Vojsko zaplatilo předem za „unikátní“ drony krachující firmě. Nikdy nepřišly

Ministerstvo obrany chtělo pro pyrotechniky z Vojenské policie koupit unikátní drony, jaké svět ještě neviděl. Tak alespoň vyzněla poptávka po speciálních strojích.

Zakázku na dodávku deseti dronů dostala před dvěma lety bez veřejné soutěže malá pražská firma, která byla údajně jako jediná schopna takové bezpilotní prostředky do Česka přivézt. Až nyní se ukazuje, že již v době uzavření kontraktu byla silně předlužena, zralá na krach a o jedinečnosti strojů může být také sotva řeč.

Svět drony nakonec skutečně neviděl. Ministerstvo obrany nebude mít ani letouny, ani peníze, které za ně předem jako zálohu zaplatilo.

Drony totiž ani po dvou letech nedorazily, majitel mezitím poslal dceřinou společnost i její matku do insolvence.

Resort obrany, který vyčíslil své pohledávky za nedodané stroje na téměř 70 milionů korun, má chabou šanci dluhy vymoci. V obou společnostech bez peněz a bez zaměstnanců totiž zůstal jen minimální majetek.

Příběh podivuhodné zakázky začal již v roce 2023. Ministerstvo obrany si tehdy objednalo deset dronů u dvou pražských společností, Summit Defense a její matky Summit Advanced Systems, ovládaných izraelsko-českým podnikatelem Doronem Schulzem. Zakázku na dodávku strojů za 29,3 milionu korun bez daně podepsal Schulz s ministerstvem v prosinci 2023. Napřímo. Bez otevřené soutěže.

Schulz byl údajně jediný, kdo mohl vybraný typ dronu do Česka dovézt. Podle kontraktu uzavřeného s ministerstvem měl výhradní práva na zastupování společnosti Easy Aerial, amerického startupu původem z Izraele, který vyráběl vyhlídnuté drony pod značkou Osprey-H.

Ministerstvo tvrdí, že konkrétní typ si vybrala Vojenská policie. Mělo to prý několik klíčových důvodů: Výrobce je ze země NATO a vojenští policisté měli „specifické nároky na ochranu objektů a pyrotechnickou činnost“. O moc víc se k tomu z veřejných zdrojů zjistit nedá. Detaily armádní zakázky jsou tajné. Původně nebyla dohledatelná ani kupní smlouva jinak ukládaná do veřejného registru. Seznam Zprávy o tom informovaly už v květnu 2024, když si jiné firmy vyrábějící drony začaly stěžovat na netransparentní postupy armády při nákupech moderní techniky.

Vybrané drony měly v Česku „přistát“ do poloviny června 2024. Nestalo se nic. Ani jedna ze Schulzem ovládaných firem nic nedodala a po několika prodlouženích Ministerstvo obrany od smlouvy loni v listopadu odstoupilo. Bylo to bezmála sedmnáct měsíců po původním termínu.

Celkovou újmu resort vyčíslil na zhruba sedmdesát milionů korun. Z toho 17,6 milionu korun tvoří již vyplacená záloha na kupní cenu, dalších 53,3 milionu korun jsou smluvní pokuty.

Doron Schulz poté jako majitel poslal obě své společnosti do insolvence. První pokus začátkem prosince soud ještě odmítl. Napodruhé už byl úspěšnější. Podle aktuálních informací je jedna z firem již v úpadku, druhá na rozhodnutí soudu teprve čeká.

Z dokumentů pro věřitele a pro soud přitom vyplývá řada dříve nepopsaných detailů o této nestandardní zakázce. Například to, že celý obchodní model fungoval jako přeprodej zboží. Menší část zálohy od českého Ministerstva obrany totiž Schulz obratem přeposlal do Spojených států na koupi dronů. Ty však, jak bylo řečeno, nedorazily.

„Společnost Easy Aerial nesplnila své závazky a nedodala objednané zboží. V důsledku toho nemohl dlužník splnit své závazky vůči Ministerstvu obrany,“ napsal Doron Schulz insolvenčnímu soudu, když vysvětloval, proč se dostal do finančních potíží. Necelých osm milionů odeslaných za moře označil jako těžko vymahatelné. Americká společnost údajně odmítla zálohu dobrovolně vrátit.

