Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V Česku probíhá spor o výklad práva, jehož obětí jsou desítky až stovky válečných uprchlíků. Žijí v právním vakuu a fakticky v Česku pobývají nelegálně. Někteří se zdravotními problémy jsou dokonce postaveni do situace, kdy nemají přístup ke státem hrazené zdravotní péči, kterou by jinak s dočasnou ochranu měli.
Jádrem sporu je zodpovězení otázky, jestli mají uprchlíci z Ukrajiny nárok na udělení dočasné ochrany i ve chvíli, kdy už z různého důvodu zažádali nebo obdrželi dočasnou ochranu v jiné zemi Evropské unie.
Český zákon, pro který se vžilo označení Lex Ukrajina, od začátku výslovně říká, že v takovém případě uprchlíci automaticky ztrácejí nárok. Soudy – od Městského soudu v Praze přes Krajský soud v Plzni až po desítky rozsudků Nejvyššího správního soudu jsou ovšem proti.
Nejvyšší správní soud argumentuje, že členské státy EU přiznaly příslušníkům Ukrajiny oprávnění si vybrat, kde budou chtít po dobu trvání dočasné ochrany pobývat. Mohou si svobodně zvolit hostitelský stát, a stejně tak se mohou v průběhu trvání dočasné ochrany přemístit do jiného státu a tam požádat o pobytové oprávnění.
„Pokud si takto zvolí Českou republiku a současně se vzdají pobytového oprávnění v prvním členském státě, musí jim zde být vydáno oprávnění k pobytu,“ stojí ve veřejném sdělení Nejvyššího správního soudu.
Mluvčí Nejvyššího správního soudu Sylva Dostálová pak pro Seznam Zprávy potvrzuje, že rozhodnutí je pro ministerstvo závazné. „Laicky řečeno by se jím ministerstvo mělo řídit,“ konstatuje mluvčí.
Stále nepřijatelné
V praxi ale žadatelé o dočasnou ochranu i po sérii soudních verdiktů nadále narážejí, pokud už zažádali jinde. Napřímo to zachytili pracovníci Kanceláře veřejného ochránce práv.
„Stále všechny žádosti na jednotlivých KACPU (Krajské asistenční centrum pro uprchlíky z Ukrajiny) vyhodnocují jako nepřijatelné. Byli jsme si to ověřit i na KACPU v Brně a Praze. Vzhledem k dělbě moci v ČR, kdy soudní moc má kontrolovat moc výkonnou, to vidím jako velké porušení zásad právního státu,“ říká Vít Alexander Schorm, zástupce veřejného ochránce práv.
Kancelář veřejného ochránce práv navíc argumentuje, že v jiných členských zemích uprchlíci na podobné potíže se zamítáním dočasných ochran nenarážejí.
„Takže tady tři roky řešíme něco, co nikdo nepovažuje za problém,“ říká Vít Alexander Schorm s dovětkem, že logicky pokud člověk splní podmínky pro udělení dočasné ochrany v jednom státě, tak je zřejmě bude splňovat i v dalším.
Redakce Seznam Zpráv oslovila s dotazy i Ministerstvo vnitra. To neodpovědělo ani po 48 hodinách. Mluvčí resortu redakci vysvětloval, že kompetentní osoby jsou na jednáních v Bruselu a nemůže tak zaručit, za jak dlouho odpoví.
V kasačních stížnostech u Nejvyššího správního soudu Ministerstvo vnitra opakovaně argumentuje tím, že české pravidlo - neudělovat dočasnou ochranu osobám, které žádaly jinde - neodporuje unijnímu právu. Naopak pravidlo zaplňuje mezeru v unijní úpravě, a jsou tak eliminované pokusy o zneužití práva na poskytnutí dočasné ochrany.
Současně podle Ministerstva vnitra uprchlíci nejsou obecně vyloučení z dočasné ochrany. Obdrželi ji v jiné zemi, a tedy jejich právo bylo naplněno.
Co říká český zákon a co evropská směrnice
Dočasnou ochranu do českého práva zavedl vládní zákon, který ve zrychleném řízení reagoval na ruský útok na Ukrajinu v roce 2022. Zákon vyšel ve Sbírce zákonů 18. 3. 2022.
Stojí v něm mimo jiné, že:
„Žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže
c) je podána cizincem, který o dočasnou ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, nebo
d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná ochrana v jiném členském státě Evropské unie.
V zákoně také stojí, že „soudní přezkum je vyloučen“.
Zároveň se napřímo zákon odkazuje na prováděcí rozhodnutí Rady EU ze 4. března, že dočasná ochrana se řídí podle evropské směrnice.
