Recenze: Kdo je ten práskač? V novém drsném filmu hrají Affleck s Damonem

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Floridské Miami tentokrát rozhodně není přehlídkou drinků, nočních klubů a plážových košil. Temný akční krimi thriller Rána s herci Mattem Damonem a Benem Affleckem, který lze od pátku vidět na Netflixu, nenabízí žádné policisty s retro kníry, popové songy ani videoklipovitou estetiku policejního seriálu Miami Vice z 80. let minulého století či jeho podvratné celovečerní verze, kterou v novém tisíciletí natočil Michael Mann. Autor Rány Joe Carnahan se na pláž nepodívá ani na vteřinu.

Novinka se celá odehrává v noci. Během té z úvodní scény šéfka místní protidrogové jednotky Jackie umírá rukama dvou maskovaných mužů. Uprostřed zkorumpovaného města není vůbec jasné, kdo by za touto více méně popravou mohl stát. Kartely, nebo snad samotná policie?

Jackie měl uvnitř jednotky snad každý rád, jak se vyjeví během následujících pohovorů, které mají prošetřit, co za tragickým úmrtím mohlo stát. Její nástupce Dane Dumars v podání Matta Damona je viditelně frustrovaný procedurami, jež nikam nevedou. A ještě hůře to snáší Ben Affleck coby jeho parťák J. D. Byrne. Svou nelibost k vyšetřovatelům dá najevo tak, že jednoho napadne. Konkrétně svého bratra, pracujícího pro FBI.

Scenárista a režisér Carnahan od prvních chvil šponuje atmosféru. Všichni jsou jako na jehlách, všichni přitom vypadají trochu podezřele a zpustle. Zejména to platí o obou velkých hollywoodských kamarádech Affleckovi a Damonovi. Oba jsou zarostlí a svými sestřihy i vousy připomínají spíše členy gangů či místní bezdomovce než kriminalisty.

Není to žádné psychologické drama, snímek charaktery protagonistů načrtává jen letmo, vše podřizuje pozvolnému budování napětí. Když se jednotka vydá prověřit vytipovaný barák, kde by se měly vyskytovat peníze místního kartelu, je okamžitě cítit, že tu něco smrdí. Částka nakonec není ve stovkách tisíc dolarů, ale blíží se 20 milionům. A kdokoli může být podezřelý z toho, že situaci ušil na své kolegy.

Rána nepředstavuje žádnou revizi policejního žánru, ale snaží se o trochu staromilskou, poctivou krimi postavenou na atmosféře. A také na obou představitelích hlavních rolí, jejichž filmové přátelství tu prochází uvěřitelnou zkouškou důvěry i proto, že oba herce pojí skutečné kamarádství.

Dane přišel o desetiletého syna, má jistě své démony, mohl by i on podlehnout lákadlu obří sumy peněz? Podobné otazníky platí prakticky u všech postav. Snad jediný, komu lze věřit, že je jen bezmocnou obětí donucenou kartelem ke spolupráci, je spoutaná obyvatelka domu, kam policisté vpadli během razie.

Joe Carnahan nechává celou první polovinu filmu postavy uprostřed stísněných místností domu. Po většinu času je zřejmé, že jsou či budou na mušce, otázka zní: Na čí mušce? A kdo je ten práskač?

Ve snímku není prostor pro nadhled či odlehčení. Převládá pocit paranoie, policejní sbor je zdecimovaný jak situací, která působí napůl partyzánsky, tak dlouhodobými podmínkami v instituci, kde na nic nejsou peníze a leckdo má zjevně potřebu se přiživit na špinavých dolarech. Ale to vše prosvítá jen mezi řádky. Rána se soustředí na vystavěnou situaci a na její důsledky.

Když konečně dojde ke kulometné salvě z rychlopalných zbraní, působí takřka úlevně – jako vykoupení z klaustrofobického pobytu v domě plném peněz.

Režisér takřka vše podřizuje tomu, aby diváky spolu s postavami držel uprostřed přítomného okamžiku. A je otázka, co vše jsme ochotni přehlížet, abychom v tomto momentu byli ochotni pobývat celou dobu. Nelze přehlížet, jak účelně jsou jednotliví aktéři uvrhováni do stínu podezření. A jak průhledně občas působí jejich počínání. Když někdo něco hraje na ostatní, divák často bývá napřed a je mu jasné, že jde o léčku.

Rána je intenzivní, sveřepý thriller, který docela zručně využívá prostoru. Nechává nás pocítit, kudy se protagonisté pohybují, zároveň jako by všudypřítomná temnota maskovala občasnou nepatřičnost jednání během přestřelek. Ty mají působit realisticky a špinavě, ale snadno se mohou stát trochu odtažitými. A podobná potíž je s celým snímkem.

Oproti mnoha rutinním krimi od Netflixu je Rána sympatická už tím, že se snaží o bezvýchodnou atmosféru blízkou spíše evropskému pojetí žánru, případně snímku Přepadení 13. okrsku od Johna Carpentera. A také tím, že své hvězdy nepoužívá jen jako nahodilé „plakátové“ tváře, jak bývá u mnoha filmů ze streamovacích platforem zvykem.

Joe Carnahan není režisér tak silných, propracovaných vizí jako Carpenter, ale Rána nakonec přeci jen nepůsobí jako další odškrtnuté políčko, které se má divákům objevit v nabídce streamovací platformy. Navzdory leckterým, především scenáristickým škobrtnutím je v něčem fascinující pozorovat, jak se Ben Affleck s Mattem Damonem rozkmotřují a zda k sobě zase najdou cestu.

Rána neříká nic nového o bujení korupce, ale poměrně se jí daří představit pošramocený svět, kde se chvílemi dost špatně rozlišuje dobro a zlo.