Varování před 11. zářím přicházela roky. Teď CIA odtajnila, co věděl Bílý dům

Píše se prosinec 1998. Do rukou amerického prezidenta Billa Clintona se dostává pravidelný tajný briefing zpravodajských služeb. Titulek jednoho z materiálů je znepokojivě konkrétní: „Bin Ládin připravuje únos amerického letadla a další útoky.“

O necelé tři roky později unesou členové al-Káidy čtyři dopravní letadla. Dvě z nich narazí do věží Světového obchodního centra v New Yorku, třetí do budovy Pentagonu a čtvrté se po odporu cestujících a boji na palubě zřítí v Pensylvánii. Útoky z 11. září 2001, které nařídil šéf teroristické organizace Usáma bin Ládin, si vyžádají téměř tři tisíce obětí.

Z dnešního pohledu proto varování z roku 1998 působí až mrazivě přesně. Souvislost ale není tak přímočará.

Americké zpravodajské služby v letech před 11. zářím dostávaly řadu hlášení o různých možných útocích bin Ládinovy sítě. Některá z nich nápadně připomínají části toho, co se nakonec odehrálo. Hlášení ale nepopisovala konkrétní plán útoků z 11. září.

Rozsah informací, které se tehdy dostávaly až do Bílého domu, teď odhaluje soubor 71 odtajněných materiálů, který americká tajná služba CIA zveřejnila u příležitosti 25. výročí útoků. Jde o části takzvaných prezidentských denních briefingů – přísně tajných zpravodajských přehledů připravovaných pro prezidenta a další nejvyšší představitele Spojených států.

„Je to vůbec největší zveřejnění analýz CIA souvisejících s 11. zářím,“ uvedl při jejich odtajnění současný ředitel CIA John Ratcliffe. Celkem se podle agentury dostalo na veřejnost více než sto stran analýz, které dosud zveřejněny nebyly.

Dokumenty pocházejí z let 1998 až 2001 a zachycují, jak se postupně měnilo chápání hrozby ze strany al-Káidy a jak se analytici snažili upozorňovat na přípravy bin Ládinových útoků. Pracovali přitom podle CIA s informacemi, které byly často kusé, vágní a neúplné.

Pozoruhodný není jen obsah jednotlivých varování, ale také to, jak často se bin Ládin a možné útoky v materiálech pro prezidenta objevovali.

Už v červenci 1998 dostal Clinton briefing věnovaný zprávám, podle nichž bin Ládin plánuje útoky uvnitř Spojených států. Analytici tehdy považovali za možné, že útokům na americkém území přikládá vysokou prioritu. Ve stejném měsíci se na prezidentův stůl dostala také analýza jeho zájmu o chemické, biologické, radiologické a jaderné útoky.

Ještě znepokojivější informace přišla 10. září 1998. Podle informací obsažených ve zprávě byla preferovanou možností operace přímo na americkém území, konkrétně ve Washingtonu. Dokument zmiňoval i možnost, že stejná skupina odpovědná za bombové útoky v Africe „pošle letadlo naplněné výbušninami do amerického města“.

O necelé tři měsíce později přišlo varování, kterým tento text začíná. CIA tentokrát informovala o možném únosu amerického letadla. Lidé zapojení do údajného plánu měli při zkoušce nanečisto projít bezpečnostní kontrolou na blíže neurčeném letišti v New Yorku a někteří členové bin Ládinovy sítě podle zprávy absolvovali výcvik zaměřený na únosy letadel.

Ani tím proud varování neskončil. O týden později, 11. prosince 1998, dostal prezident další materiál nazvaný „Významná hrozba bin Ládinových útoků v blízké době“. V následujících letech CIA opakovaně informovala o přípravách dalších operací, možných cílech i bin Ládinových snahách získat nekonvenční zbraně.

Frekvence varování se zvýšila v měsících před samotnými útoky. V létě 2001 už zpravodajské služby zachytávaly zprávy o chystané „velké události“ a dalších útocích v blízké budoucnosti. Většina konkrétních informací ale ukazovala na možné cíle mimo Spojené státy.

Do této atmosféry přišel 6. srpna 2001 dnes patrně nejznámější prezidentský briefing spojený s 11. zářím. Jeho název zněl: „Bin Ládin je odhodlán udeřit ve Spojených státech.“

Byl to první materiál v prezidentských denních briefinzích toho roku, který se soustředil přímo na možnost útoku uvnitř Spojených států. Ani on ale nepopisoval konkrétní plán, který al-Káida o pět týdnů později uskutečnila.