Směrnice přitom důvody zamítnutí vymezují velmi úzce v případě osob, které představují bezpečnostní riziko.
Osudná cesta do Česka přes Rakousko
Uprchlíci se tak v Česku dostávají do obzvlášť zranitelného postavení. Právnička z brněnské Organizace pro pomoc uprchlíkům Adéla Žemla popisuje případ své klientky, které byla dočasná ochrana dokonce zpětně odebrána. Zůstala tak v České republice v právním vakuu.
„Má hodně závažné zdravotní problémy a nemá tak zdravotní pojištění,“ říká Adéla Žemla s tím, že rozhodnutím ztratila i přístup k bezplatné zdravotní péči.
V Česku žije od dubna 2022. Dočasnou ochranu v prvním roce získala a v následujícím roce zažádala o prodloužení a opět jí bylo vyhověno. Zhruba v polovině roku 2023 ovšem o dočasnou ochranu přišla, protože se ukázalo, že zažádala začátkem války o ochranu i v Rakousku.
„Její případ stojí na tom, že projížděla Rakouskem a pár dní tam zůstala. Ale mířila do Česka,“ konstatuje Adéla Žemla.
Takto vypadá zamítnutá žádost o dočasnou ochranu. Často ovšem žadatelé nedostanou žádný oficiální dokument, jsou jen posláni pryč.
Vysvětluje, že v Rakousku jí dočasná ochrana vznikla ze zákona už tím, že přes něj cestovala, a zároveň tím, že vycestovala, pak automaticky zanikla. „Na to je tam zákon. Ale tady ministerstvo mělo za to, že dočasná ochrana trvá,“ uvedla pracovnice Organizace pro pomoc uprchlíkům.
Uprchlice se proti rozhodnutí brání. „Vyhráli jsme to u krajského soudu, Ministerstvo vnitra podalo kasační stížnost. Soud trvá už přes rok,“ říká Adéla Žemla.
Žalovat nežalovatelné
- V českém zákoně napřímo stojí, že proti rozhodnutí o neudělení dočasné ochrany se nelze bránit. Paragraf 5, odstavec 2) stanovuje, že „soudní přezkum je vyloučen“.
- Přesto uprchlíci v desítkách případů rozhodnutí úspěšně napadli u českých soudů.
Jak se s tím konkrétně vypořádal Nejvyšší správní soud?
- „Nejvyšší správní soud proto souhlasí s městským soudem a dalšími krajskými soudy, že výluka ze soudního přezkumu není slučitelná s právem EU, neboť osobám požívajícím dočasné ochrany toto právo nepřípustně odepírá. Nelze ji proto aplikovat. Vrácení žádosti o dočasnou ochranu ministerstvem z důvodu její nepřijatelnosti tudíž lze přezkoumat,“ stojí v dubnovém verdiktu, který dal za pravdu ženě, která získala nejdříve dočasnou ochranu v Belgii, následně se rozhodla přesídlit za rodinou do České republiky a Ministerstvo vnitra její žádost zamítlo.
Organizace pro pomoc uprchlíkům registruje desítky žalob na neudělení dočasných ochran a redakci poskytla spisové značky 36 rozsudků Nejvyššího správního soudu, ve kterých soudní senát zamítá kasační stížnosti Ministerstva vnitra, a dává tak uprchlíkům za pravdu.
Celkově ovšem může jít o vyšší stovky osob, kterým byly žádosti o dočasnou ochranu zamítnuty.
„Setkáváme se s tím, ale lidé většinou nechtějí jít do žalob z důvodů nejistoty a toho, jak dlouho to bude trvat. Je to hrozně špatně nastavené, systém lidem situaci ještě více zhoršuje a dělá je o to zranitelnějšími,“ vysvětluje Klára Holíková, vedoucí právního oddělení ze Sdružení pro integraci a migraci. Početnější skupina ve výsledku odejde do jiných zemí.
Zuzana Pavelková, právnička a specialistka na lidská práva pracující pro Organizaci pro pomoc uprchlíkům, pak popisuje, že do sporu s Ministerstvem vnitra obvykle jdou jen lidi, kteří nemohou vycestovat.
„Specificky přišli do Česka, protože tady mají třeba maminku. Rodina prchala v rozdílné momenty. Nejdřív třeba paní uteče do Španělska, a pak její maminka do Česka. A paní ze Španělska se snaží dostat za svojí maminkou do Česka,“ vysvětluje pohnutky uprchlíků.
Nejvyšší správní soud pak cituje opačný případ, kdy se zastal seniorky. „V jedné věci se jednalo o seniorku, která získala pobytové oprávnění v Belgii, ale přála si přemístit se do České republiky za svojí rodinou,“ stojí ve sdělení z dubna.
