„Sotva k přežití.“ Česká podpora je na uprchlíky často velmi přísná

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Pracujeme na zpřísnění podmínek, protože Ukrajinců už je tady prostě moc, a občané si stěžují. Stěžují si, že lidé, kteří tu mají statut válečného uprchlíka a využívají různé výhody z peněz českých občanů, tak jezdí na dovolenou na Ukrajinu, odkud uprchli,“ ohlásil koncem ledna Tomio Okamura, předseda vládní SPD, na sociální síti.

Ministerstvo práce a sociálních věcí potvrdilo, že zvažuje například u humanitární dávky přesnější vymezení výskytu osob s dočasnou ochranou na území České republiky či navázání nároku na pracovní aktivitu.

„Cílem je zajistit její spravedlivé a efektivní poskytování. Jedná se o změny, které mají reagovat na dosavadní zkušenosti a potřebu přesnějšího zacílení pomoci,“ vysvětluje mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí Martina Vašková. Nejdříve je ovšem podle ní nutné vyhodnotit dopady možných rozhodnutí.

Obecně přitom podle resortu čerpání humanitární dávky v Česku postupně klesá. V lednu 2025 přišlo 51 512 přiznaných žádostí, ve stejném měsíci letos 42 583 žádostí. Klesá i celková částka přiznaná celé uprchlické domácnosti. V lednu 2025 to bylo v průměru 14 851 korun, naposledy pak 14 543 korun.

Česká republika je navíc v řadě konkrétních případů vůči válečným uprchlíkům už dnes velmi přísná. Redakce Seznam Zpráv ukazuje sedm konkrétních situací, v nichž Česko postupuje vůči běžencům tvrdě.

Česko se na rozdíl od okolních zemí rozhodlo nevpustit válečné uprchlíky s dočasnou ochranou do svého dávkového systému. Ukrajinci tak nemají nárok například na rodičovský příspěvek, peněžitou pomoc v mateřství či podporu v nezaměstnanosti.

Redakce Seznam Zpráv už v roce 2023 popisovala, že na základě interní analýzy Ministerstva práce a sociálních věcí by otevření českých dávek i pro válečné uprchlíky vyšlo na bezmála 20 miliard korun ročně.

Od samotného začátku ruské invaze tak uprchlíci v Česku pobírají humanitární dávku. Původně jednoduchá finanční pomoc – pět tisíc korun na osobu – se postupem času vyvinula v samostatný dávkový systém, v němž se začala zohledňovat délka pobytu v Česku a také rozlišovat, jestli jde třeba o pečující matky, které jsou brány jako zranitelné, nebo je příjemce například invalidní.

Takto vypadá vývoj humanitární dávky u dospělého uprchlíka v čase:

Podpora uprchlíků v jednotlivých evropských zemích, kam se po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu uchýlili, se liší (viz infobox níže). Jakub Andrle, odborník na problematiku migrace z humanitární organizace Člověk v tísni, který mimo jiné zkoumá formy pomoci uprchlíkům, ovšem upozorňuje, že srovnávat země v míře podpory lze napřímo jen složitě.

„Je to ošidné. V zásadě v Polsku i na Slovensku jsou uprchlíci částečně vpuštění do systému. Třeba na Slovensku přes zákon o hmotné nouzi. A navíc nad rámec tohoto zákona funguje ještě podpora pro ubytovatele,“ říká.

Expertka na migrační problematiku v Charitě ČR Klára Boumová upozorňuje, že váleční uprchlíci mají i další drobná znevýhodnění při získávání humanitární dávky. Například o ni musí žádat každý měsíc znovu.

„Když žádáte o běžné dávky, tak dokládáte nárok jednou za čas. U humanitární dávky je to potřeba každý měsíc a je za tím zřejmě ta paranoia, aby příjemci nebyli na Ukrajině,“ konstatuje Boumová.

O dávku také nelze žádat zpětně, takže pokud ji uprchlík z jakéhokoliv důvodu zmešká, ztrácí na ni nárok. „Kromě toho, že uprchlíci řeší, aby se uživili, aby vyšli s penězi, aby se učili češtinu a děti poslali do školy a tak, tak mají ještě tuhle další povinnost,“ poukazuje odbornice.

Evropská směrnice jednotlivým státům ukládá zajistit osobám s dočasnou ochranou, „v případě, že nemají dostatečné prostředky“, poskytnutí nezbytné pomoci v podobě sociálních dávek a prostředků na živobytí a zdravotní péči.

Česká republika u humanitární dávky pro uprchlíky vychází ze životního minima a existenčního minima. Jde o příjem, který je stanovený jako minimální pro zajištění potravin a základních osobních potřeb bez bydlení na 4860 korun, případně rovnou jako minimální příjem pro přežití určený na hranici 3130 korun.

Od července by mělo životní minimum vzrůst na 5500 korun, ovšem humanitární dávka není na tuto částku navázaná a v zákoně se proto počítá dál s hodnotou 4860 korun.

