Nemocná žena chce bydlet sama. Starosta na ni podal žalobu, ať vyklidí byt

Když se Monika Oravcová nastěhovala do obecního bytu, sousedé si na ni kvůli hluku stěžovali. Žena má schizofrenii a chová se nezvykle. Úřady ji chtěly vyhodit, i když ti samí sousedé otočili a brání ji. Zasáhla až primátorka.

„Byli jsme vyděšení, nevěděli jsme, co se děje. Jestli se má člověk, když ji potká, bát? Vyhýbala jsem se jí, byla to nepříjemná situace.“

Luděna Kurdiovská popisuje začátky soužití s novou sousedkou, dnes šestačtyřicetiletou Monikou Oravcovou, která téměř celý dospělý život trpí duševním onemocněním. Je schopná samostatně žít, potřebuje ale dohled opatrovníka a například velmi těžce nese změny. A tím stěhování do jiného bytu nepochybně je.

„Pořád jí něco padalo, přesouvala nábytek,“ doplňuje další sousedka Marie Hanslová. Obě ženy se shodují, že netušily, kdo se do jejich domu v brněnských Žabovřeskách na podzim roku 2021 nastěhoval. Nevěděly, že Monika trpí schizofrenií a že se tehdy její zdravotní stav kvůli změně prostředí zhoršil.

A tak úředníkům městské části začaly ve velkém chodit stížnosti na novou nájemnici. Lidem vadil především hluk, který neustával ani v noci.

O problémech samozřejmě věděla i Moničina matka Věra Oravcová. A v té době byla její opatrovnicí, Monika je kvůli nemoci částečně zbavena svéprávnosti. Věra Oravcová mimo jiné zajistila, aby její dcera získala nájemní smlouvu v obecním bytě.

V době stěhování byla Monika zrovna hospitalizovaná a Věra, v dobré víře, vše potřebné před pěti lety zařizovala. Monika tedy rovnou z nemocnice putovala do nového bydlení.

„Dneska si troufám říct, že právě změna bydliště u ní vyvolala zhoršení zdravotního stavu. Objevil se křik, chvílemi běs. Jako kdyby se mezi sebou dva lidé hádali, nadávali si. Bohužel k tomu docházelo i v noci. Konzultovala jsem to s lékařkou, ale nedařilo se to vyřešit,“ vysvětluje Oravcová.

Téměř po roce užívání bytu starosta Filip Leder (KDU-ČSL) Věře Oravcové píše, že její dcera závažně porušuje nájemní smlouvu.

„Všichni v domě se shodli na tom, že se tento stav nedá vydržet. Ráno, když vstávají do práce, jsou nevyspalí a unavení. Děti mají problém chodit samy ze školy, hlasité vulgární nadávky je děsí. Pravděpodobně není její zdravotní stav pod kontrolou a stává se nebezpečnou svému okolí. Nájemci se bojí, co se jí odehrává v hlavě.“

Věra Oravcová to odmítá s tím, že její dcera nikdy nikomu neublížila, jen křičí, dupe, je hlasitá. V listopadu 2022 se znovu vydává na úřad, aby situaci řešila.

„Hlavní slovo měla právnička úřadu Jitka Jirmanová. Řekla mi, že ten byt by dceři nikdy nepřidělila a že to musím do 10 dnů vyřešit. A že pokud ne, tak dostane okamžitou výpověď a vystěhují ji na ulici. Byla jsem z toho úplně v šoku,“ vzpomíná matka Moniky.

Vedoucí právničku úřadu Jitku Jirmanovou jsme se snažili opakovaně kontaktovat, ale bezúspěšně.

Žena s duševním onemocněním nakonec neskončila na ulici, ale v nemocnici. Sama odešla k psychiatričce, která ji po domluvě s městskou částí i matkou nechala hospitalizovat.

Během následujícího roku byla v psychiatrické nemocnici ještě dvakrát, celkem tři měsíce. Její stav se postupně zlepšoval, ale zároveň se blížil konec dvouleté nájemní smlouvy a městská část se rozhodla, že ji neprodlouží.

„Vzhledem k tomu, že neužívala byt v souladu s nájemní smlouvou, byly tam stížnosti od sousedů, tak dlouhodobě bylo avizováno, že tato smlouva nemusí být prodloužena. Není to ani povinnost obce prodloužit smlouvu na dobu určitou,“ vysvětluje radní brněnské části Žabovřesky pro bytovou politiku Ivo Borovec (ODS).

