Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když Demokratická strana v USA v roce 2024 prohrála volby, v redakci Financial Times (FT) si dali práci a našli jedno vysvětlení. Jde vztáhnout i na současné Česko.
Žádná vláda v žádné demokratické zemi v tomto roce neobhájila mandát. Všude, kde se konaly volby, zvítězila opozice. Což se nikdy předtím nestalo, a to až do roku 1910 (dál už novináři data nehledali).
Co protestní hlasy spojilo? Podle FT to byla rozhodně inflace. Ať se vlády snaží sebevíc, ať měl růst cen objektivní příčiny v podobě covidu nebo energetické krize, vzestup cen lidé neodpouštějí nikde na světě. Stejně jako loni v Česku.
Vládní strany to leckde – včetně Česka – schytaly i v situaci, kdy inflace už v době voleb začala odeznívat. Setrvačnost vnímání je silná, navíc volby obvykle nefungují jako racionální hodnocení aktuální situace, ale jako účet za celé vládní období.
Ohlížení dozadu funguje dál, posledním číslům o zdražování se na první pohled nechce věřit. Sotva nastoupila nová vláda, zdražování de facto skončilo. V meziročním srovnání se ceny v lednu hnuly jen o 1,6 procenta, nejméně od listopadu 2016. Poprvé od dubna 2018 inflace klesla pod dvojku.
Statistici jsou apolitičtí odborníci, fungují spolehlivě, v nich chyba nebude. Proč tedy jejich čísla působí jako překvapení? Proč lidé neodpalují konfety spolu s Českým statistickým úřadem? Kde se bere dojem, že se statistiky míjejí s realitou? Zdrojů nedorozumění je celá řada.
- Je draho, ale ne dráž. Do debat o inflaci se často míchá nespokojenost s tím, že ceny jsou vysoko. Ale inflace je změna, ne stav. Pravda, draho je, za posledních pět let ceny stouply kumulovaně o 39 procent. Za poslední rok už však vzestup nestojí za řeč.
- Zdražuje jen něco. Nezřídka zboží, které se nakupuje často, a takový nárůst dráždí lidi víc. V angličtině pro takové položky existuje i ekonomický termín „froop“ (frequent out of pocket purchases). Třeba cena okurek podle posledních podrobných šetření Českého statistického úřadu vyletěla loni na dvojnásobek, káva zdražila o třetinu, zadní hovězí o pětinu.
- Ale třeba máslo pro změnu spadlo za rok o čtvrtinu, nemluvě o mnoha jiných položkách mimo potraviny. U pump jako by se vrátil čas, nafta se dá opatřit už za 29,90 Kč. Jenže lidská mysl je v hodnocení společenských poměrů asymetrická a víc si všímá toho, co je špatně.
- Od ledna nová vláda vzala na stát zelené poplatky za elektřinu, příznivě se mění i ceníky dodavatelů za dodávku samotné elektřiny a plynu. Poplatek za obnovitelné zdroje se sice nevypaří (jen se zaplatí z jiné kapsy – na dluh ze státní rozpočtu), z inflace ale zmizí. V kolonce „energie“ díky tomu statistici naměřili v lednu meziroční slevu o 7,9 procenta. Šlo o největší brzdu v celé inflaci, háček je ale v tom, že si na ni nejde tak snadno sáhnout. Energie se platí dál v zálohách a jen málokdo si je aktivně a hned nechá snížit.
- Navíc mrazivý leden zvedne spotřebu za topení, takže reálná úspora nakonec nemusí být tak velká. „Lidi se možná budou při vyúčtování divit, že neušetřili, protože máme letos zimu, jakou jsme dlouho neměli,“ varuje ekonom UniCredit Pavel Sobíšek. Vyšší účet v důsledku vyšší spotřeby ale s inflací nemá nic společného.
- Vnímání inflace je dlouhodobě zveličeno nedostupným bydlením, což je fenomén s širšími dopady. Ceny nemovitostí dál lámou rekordy, sazby hypoték se drží vysoko. V době nízké inflace a silné koruny by mohly jít dolů. Česká národní banka se ale do úlev nehrne, mimo jiné v rámci prevence realitní bubliny, navíc na dlouhodobé sazby má omezený vliv. Ty se drží všude na světě vysoko, protože globální poptávku po penězích zvedají státní dluhy.
- Spolu s inflací rostou i výdělky, na to se často zapomíná. Průměrná hrubá mzda letos překročí 50 tisíc hrubého, což už bude stačit na to, aby se inflační vlna posledních pěti let vykompenzovala. Ne každý ale dostal přidáno o tolik a i ti šťastnější budou brblat. „Lidé často vnímají nárůst mezd jako něco, co si zasloužili a odpracovali, kdežto růst cen jako něco, co jim někdo bere,“ uvažuje Tomáš Dvořák z Oxford Economics.
- Jeden typ zdražování se do čísel skutečně nedostane, statistici na to mají zdůvodnění nazývané „hédonistický efekt“. Když se zvětšují televize, výkon telefonů nebo se zlepšuje výbava aut, nové modely mají obvykle vyšší cenovku než staré. Pro měření inflace je ale určující vzestup užitku, třeba cena za centimetr úhlopříčky. Je-li zlepšení větší než zdražení, zboží může statisticky i zlevnit. Jde spíš o okrajovou záležitost, ale u některých položek je kvůli ní reálná zkušenost z obchodů jiná než ekonomické zprávy.
Nízká inflace není úplně nová zpráva, roční míra už začíná dvojkou od ledna 2024, tedy druhým rokem. Teď jen zpomalila ještě víc a chvíli potrvá, než to všichni vezmou na vědomí.
Dá se nad tím ušklíbnout, jako když vás doktor chválí za stabilní váhu, když už nedopnete kalhoty. Ale to by nebyl kompletní obrázek. I z vládního tábora nově slyšíme, že česká ekonomika „hraje Ligu mistrů“, což je rozhodně blíž k férovému hodnocení, než předvolební řeči o „spálené zemi“.
Vstřebat zprávy o tom, že zdražování končí a životní úroveň roste, ještě nějakou dobu potrvá. Ale třeba ne zas tak dlouho – když už je po volbách a nikdo nemá důvod problémy zveličovat.
