science. Vědci tehdy náhodně zvoleným lidem rozdali dvaceti- nebo pětidolarovku. Rozdělili je na dvě skupiny, z nichž jedni si měli za peníze koupit něco pro sebe, zatímco druzí měli částku darovat.

„Lidé, kteří ty dolary darovali, se díky tomu cítili výrazně líp. U skupiny, která je utratila za sebe, nebyl žádný měřitelný nárůst štěstí,“ popisuje závěr studie vědec a investiční bloger Lukáš Nádvorník v podcastu Ve vatě. Studie byla již několikrát zopakována, vždy se stejnými závěry.

Druhým zajímavým poznatkem bylo, že se míra štěstí neodvíjela od výše darované částky. „Můžete dávat pět dolarů a zažívat podobné pocity, jako když miliardář, když to přeženu, dává miliony. Podstatné je, jestli vidíte, jak jste někomu pomohli,“ dodává Nádvorník.

Dávání má podle něj ještě jeden hlubší efekt – pomáhá „oblafnout“ náš vlastní mozek. Jako člověk, který se prošetřil a proinvestoval k finanční nezávislosti, to Nádvorník praktikuje na vlastní kůži.

Po letech úsporného životního stylu se jeho mozek přepnul do úsporného režimu. A každá fyzická útrata ho vysloveně bolela. Právě darování mu pomohlo tento nepříjemný pocit překonat. „Ve chvíli, kdy hromadím peníze, je mozek utvrzován v představě, že mám málo. Ale ve chvíli, kdy začnu dávat, i když jsou to malé částky, signalizuji mozku, že mám dost, protože si můžeš dovolit dávat jiným,“ vysvětluje princip v podcastu.

Výsledkem je nižší míra stresu a paradoxně i lepší racionální rozhodování.

Sám sebe nepovažuje za žádného filantropa, ale pravidelně Lukáš Nádvorník daruje už mnoho let. „Dávám nějakou menší částku, stovky korun, několikrát měsíčně. To dělám systematicky možná patnáct dvacet let. A pak jednou začas, třeba když se něco děje, dám něco většího.“

Kdo váhá, jakou částku darovat, může jako vodítko použít takzvané pravidlo čtyř procent. Podle něj lze z majetku dlouhodobě vybírat zhruba čtyři procenta ročně, aniž by se portfolio vyčerpalo a ztratilo schopnost dál růst. Když se tato částka přepočítá na jednotlivé dny, vyjde zhruba setina procenta majetku denně. Taková suma je z pohledu dlouhodobé návratnosti téměř zanedbatelná.

Právě to může být vodítkem i pro darování: U portfolia kolem jednoho milionu korun nejsou drobné, ale pravidelné příspěvky v řádu stokorun několikrát do měsíce z ekonomického hlediska rozhodující, zato mohou mít výrazný smysl pro příjemce – a často i pro samotného dárce.

Jeden z největších českých filantropů Jan Barta, zakladatel investiční skupiny Pale Fire Capital, bude spolu se šéfem fundraisingových aktivit skupiny Janem Strakou hostem speciálu Ve vatě, který publikujeme na webu i v podcastových aplikacích v pátek.