Podle městské části navíc Věra Oravcová neplní své povinnosti jako opatrovatelka. Ta ale taková nařčení odmítá, o nemocnou dceru se stará třicet let, denně ji navštěvuje, všemožně pomáhá. Ale samozřejmě naráží na limity.

„Říkala jsem jim, že pokud nájemní smlouvu neprodlouží, nemám ji kam dát. Na vlastní bydlení nemám miliony. Sama bydlím v malé garsonce. A nájemní bydlení? V každé smlouvě je nekuřák bez zvířat. Dcera je kuřačka, má tři kočky a navíc schízu. Tak co s tím chcete dělat?“

Ústavní zařízení jsou přeplněná a Monika do nich nechce. Mimo jiné i proto, že by přišla o své milované kočky.

Je podzim 2023. Nájemní smlouva k obecnímu bytu vypršela a Věra Oravcová se vzdala opatrovnictví. Byla vyčerpaná a zároveň doufala, že veřejný opatrovník - tedy sociální pracovník z radnice - bude hájit práva její dcery lépe.

Monika Oravcová v bytě zůstává, platí nájem. Podle zprávy od psychiatričky se nemá stěhovat, protože by to zhoršilo její zdravotní stav.

A hlavně: v novém bytě si zvykla, žádné problémy v domě nedělá, její zdraví se stabilizovalo.

„Je jako jiný člověk, klidná jako želva, usmívá se, pozdraví, maminka za ní chodí. Nemáme žádné problémy. Velice mě udivilo, že ji chtějí vystěhovat. Od začátku moc dobře věděli, o koho jde. Doufám, že to pro ni dobře dopadne,“ říká k nynějšímu soužití už zmíněná Luděna Kurdiovská.

„Je to úplně v klidu,“ dodává další sousedka Marie Hanslová. Na otázku, jestli je důvod, aby se Monika Oravcová odstěhovala, odpovídá: „Absolutně ne.“

Novou opatrovnicí Moniky se stala sociální pracovnice z nedalekého městského obvodu Brno-Bystrc Nataša Hubatková.

Snažila se s radnicí v Žabovřeskách dohodnout na nové nájemní smlouvě, ale nikam to nevedlo.

„Absolvovali jsme asi tři jednání s domovy s pečovatelskou službou, ale Monika tuhle formu bydlení odmítá. Je to i v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, aby mohli tito lidé co nejdéle to je možné žít ve své komunitě, přirozeným způsobem života, na který jsou zvyklí,“ vysvětluje.

Radnice přichází s jiným řešením. Přestěhovat Moniku do malé garsonky nad byt její matky. Opatrovnice Hubatková to odmítá, protože to je proti doporučení psychiatričky, Monika to také nechce, navíc takové řešení ani nedává smysl, když ve stávajícím bytě nedělá problémy.

Monika tedy žije v bytě bez smlouvy a její matka Věra Oravcová se logicky bojí, že její dcera skončí na ulici. Obrací se mimo jiné na Veřejného ochránce práv.

Ombudsman Stanislav Křeček v květnu 2025 starostovi Žabovřesek píše, že k problémům v domě už nedochází a proto nepovažuje „odmítnutí prodloužení nájmu a požadavek na vystěhování za přiměřené“.

V dopise upozorňuje i na to, že k neprodloužení nájmu došlo kvůli duševnímu onemocnění nájemnice. Ombudsman ale v tomto sporu nemůže nic přikazovat, může jen doporučovat.

Na konci proto píše: „Budu rád, když se celou záležitost podaří vyřešit smírnou cestou. Vážený pane starosto, chtěl bych vás požádat, aby městská část znovu zvážila prodloužení doby nájmu stěžovatelce.“

Jak na výzvu ke smíru zareagovalo vedení brněnské městské části?

Podalo žalobu na vyklizení bytu, pod kterou je podepsán starosta Filip Leder a už zmíněná právnička úřadu Jitka Jirmanová.

Monika Oravcová se v tu chvíli ocitla v úzkých. Její opatrovnice popisuje bizarní situaci: ačkoli je ve sporu s jinou městskou částí, právní subjektivitu má pouze celé město Brno, nikoli jednotlivé části.

Znamená to, že město Brno Moniku Oravcovou žaluje, ale zároveň hájí její práva. A opatrovnice Hubatková je ve střetu zájmů.

