Recenze: Kdo tady krade diamanty. V akčním filmu se sešla hollywoodská esa

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mike je zvláštní typ lupiče. Vždy disponuje kvalitními informacemi, jak se dostat k drahým kamenům milionové hodnoty. Vždy se mu je podaří získat. A nikdy se při tom nemusí uchýlit k násilí.

Snímek Cesta zločinu, který od uplynulého čtvrtka promítají kina, je dalším spletitým krimi thrillerem ze sluncem rozpáleného Los Angeles. Zjevně by rád dosáhl kvalit slavných předchůdců, mezi nimiž zůstává asi nejznámější Nelítostný souboj od Michaela Manna.

Režisér Bart Layton adaptoval novelu současného amerického spisovatele Dona Winslowa. Jeho prózy vynikají rychlým tempem, spoustou postav, poměrně brutálními násilnými výboji, ale také příklonem k melodramatu. Ve svých rozsáhlejších ságách by klidně mohl být nástupcem Maria Puza a jeho série Kmotr. Krátká atmosférická kniha v originále nazvaná Crime 101, podle níž vznikla Cesta zločinu, je ovšem příběhem jakéhosi lupiče gentlemana, který vzhlíží k herci Steveu McQueenovi. A když Chris Hemsworth v roli Mikea řídí svůj temně zelený vůz po losangeleské silnici 101, je pocta slavným McQueenovým snímkům v čele s Bullittovým případem zcela zjevná.

Odkazů tu ale najdeme mnohem víc. Mlčenlivý záhadný protagonista může stejně tak upomínat na hrdinu dramatu Drive od Nicolase Windinga Refna, v němž tichého, schopného řidiče ztvárnil Ryan Gosling.

Hemsworthův hrdina je spojený s podsvětím, ale není to grázl. Spíše muž, který potřebuje ještě několik úspěšných „zakázek“, aby si mohl říci, že nastal čas s tím skončit. Do celkem chladnokrevně rozmyšleného plánu se však jednoho dne nabourá mnohem méně schopná řidička, když ťukne zadek Mikeova vozu.

Zatímco přeskakují první jiskry potenciálního vztahu, v němž se úplně nehodí, že tajuplný pohledný muž o sobě nechce nic prozradit, objevuje se další „záškodník“. Mark Ruffalo hraje vyšetřovatele Loua. Jezdí sice notně opotřebovaným vozem, zato má o poznání vyšší morální kredit než většina jeho kolegů. Ti hodlají veškeré zločiny rychle vměstnat do patřičných škatulek, odškrtnout si je coby vyřešené za každou cenu a nevěří Louově hypotéze, že za krádežemi diamantů i šperků v okolí silnice 101 stojí jediný pachatel.

Do zašmodrchaného dění vstupuje ještě Halle Berry coby pojišťovací makléřka Sharon, které kolegové i nadřízení dávají najevo, že je jednak žena a jednak příliš stará na to, aby s ní navzdory zkušenostem a schopnostem počítali ve vedení firmy.

O drahé kameny se navíc nezajímá jen Mike, on i jeho informátoři mají v zádech lupiče, jenž operuje o dost brutálněji. Barry Keoghan dostal šanci ztvárnit dalšího zapamatovatelného zlosyna, ulicemi Los Angeles se prohání na motocyklu jako násilný démon, který si při loupežích nebere servítky.

Cesta zločinu touží být stylovou ambiciózní podívanou. A obsahuje pozoruhodné atmosférické scény, ať už jde o několik honiček, či samotné loupeže, v nichž kontrastuje rozdílný přístup obou ústředních aktérů. Snímek chce být vrstevnatým dramatem a trochu také meditací o povaze zločinu, o tom, co k němu lidi vede.

Novinku natočil jedenapadesátiletý Američan Bart Layton jako svůj teprve druhý celovečerní počin. Neustále v ní svádí souboj s předobrazy, na něž však nedosahuje.

Klasické téma mužů na opačných stranách zákona, kteří jsou si podobnější, než by se mohlo zdát, trochu rozmělňuje fakt, že do děje zasahuje až příliš postav a podzápletek. Přitom je snímek při stopáži 135 minut poněkud zdlouhavý, a zároveň nestíhá věnovat všem linkám dostatečnou pozornost.

Například celé napojení Mikea na jeho bosse, jehož ztvárnil Nick Nolte, zůstává načrtnuté až příliš letmo. A nedořečenost tentokrát nutně není kvalitou, jakkoli tvůrci hrají na to, že postavám ponechají některá tajemství. Stejně tak režisér nestíhá rozvinout milostnou linku mezi Mikem a jeho novou známostí, již ztvárnila Monica Barbaro.

Hvězdně obsazený thriller lavíruje mezi několika polohami, které se nedaří spojit. Není ani spletitým krimi, které by se hnalo kupředu ve stylu režiséra Guye Ritchieho, ani pozvolným ponorem do dusné atmosféry Los Angeles a do nitra hrdinů, čímž vynikal Nelítostný souboj.

Bart Layton si půjčuje ledaskde a jde mu to celkem dobře. Ale jako by nevěděl, jak snímek postavit na vlastní nohy a nabídnout osobitou autorskou vizi.

Cesta zločinu je asi nejpozoruhodnější v tom, jak podřizuje náladu jednotlivých scén povahám protagonistů. Barry Keoghan se pohybuje městem coby ztělesnění agrese, neřízená střela. Kašle na pravidla a autority, neboť zjevně vzešel z poměrů, kde se od autorit nikdy ničeho dobrého nedočkal.

Hemsworthův Mike naopak komplikovanou minulost překonal a snaží se jí v klidu, promyšleně ujet - přeneseně i doslova. Mark Ruffalo hraje policistu, jemuž se rozpadá osobní i profesní život, a upoceně, pragmaticky, leč se správnými zásadami na mysli hledá východisko. A Halle Berry se ocitá na další pomyslné křižovatce, když zvažuje, zda se vzdát svých hodnot v situaci, kdy dosavadní cesta nikam nevedla.

Cesta zločinu relativizuje dobro i zlo, ukazuje v nelichotivém světle různé instituce a jejich zástupce. Mikea zase líčí jako lehce romantizovaného lupiče, který se zdráhá použít zbraň. Ale všechny tyto motivy už jsme jinde viděli ztvárněné soustředěněji a lépe.

Druhý snímek Barta Laytona obsahuje stylové momenty, ale vlastní styl mu chybí. Na to je až příliš snaživý, učednický.