Zmiňoval například informace FBI o „podezřelé aktivitě“ ve Spojených státech, která podle dokumentu odpovídala přípravám na únosy letadel nebo jiné druhy útoků. Upozorňoval také na nedávné sledování federálních budov v New Yorku a připomínal, že FBI v té době vedla zhruba 70 vyšetřování souvisejících s bin Ládinem.

Část informací navíc nebyla nová. Dokument se vracel například ke zprávě z roku 1998 o možném plánu unést americké letadlo a výměnou za rukojmí dosáhnout propuštění několika vězňů. FBI tehdy tuto hrozbu nedokázala potvrdit.

Množství podobných varování tedy neznamenalo, že americké úřady znaly konkrétní podobu připravovaného útoku. Právě tento rozdíl později před komisí vyšetřující 11. září popisovala tehdejší poradkyně prezidenta George W. Bushe pro národní bezpečnost Condoleezza Riceová.

„Znepokojivé, ano. Ale neříkají nám kdy, neříkají nám kde, neříkají nám kdo a neříkají nám jak,“ řekla v roce 2004.

Neurčitá varování ale byla jen jednou částí problému. Komise, která útoky z 11. září později vyšetřovala, popsala také několik konkrétnějších stop, které měly americké úřady před útoky k dispozici. Jejich význam ale nedokázaly včas rozpoznat nebo je propojit s informacemi, které měly jiné části bezpečnostního aparátu.

Jedna taková stopa přišla v červenci 2001 z pobočky FBI ve Phoenixu. Agent Kenneth Williams upozornil centrálu na možnost „koordinované snahy Usámy bin Ládina“ vysílat studenty do Spojených států na civilní letecké školy. Navrhoval proto prověřit, zda se něco podobného neděje i jinde v zemi. K tomu ale před útoky nedošlo.

Vyšetřovací komise později zároveň upozornila, že Williams nevaroval před sebevražednými piloty a samotné důkladnější prověření jeho zjištění by podle ní pravděpodobně plán útoků neodhalilo.

O několik týdnů později přišla další stopa – tentokrát z Minnesoty. Zaměstnancům letecké školy začal být podezřelý Francouz marockého původu Zacarias Moussaoui, který tam chtěl absolvovat výcvik na simulátoru Boeingu 747. Podle pozdějšího vyšetřování Komise pro 11. září neměl obvyklou kvalifikaci pro takový výcvik a agent FBI, který případ řešil, dospěl k podezření, že by Moussaoui mohl připravovat únos letadla.

Imigrační úřady Moussaouiho 16. srpna zadržely kvůli překročení povolené doby pobytu. Agenti FBI v Minnesotě se následně snažili získat povolení k prohledání jeho počítače a dalších věcí, před 11. zářím se jim to ale nepodařilo. Moussaoui, který byl ve spojení s al-Káidou a o útocích věděl, byl později odsouzený v USA na doživotí.

Ani tento případ se ale nepodařilo propojit s množstvím varování o teroristické hrozbě, které během léta přicházely. Komise později konstatovala, že před útoky nebyla vytvořena spojitost mezi Moussaouiho přítomností ve Spojených státech a zprávami o hrozbě z léta 2001.

Další z konkrétních stop se týkala dvou mužů, kteří se nakonec útoků skutečně zúčastnili – Chálida al-Mihdára a Nawáfa al-Hazmího.

Americké zpravodajské služby na ně narazily už při sledování lidí napojených na al-Káidu na přelomu let 1999 a 2000. CIA věděla, že Mihdár měl americké vízum, stopu obou mužů ale v lednu 2000 ztratila. Mihdár tehdy navíc nebyl zařazen na seznam sledovaných osob. V březnu 2000 pak CIA obdržela informaci, že Hazmí v lednu odcestoval do Los Angeles, ani ta ale nevedla k obnovení pátrání.

Pátrání po obou mužích se naplno rozběhlo až v srpnu 2001. Na seznam sledovaných osob byli zařazeni 24. srpna a o několik dní později dostala pobočka FBI v New Yorku pokyn Mihdára hledat. Pátrání bylo označeno jako „rutinní“, což dávalo kanceláři 30 dní na reakci.

Mihdár i Hazmí přitom už byli ve Spojených státech a používali svá skutečná jména. O necelé tři týdny později nastoupili na let American Airlines 77, který únosci navedli do Pentagonu.

Komise později dospěla k závěru, že při nasazení většího množství zdrojů a výrazně odlišném přístupu mohli být Mihdár a Hazmí před útoky nalezeni. Zároveň ale zdůraznila, že i v takovém případě by vyšetřovatelé potřebovali vedle schopností také štěstí.