Zlatá horečka po česku. Lidé nakupují, aby jim neujel vlak

Ceny zlata jsou na rekordech. Kdo chce zlato jako pojistku, může na vlnu ještě naskočit. Kdo na něm naopak chtěl zbohatnout, může už zvážit prodej, říká ekonom Dominik Stroukal.

Zlato má pověst nudné investice „pro důchodce“. Jenže poslední měsíce ukazují pravý opak. Na začátku tohoto týdne drahý kov překonal hned dva psychologické milníky: trojská unce stojí víc než 100 tisíc korun, zároveň přesáhla hranici 5 tisíc dolarů.

Ještě před rokem přitom unce zlata (31,1 gramů) vyšla na 2773 dolarů, dnes se obchoduje kolem 5100 dolarů. Za dvanáct měsíců tak cena vyskočila zhruba o 84 procent. Žene ji nahoru několik faktorů.

„Nemůže za to jen Trump, který chce zaútočit na Grónsko. Faktorů je celá řada – od nižších sazeb přes geopolitické napětí až po technikálie obchodování,“ říká v podcastu Ve vatě ekonom Dominik Stroukal z Metropolitní univerzity.

Zlato tradičně posiluje v obdobích nejistoty – při válkách, vysoké inflaci nebo ztrátě důvěry ve vlády a měny. Není náhodou, že se mu často říká komodita strachu. „Velký důvod, proč to roste, je, že chceme mít nějakou pojistku proti všem ostatním měnám a zlato se k tomu historicky používá,“ dodává Stroukal.

I v tuzemsku obliba zlata mezi investory roste. Podle dat společnosti Golden Gate trh se zlatem v Česku za posledních deset let vyrostl trojnásobně, investuje do něj přes 5 % populace. Před pěti až deseti lety to byla jenom 3 %.

Přestože je cena na rekordech, řada lidí zlato stále nakupuje. „Určitě tam je i prvek FOMO (fear of missing out, strach z promeškání příležitosti, pozn. red.), nechtějí, aby jim ujel vlak,“ popisuje Stroukal.

Zároveň ale upozorňuje, že i u zlata platí základní investiční pravidla. Pokud má sloužit jako dlouhodobá pojistka, dává smysl ho nakupovat postupně. Naopak „vzít všechny úspory a hodit to všechno na vrcholu je vždycky riskantnější, než si to rozložit v čase“.

Krátkodobí investoři už naopak mohou zisky vybírat. „Pokud jsem nakoupil zlato nebo stříbro proto, abych byl bohatý, a nemám to jako dlouhodobé portfolio na důchod, tak dává smysl vybírat zisky na nějakých hranicích,“ říká Stroukal.

Právě psychologické mety, jako je současných 100 tisíc korun za trojskou unci, k tomu podle něj investory svádějí. Z dlouhodobého pohledu ale zlato zůstává spíš uchovatelem hodnoty než výnosovou investicí. „Kdyby sis v roce 1800 koupila dopravní prostředek za jednu cihličku zlata, tak za stejnou cihličku zlata si koupíš o sto let později taky dopravní prostředek,“ ilustruje jeho roli.

Řada investorů, mezi nimi i ten možná nejslavnější - Warren Buffett, zlatu nefandí. Můžete ho sice nakoupit ve správnou chvíli a později prodat za víc, ale na rozdíl od akcií nemá vnitřní výnos - nic nevyrábí ani nevyplácí dividendu.

Americký profesor Jeremy Siegel porovnával výkonnost jednotlivých tříd aktiv na americkém trhu v období mezi roky 1802 a 2006. Během této dvousetleté periody sledoval výkon akcií, dluhopisů, státních pokladničních poukázek, zlata a hotovosti. Výsledky nejsou překvapením. S velkým náskokem byly nejvýnosnější akcie.

Nejhůř dopadla hotovost, která ani nedokázala porazit inflaci a ztratila 95 % své hodnoty. Zlato skončilo jako druhé nejméně výnosné aktivum. Jeho hodnota se zvýšila jen dvojnásobně. Roční zhodnocení tak činilo pouhých 0,33 %. Naproti tomu akcie se svou reálnou roční výnosností 6,8 % dokázaly svou hodnotu zdvojnásobit v průměru zhruba každých deset let.

Jaký díl portfolia má zlato zaujímat? Názory se liší. Nejčastěji ekonomové radí 5 až 10 %. „Je to individuální. Dokážu si představit silný argument pro nulu, jak to má Warren Buffett, dokážu si ale představit i člověka vyplašeného systémem, který nemůže spát a týrá ho všechno, co se děje, a který zlata může mít hodně.“

Investice do zlata a stříbra má řadu podob. Kromě fyzického zlata (cihly, slitky, mince, šperky) si lze pořídit i cenné papíry navázané buď přímo na komoditu, nebo na její deriváty. Možností je také nakupovat akcie společností, které zlato například těží.

Prodat investiční fyzické zlato nemusí jít tak snadno, jak si investoři představují. Ekonomové varují, že někteří obchodníci zpětný výkup vůbec neumožňují, jiní nastavují nákupní cenu o desítky procent níž než tu prodejní. „Hned na první dobrou jsem našel spread mezi nákupní a prodejní cenou 17 %. Takže okamžitě jsi 17 procent minus,“ varuje Stroukal. Ještě větší spread se objevuje u šperků.

Zásadním hráčem na trhu se zlatem jsou dnes centrální banky, které zlato nakupují v rekordních objemech. Česká národní banka loni zvýšila své zlaté rezervy na 71,6 tuny a do roku 2028 chce mít guvernér Aleš Michl rovných sto tun. „Drtivou většinu drží v tunelech na Lombard Street v Londýně u Bank of England, což není výjimka. Druhé největší zásoby jsou v New Yorku,“ popisuje Stroukal.

Důvody nákupů jsou podle něj různé – od geopolitických obav přes snahu o diverzifikaci rezerv až po slábnoucí roli dolaru a amerických dluhopisů jako bezpečného přístavu. Zároveň ale dodává kritický pohled: masivní nákupy centrálních bank podle něj zvyšují ceny aktiv a nepřímo nahrávají hlavně těm, kteří už zlato vlastní.

Růst cen zlata navíc táhne nahoru i další drahé kovy. Stříbro v posledních měsících zdražuje ještě rychleji. Cena stříbra vzrostla na skoro 110 dolarů za unci. Historicky přitom platí, že stříbro následuje za zlatem se zpožděním, ale v poklesech padá rychleji.

Na rozdíl od zlata má stříbro jednu zásadní vlastnost. Velká část jeho produkce se spotřebovává v průmyslu, čímž nenávratně mizí z oběhu.

I tady se proto objevuje otázka, zda není čas část zisků realizovat. Jak ale Stroukal připomíná, u zlata i stříbra jde často spíš o klid na spaní než o honbu za výnosem. „Protože to mám spíš jako pojištění a ne jako investici, tak andílek na druhém rameni mi říká, abych to nedělal,“ uzavírá.