Soud sice jmenoval kolizního opatrovníka, ten ale s Monikou Oravcovou nijak nekomunikuje. „Jeho stanovisko je: smlouva skončila a počítejte s tím, že to prohrajete,“ popisuje jeho postoj Nataša Hubatková.

Kolizním opatrovníkem je advokát Martin Hromek. Jeho reakce? „Nezlobte se, ale jako advokát s povinností mlčenlivosti se k tomu nebudu do médií vůbec vyjadřovat.“

Opatrovnice Hubatková požádala o změnu kolizního opatrovníka, ale soudkyně nijak nereagovala. Jako protitah proto na radnici podala antidiskriminační žalobu. I v tomto případě soud rozhodoval o kolizním opatrovníkovi, tentokrát návrh Hubatkové vyslyšel a Monice jako opatrovníka ustanovil advokátku Zuzanu Candigliotu.

Ta jednání úřadů kritizuje: „Přístup městské části považuji za nelidský. Zcela ignorují, že jde o zranitelnou osobu, která potřebuje stabilitu. Jediný důvod, proč městské části vadila, byl její momentální zdravotní stav, během kterého nebyla její nemoc kompenzovaná.“

V době, kdy se o případ začal zajímat podcast Ve stínu, bylo na 16. září nařízené jednání kvůli žalobě na vyklizení bytu. Monice Oravcové vážně hrozilo, že bude muset z bytu pryč.

Jenže na konci srpna radnice otočila. Nemocné ženě nabídla smlouvu na rok s tím, že stáhne i žalobu.

Co se stalo?

Kromě Veřejného ochránce práv se totiž Věra Oravcová obrátila i na ombudsmanku Ministerstva práce a sociálních věcí Michaelu Noskovou. A ta se rozhodla jednat.

„Požádala jsem o schůzku a pomoc přímo paní primátorku. A ta slíbila, že se případem bude zaobírat a pokusí se jej vyřešit,“ říká Nosková.

Primátorka Brna Markéta Vaňková (ODS) doplňuje, že vše projednala se svou náměstkyní pro bydlení Karin Podivinskou Karasovou (Brnoklidem).

„Ta se spojila se zástupci městské části, zejména s radním Borovcem. Vše ve snaze, aby paní Oravcová mohla v bytě zůstat, s tím, že ve spolupráci se sociálními pracovníky by se jí následně případně mohlo najít optimální chráněné bydlení,“ napsala primátorka.

Proč přišla otočka v podobě prodloužení smlouvy až po zásahu magistrátu? „Nastaly nové skutečnosti. Radu města Brna beru jako nadřazený orgán radě městské části, ale v žádném případě se nejednalo o nějaký příkaz. Bytový fond spravuje městská část. Na tomto řešení jsme se dohodli,“ tvrdí radní Borovec.

Případ, jak jej popisujeme v aktuální epizodě Ve stínu, ukazuje, jak obtížné může být pro osoby se zdravotním hendikepem najít vlastní bydlení. Pokud by Monika Oravcová neměla urputnou matku a opatrovnici, která se za ni bije, mohla už dávno skončit buď na ulici, nebo v ústavním zařízení.

Zatím tedy Monika Oravcová stále bydlí v dvoupokojovém bytě v Brně-Žabovřeskách. Její matka Věra ji pravidelně navštěvuje, má garsonku nedaleko.

A poslední vývoj jí udělal velkou radost. „Akorát je to jenom na rok. Asi zase budou tlaky, aby ji dostali pryč. Ale buďme rádi za to, že alespoň teď jí to dali. Asi to je díky vašemu vlivu a voleb. Snažili jsme se domluvit poslední dva roky a nešlo to,“ vypráví cestou k dceři.

Monika cizí návštěvy nepřijímá úplně s důvěrou, je ale vidět, že se jí i jejím třem kočkám daří dobře, doma má útulně, čisto.

„Dobře se mi žije. Mám tady prostor, kočky, balkón. Všechno. Je to dobré.“

Jak těžké je najít bydlení pro zdravotně postižené a jaké další problémy doprovází systém opatrovnictví v Česku si můžete poslechnout v nové epizodě podcastu Ve stínu.

Odkaz najdete ve všech podcastových aplikacích, na webu Podcasty.cz nebo v úvodu tohoto článku.