Článek
Prezident Petr Pavel tleskal vestoje a stadion na Letné bouřil jako tehdy v listopadu 2005, kdy se fotbalová reprezentace probojovala na velký šampionát naposledy. Pavel Nedvěd tenkrát běhal s národní vlajkou, včera těsně před půlnocí zašel v nažehleném obleku za trenérem Miroslavem Koubkem, kterého si k mužstvu vyžádal, a vlepil mu hubana na holou hlavu. Po penaltovém vítězství nad Dánskem bylo všechno dovoleno.
„Klobouk dolů před vámi. Děkujeme všem za krásný zážitek. Doufám, že se uvidíme v Mexiku,“ vzal si kapitán Ladislav Krejčí megafon a celé mužstvo se postavilo na společnou fotografii do branky, za kterou skákal kotel fanoušků. Ještě loni v listopadu to přitom vypadalo na jedovatou nevraživost, neboť mužstvo nešlo lidem poděkovat po kvalifikační výhře nad Gibraltarem. Cítilo se uražené kvůli kritice, ale udělalo gesto, které se zpravidla neodpouští.
Tolik se toho od té doby změnilo. Kapitán, trenér, vztahy s fanoušky a hlavně nálada v týmu.
„Ty vole, nemám slov,“ křičel kapitán Krejčí do kamery, ke které si odběhl od ostatních. „Jsem hrdý na všechny, dlouho jsem neviděl takhle bojovný a týmový výkon.“
Fanoušci si včera dokonce vyprosili bývalého vůdce Tomáše Součka, aby k nim přiběhl a udělal pověstnou helikoptéru, kterou slaví vstřelené góly. Byl to jasný vzkaz, že aférka z Olomouce je zapomenuta.
A vy si rovnou v kalendáři červeně zaškrtněte datum 12. června. Budete buď hodně brzo vstávat k televizi, nebo dlouho ponocovat. Pro Česko začne mistrovství světa!
Ne, to není apríl.
Zápas s Jižní Koreou bude mít v mexické Guadalajaře výkop ve čtyři ráno. Pak přijde na řadu Jihoafrická republika a na závěr skupiny domácí Mexiko na obrovitánském a nepochybně naprosto vyprodaném Aztéckém stadionu v Mexico City.
Ano, tohle chcete. I proto zněl při oslavách z reproduktorů chytlavý cajdák Všichni jsou už v Mexiku od Michala Tučného.
Na památku, pánové.
Ale ty nervy. Šílené nervy.
Znovu jako ve čtvrtek na druhém břehu Vltavy v Edenu. Tam mužstvo uválčilo remízu 2:2 s Irskem v barážovém semifinále, které v sobě skrývalo snad jen promile fotbalové krásy. Po vítězných penaltách se však na kopu nedostatků lehce zapomnělo.
Na Letné proti Dánsku měl zápas úplně jiný vývoj, naštěstí však stejnou pointu. Zase to skončilo 2:2 po 120 minutách a na závěr se konal penaltový rozstřel, který se netýkal náhradníka Tomáše Holeše. V den svých 33. narozenin stál poslední tři minuty svlečený u čáry a měl vystřídat Vladimíra Coufala, kterého braly křeče. Jenže rozhodčí zápas přerušil až závěrečným hvizdem, takže ke změně nedošlo. Možná dobře pro Čechy, kteří se znovu ukázali jako penaltoví šampioni.
Jako na mistrovství Evropy v Bělehradě 1976, když na velkém turnaji rozhodovaly penalty vůbec poprvé. Panenkův dloubáček všechno pozlatil a vstoupil jako oficiální termín do fotbalových kronik. Každý, kdo od té doby vykouzlí oblouček nad brankáře, pokračuje v Panenkově odkazu.
Jako na Euru 1980 v Itálii, kdy Čechoslováci získali bronz díky nekonečnému rozstřelu, ve kterém minul až v deváté sérii Ital Collovati.
Jako na stříbrném evropském šampionátu 1996 proti Francouzům v semifinále, které rozsekla trefa Miroslava Kadlece v šesté sérii.
Jako ve čtvrtek pro Irsku, kdy byla světová baráž teprve v semifinále.
Fanoušci znovu prožíval thriller, nehty si mohli ukousat. Vydejme se po stopách úžasného úspěchu.
Jako první nakráčel do rozstřelu dánský bombarďák Höjlund a prudce napálil břevno. Brankář Matěj Kovář, navzdory své chybě při prvním inkasovaném gólu hrdina baráže, si odběhl pro zakutálený balon až k dánské střídačce. Ale protože mu ho kdosi schválně hodil pryč, otočil se a kmital zase zpátky, aby se míče dotkl a poděkoval mu.
První česká střela? Tomáš Chorý potvrdil, že je penaltový kadet. V lize kopal šestnáct a pokaždé proměnil. I včera to zvládl. Podupal si místo u bílého puntíku, posadil balon na zem a skóroval po zemi k tyči.
Druhá série: dánská legenda Eriksen, který před pěti lety přežil svou smrt po zástavě srdce, se trefil suverénně ze dvou krůčků. Kovář se ani nepohnul. A pozor, kráčí Tomáš Souček. Opět svou typicky unavenou chůzí. Podržel si míč v levé ruce a poprvé si poslechl, jak stadion skanduje jeho jméno. Na podporu. Gól! Souček si poklepal na srdce a vrátil se na půlící čáru, kde se parťáci celou dobu drželi za ramena. Prvním gratulantem byl Krejčí, který po něm zdědil kapitánskou pásku.
Matěj Kovář a jeho magie při penaltách. Barážový hrdina.
Třetí série a magie brankáře Kováře pokračuje. Vystihl Dreyerův pokus, Češi mají navrch. Dánský gólman Hermansen se ještě snažil poukázat na to, že Kovář udělal dřívější krok z lajny. Tím pádem by se penalta musela opakovat. Nestalo se.
Stalo se však něco jiného. Ladislav Krejčí pochybil: střílel levačkou prudce, po zemi a přesně do brankáře. Že by zápletka? „Zatrnulo mi,“ přiznal.
Za chvilku si však mohl vydechnout, neboť dánská sedmička Jensen vysoko přestřelila a slavistický univerzální běžec Michal Sadílek mohl být za hrdinou. Jeho přesná levačka orazítkovala penaltový triumf a cestu na mistrovství světa. Jen za postup dostane český fotbal téměř 230 milionů korun. O zážitcích nemluvě.
