Černá stavba? Bourání je nepřiměřený trest, říká zmocněnkyně

Urychlit stavební řízení a zavést státní stavební správu. To jsou hlavní cíle komplexní novely stavebního zákona, kterou aktuálně projednává Sněmovna. Podle odborníků je příliš komplikovaná a místy nesrozumitelná. Podle architektů, historiků či ochránců přírody přináší destrukci památkové péče, přírody i zažitých způsobů.

Na výtky trhu odpovídá ve studiu Seznam Zpráv vládní zmocněnkyně pro implementaci stavebního zákona Hana Landová.

Landová v úvodu rozhovoru důrazně odmítá, že by při přípravě zákona byly ignorovány podněty relevantních stran. „Vzali jsme připomínky, které byly zapracované, od všech rezortů,“ říká s tím, že během přípravy komplexního pozměňovacího návrhu došlo i na podněty od ČKAIT, České komory architektů, Svazu průmyslu a dopravy a Hospodářské komory.

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) však oponuje. Tvrdí, že ze čtrnácti zásadních připomínek a obecných návrhů byl plně akceptován pouze jeden a další jen částečně. Landová si ale stojí za tím, že úprav bylo ve skutečnosti víc.

ČKAIT ve své kritice novely poukazuje například na princip tzv. ekonomické přiměřenosti. Ten umožňuje neuplatnit některé technické požadavky na stavbu (včetně limitů pro hluk či vibrace), pokud by náklady na jejich splnění byly neúměrně vysoké v porovnání s reálným přínosem.

„Toto nezavádí novela, to je princip platný a účinný už v několika předpisech. Je to běžná praxe tím, jak se vyvíjí normy a zpřísňují požadavky třeba při rekonstrukcích. Možnost odchylek míří tam, kde by to v důsledku plnění normy vedlo opravdu k nepřiměřenému ekonomickému zásahu. Ale ta odchylka má pravidla a musí ji vyprojektovat autorizovaná osoba,“ oponuje Landová.

Vládní zmocněnkyně tak uklidňuje například i obyvatele Poodří, kteří mají momentálně obavy z hluku kvůli souběžné výstavbě dálnice a vysokorychlostní železnice. Podle Landové jim prý nehrozí, že by nová legislativa oslabila jejich možnosti obrany proti hluku.

Je novela psaná přímo pro velké developery? Někdy se jí totiž přezdívá Lex developer.

„Ta nálepka je velmi nešťastná. Novela je psaná pro všechny stavby a neodlišuje, kdo staví. Pouze nastavuje pravidla pro konkrétní typy staveb,“ říká Landová. Jako příklad, že změna zákona uleví i drobným stavitelům, popisuje úpravu, kdy nově až 60metrový domek bude možné stavět ve volném režimu bez povolení.

Velké projekty nad 10 tisíc metrů čtverečných hrubé podlahové plochy s převažující funkcí bydlení ale budou zahrnuty pod výstavbu veřejného zájmu. Přesto podle Landové musí být vždy v souladu s územním plánem. Takové projekty se budou podle nového režimu schvalovat už od roku 2027, ostatní zmiňované stavby až o rok později. „Deset tisíc metrů jsme zvolili po precizním průzkumu. Potřebovali jsme nezahltit nejvyšší stavební úřad – není možné aby povoloval všechny stavby v České republice, proto jsme vzali stavby, které tento zvláštní orgán kapacitně unese. Důvodem je i to, že vláda slíbila dostupné bydlení a je potřeba, aby tyto byty byly k dispozici,“ dodává Landová.

Zmiňované odlišné termíny a různá přechodná období mohou podle kritiků novely způsobit zmatek na úřadech, kde je už dnes málo úředníků. Podle Landové je ale dnes systém v krizi a každý úřad rozhoduje jinak. Změna podle ní naopak sníží rozsah agend, počet duplicitních procesů a tyto úspory umožní fungování s méně lidmi.

Zatímco dnes jsou pracovníci stavebních úřadů zaměstnanci obcí, už od ledna 2028 by měli přejít právě pod nově zřízený Úřad rozvoje území. Ten by si měl vystačit s menším počtem lidí. Podle kritiků hrozí, že se aktuální personální nouze po změně stavebního zákona promění v celostátní problém i proto, že velká část současných zaměstnanců stavebních úřadů dává v průzkumech najevo, že pod stát přejít nechce.

Landová je ale v případě kolapsu připravena vyvodit osobní zodpovědnost. „Já svoji funkci nechtěla a komukoliv, kdo o ni má zájem, ji nabízím. Mně jde o projekt a výsledek,“ dodává.

Zástupci akademické obce a odborné spolky také varují před dopady novely na památkovou péči. Norma prý výrazně uvolňuje pravidla v památkových rezervacích a zónách a ruší ochranná pásma. Může tak znamenat fatální oslabení dosavadního systému památkové péče, stojí v dopise poslanců, který podepsaly osobnosti tuzemského stavitelství, kultury a historie.

„Je potřeba si uvědomit, že podle těch počátečních ustanovení památkáři budou součástí stavebního úřadu, to znamená, ten, kdo dnes rozhoduje o těch památkách, o nich bude rozhodovat i nadále, jenom bude mít jinou vizitku,“ brání novelu Landová, podle které kritici zřejmě nečetli novelu pečlivě.

Stanovení lhůty pro archeologický výzkum na šest měsíců pak Hana Landová obhajuje statistikami samotných archeologů. „90 procent nálezů je zpracováno před šesti měsíci, 80 procent dokonce za tři měsíce provádění výzkumu,“ vysvětluje Landová a dodává, že delší zastavení stavby z důvodu výzkumu může způsobit, že projekty přijdou o financování například z evropských fondů. Prodloužení doby tak bude možné pouze na základě dohody. Přitom například nedávný průlomový objev rozsáhlého keltského sídliště na Královéhradecku u trasy budoucí dálnice D35 byl odhalen díky devítiměsíčnímu záchrannému archeologickému výzkumu.

Novela stavebního zákona také navrhuje, aby se některé nelegální stavby nemusely odstraňovat, pokud by demolice způsobila větší škody než jejich zachování. Odborníci a opozice opět tento krok kritizují, protože se tím oslabuje stavební kázeň.

„Myslím, že je na to potřeba se dívat z pohledu uživatele té stavby. Představte si, že si koupíte rodinný domek nebo nějaký byt, koupíte si ho v dobré víře, je řádně zkolaudovaný, nastěhujete se tam a pak se zjistí, že v rámci povolovacího řízení došlo ať už k úmyslnému, nebo neúmyslnému pochybení a kromě sankce by vám zbourali střechu nad hlavou. Mně připadá tato sankce jako výslovně nepřiměřená vůči tomu, kdo v dobré víře nabyl tu nemovitost,“ vysvětluje Landová. Tomu, aby nedocházelo k černým stavbám, poslouží jednoznačně doložitelné pochybení konkrétního stavebníka.