Recenze: Akční krimi Guye Ritchieho je plná honiček. Ale režisér zaparkoval

Rachel se pohybuje na hraně mezi morálním a nemorálním, jak ráda opakovaně říká publiku nového akčního krimi snímku Guye Ritchieho Šedá zóna, který od čtvrtka promítají kina. Hrdinka právě plní zakázku pro prestižní banku. Musí dohnat padoucha Mannyho, jenž si půjčil miliardu dolarů a snaží se své dluhy maskovat pomocí falešných firem i dalších triků.

Jenže i Rachel umí spoustu triků – jak těch legálních, tak těch, co už vyžadují dosti špinavou práci.

Britský režisér Guy Ritchie se od počátku kariéry věnuje různým druhům podvodníků a grázlíků, kteří se zaplétají do komplikovaných kriminálnických podfuků. Do nich často promlouvá jak náhoda, tak neschopnost protagonistů. Jenže doby drobných gangsterů v teplákovkách z filmů jako Sbal prachy a vypadni jsou dávno pryč a Ritchie nyní chrlí jeden poněkud bezkrevný snímek za druhým.

V novince Šedá zóna opět publiku nabízí postavy, které vymýšlejí zamotané finty vůči protivníkům. Tentokrát ale nejde o začátečníky či různě neschopné pohůnky, ale mnohem schopnější profíky. A bohužel také o hrdiny bez špetky charismatu.

Rachel, kterou ztvárnila Eiza González, má k ruce dva pomocníky: Henryho Cavilla coby Sida a Jakea Gyllenhaala neboli Bronca. Oba mají za úkol různými způsoby nabourávat Mannyho byznys, dokud se tento zlosyn nerozhodne zaplatit. Operace zahrnují jak podplácení úředníků, tak mnohem akčnější kousky, k nimž je potřeba připravit hned několik záložních plánů.

Sid a Bronco nepředstavují žádné řezníky. Přinejmenším naoko pracují v rukavičkách, přestože jim Rachel pomohla z kriminálu. Teď funguje nejen jako jejich šéfka, ale také jakási „mamka“, jakkoli je zjevně mladší než oni.

Šedá zóna však k žádné z postav nenachází cestu. Všichni tu existují jen jako vykonavatelé jakéhosi plánu, je zřejmé, že sami nejsou žádní hrdinové, ale pracují pro jinou podezřelou organizaci. A byť nás zahlcují vrstevnatými plány, které často přímo vypisují na plátno, aby se divák neztratil, otřepaná formulka už moc nefunguje a spíše se dostavuje pocit, jako kdyby někdo zadal umělé inteligenci úkol: Napiš co nejgeneričtější film v duchu Guye Ritchieho.

Velká část děje se odehrává na Mannyho prosluněném ostrově. Sid a Bronco tu operují jako pár turistů, kteří nenápadně – i velmi nápadně – líčí pasti. Nejsou to oni krutí zabijáci z raných Ritchieho kriminálek, co by se vyžívali v sadistickém mučení. Postupují elegantněji, bohužel až do té míry, že snímek působí dost unyle.

Drobné žertíky obou hrdinů příliš nepomáhají, jsou to postavy, kterým fandíme snad jedině proto, že děj sledujeme jejich optikou.

Guy Ritchie kdysi z pouličních bitkařů a problémových fotbalistů vytvářel budoucí hvězdy větších i menších rolí, od Jasona Stathama po Vinnieho Jonese. Dnes má dávno k dispozici „hotové“ hollywoodské hvězdy. V novince jako by ale nevěděl, co s nimi.

Rosamund Pike v roli té, která najala Rachel a její partu, si nakonec ukradne v pár scénách pozornost pro sebe. I sama Eiza González působí mnohem víc „cool“ než její dva pohůnci, byť jim role velí zůstat vysoko nad věcí. Sid a Bronco jsou ovšem zcela zaměnitelní.

Snímek směřuje k závěrečné akční sekvenci, kde konečně sklapnou všechny pasti. Paradoxně ovšem je tou dobou divák už tak utahaný, že se nedokáže emočně jakkoli angažovat.

Ritchie se snaží, vymýšlí relativně neotřelá prostředí, v nichž se odehrávají jak honičky na nejrůznějších dopravních prostředcích, tak přestřelky či velkolepé detonace. Jenže je to taková jízda na autopilota. Není tu prakticky žádný prostor pro náhodu, pro nečekaná překvapení, pro jakéhokoli protivníka, který by nastražené plány ohrozil či zhatil.

Hrdinové pracují pro šedé bankovní „eminence“ a celý film jako by byl natočený pro bankovního úředníka, pro prototyp toho nejobyčejnějšího člověka na světě. Šedá zóna vypadá jako akční verze návodu z IKEA.

Ještě před pěti lety přitom Guy Ritchie snímkem Gentlemani navazoval na svou původní poetiku, případně pod názvem Rozhněvaný muž zkusil natočit závažnější akční titul, který s motivy pomsty pracuje eticky komplikovanějšími způsoby a reflektuje, že dřívější ritchieovský grázlík Jason Statham už je nyní v jiné pozici než na začátku kariéry.

Chladnokrevná hra s akčním žánrem v Rozhněvaném muži nemusela být všem po chuti, přesto bylo zřejmé, o co se autor pokouší. Byť šlo už tehdy o zakázkovou tvorbu, o remake francouzské předlohy z roku 2004, stále se dalo přemýšlet nad tím, kam se režisérův styl posunul. A zda to je ku prospěchu věci.

Šedá zóna jako by už na styl rezignovala. Jde o technicky solidně odvedenou práci, která však upadne v zapomnění stejně rychle jako jedno vozidlo do díry v zemi uprostřed banánovníkového pole.