„Humanitární dávka je nastavená tak, že mnoho lidí z ní sotva uhradí nezbytné náklady na přežití. Pokud nejde o dávku zvýšenou z důvodu zdravotního stavu, není možné z ní zaplatit ani ubytování. Rozhodně to není lákadlo pro uprchlíky, kteří už mají dočasnou ochranu v jiném členském státě,“ konstatuje Andrea Krchová, ředitelka Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty.

Česká republika od loňského července také začala přezkoumávat invaliditu ukrajinských uprchlíků. V rámci humanitární dávky zřídila vlastní systém posuzování soběstačnosti.

„Nový model dokáže lépe rozlišit skutečnou míru omezení soběstačnosti a opírá se o posouzení odborného pracovníka přímo v prostředí žadatele. Cílem je transparentní, spravedlivé a jednotné rozhodování,“ popisuje mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí Vašková s tím, že nový model úřady průběžně vyhodnocují, komunikují s neziskovým sektorem a kontrolují jednotné uplatňování metodiky napříč pracovišti.

Odborníci z neziskových organizací pomáhající uprchlíkům však zároveň upozorňují, že novým systémem propadají zejména onkologičtí pacienti a další dlouhodobě nemocní.

„Víme o lidech s Parkinsonovou chorobou, člověku s chodítkem nebo o paní, která na jedno oko nevidí vůbec a na druhém má 19 dioptrií a není s ním schopná číst. Posledně jmenovaná má lékařské zprávy dokládající praktickou slepotu, přesto má omezení soběstačnosti ve stupni 0. Tito lidé ztrácí nárok na víceméně veškerou podporu ze strany státu. Pokud zde nemají někoho z rodiny, jsou odkázáni na potravinové banky a podobné iniciativy,“ popisuje Matěj Šulc, vedoucí terénních služeb Organizace na pomoc uprchlíkům.

Ředitelka konsorcia Krchová pak popisuje, že podle dat, která organizace získaly, od loňského července do poloviny ledna 2026 stát řešil 5460 žádostí o posouzení soběstačnosti. „Polovina osob byla posouzena na stupni 0 nebo 1, nebo byly jejich žádosti zamítnuty či zrušeny, což znamená, že mají pouze základní výši humanitární dávky, případně výši pro zranitelné osoby. Pouze 140 osob bylo posouzeno na stupni 5 a tedy jim zůstala předchozí výše dávky,“ uvedla ředitelka.

Uprchlíci se v řadě případů nemohou vůči úřednímu rozhodnutí bránit a podat odvolání. Platí to například pro zmíněné posuzování soběstačnosti, ale také obecně u humanitární dávky či u samotného řízení o udělení dočasné ochrany a rovněž u řízení o udělení zvláštního dlouhodobého pobytu.

„Systém posuzování soběstačnosti nemá možnost odvolacího řízení. Když dojde k pochybení při posouzení, není možnost nápravy,“ konstatuje Matěj Šulc z Organizace na pomoc uprchlíkům.

Váleční uprchlíci mají ovšem problémy i se samotným udělováním dočasné ochrany. Konkrétně jde o případy, kdy se lidé vzdají ochrany v jiné zemi a chtějí ji například kvůli sloučení rodiny získat v Česku.

„I když někdo přinese potvrzení, že se dočasné ochrany vzdal, nebo ji zrušil, tak dostane formulář, kde je vyznačená nepřijatelnost žádosti. Proti tomu podáváme zásahové žaloby, které jsou ve 100 procentech úspěšné,“ líčí Stanislava Sládeková, právnička Organizace pro pomoc uprchlíkům.

Popisuje, že měsíčně řeší desítky takových případů. „Pak se tady zbytečně soudíme, všem je jasné, jak to dopadne, ale pro lidi je to problém. Během té doby jsou zde uprchlíci bez legálního pobytu, nemohou pracovat, nemají nárok na humanitární dávku, jsou ve vakuu,“ konstatuje právnička s odkazem na verdikty českých soudů.

Váleční uprchlíci žijící v Česku v režimu dočasné ochrany mají povolení k pobytu vždy jen na jeden rok – pokaždé do konce března.

Alena Váchová vedoucí help linky v Člověku v tísni popisuje, že aktuálně není jasné, co se stane po březnu 2027.

„V Evropské unii se objevují názory, že další kolo dočasné ochrany už nebude a teď lidi neví, co se s nimi stane. Našli si práci, děti chodí do školy, nemají se často kam vrátit, situace na Ukrajině je šílená. Lidi jsou ve stále větší nejistotě. Setkáváme se s tím, že je čím dál větší poptávka po psychologické pomoci,“ zmiňuje.

Klíčový je ještě jeden detail. V Česku lze o trvalý pobyt zažádat až po pěti letech, které zde uprchlík stráví. Ovšem dočasná ochrana se zatím do doby pobytu v zemi nezapočítává. „Vůbec se neví, co bude a jakým způsobem to stát vyřeší a jestli například uprchlíky pustí do dlouhodobého pobytu,“ konstatuje Klára Boumová.