Doron Schulz na opakované žádosti Seznam Zpráv o vyjádření nijak nereagoval. Na dotazy redakce neodpověděli ani zástupci společnosti Easy Aerial, která mu měla bezpilotní stroje dodat. Jde o americký startup založený, stejně jako v případě Schulze, bývalými izraelskými vojáky.

České Ministerstvo obrany zaplatilo půlky ceny předem, protože to je podle jeho vyjádření zcela běžná praxe. „Zálohové platby představují standardní nástroj, který je při akvizicích využíván. Ve většině případů navíc přináší zásadní výhody, jako například dřívější dodání, eliminace kurzových rizik a inflace,“ uvedl resort obrany ústy mluvčího Davida Šímy.

Jenže v případě Schulzových firem žádné výhody nepřinesly. Naopak. Podle účetních dokumentů nezbýval v žádné z obou společností téměř žádný zpeněžitelný majetek. A jak zjistily Seznam Zprávy, předlužené firmy měly finanční potíže ještě před tím, než bez soutěže získaly zakázku na drony.

Seznam Zprávy se resortu obrany také ptaly, zda by okolnosti celé zakázky neměla teď prošetřit Vojenská policie. Ministerstvo ale nic takového zatím nesignalizuje. Podle vyjádření mluvčího Šímy hodlá jen pohledávky „řádně hájit a vymáhat v souladu s příslušnými právními předpisy“. Reálná šance na vymožení jakékoli významnější částky je však minimální.

Zmíněný podnikatel Doron Schulz přišel do Česka v roce 2012. Od počátku se v Praze snažil prosadit v oboru bezpilotních prostředků. Nejprve s projektem monitorovacích balonů určených k hlídání hranic nebo velkých akcí - mluvil o tom v roce 2013 pro týdeník Ekonom –, později i s drony.

Podle jednoho z bývalých spolupracovníků bylo Schulzovou výhodou, že měl zkušenosti s bezpilotními letouny ze služby u izraelské armády. Po předcích získal Schulz český pas, což mu mělo umožnit vozit z Izraele některé těžko dostupné technologie a přes jednu ze svých firem s povolením k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem je prodávat dál do světa.

Přelom v jeho podnikání nastal v roce 2016, když do Schulzových firem přišel Tomáš Pojar. Bývalý český velvyslanec v Izraeli se léta profiluje jako bezpečnostní analytik, pracoval také jako konzultant pro zbrojaře. Pojar se stal jedním z jednatelů v obou Schulzových společnostech Summit Advanced Systems a Summit Defense. Na jaře 2022 z tohoto angažmá odešel a nastoupil jako poradce premiéra Petra Fialy. Později byl jeho hlavním poradcem pro národní bezpečnost a mimo jiné jedním z architektů české muniční iniciativy.

Pojar dnes tvrdí, že o smlouvě s Ministerstvem obrany, uzavřené na konci roku 2023, nic nevěděl.

„Ve firmě jsem skončil skoro dva roky před jejím podepsáním. Za mého působení žádná problematická zakázka nebyla a firma normálně fungovala,“ uvedl pro Seznam Zprávy s tím, že za Schulzovu firmu prý ani nikdy nijak nelobboval.

„Nikdy v životě jsem žádná jednání za žádnou firmu s Ministerstvem obrany nevedl, a už vůbec ne za firmu, ve které jsem v té době nepracoval,“ prohlásil také Pojar.

Předloni ale na Dorona Schulze pěl jen samou chválu. „Osobně jsem nikdy nepotkal žádného Čecha s více zkušenostmi v tomto odvětví (bezpilotních prostředků),“ prohlásil Pojar v roce 2024.

Realita Schulzova podnikání však byla složitější a nebyla nikdy zalitá sluncem. Podle bývalých spolupracovníků míval tým v dobrých časech sotva osm až deset lidí. Už koncem roku 2021, tedy dva roky před získáním zakázky od obrany, byl celý projekt předlužený a Schulz sháněl investora. Marně. Následovalo propouštění. Nakonec zůstala jen jedna jediná zaměstnankyně.

„Doron v té době už neměl peníze na další fungování. Neměl nám jak zaplatit. Tak jsem skončil,“ popisuje jeden z bývalých spolupracovníků. Okolo Schulze se prý pohybovalo množství „létajících dohazovačů“, často bývalých vojáků, kteří nabízeli zprostředkování různých obchodů. Většina z nich ale nikam nevedla.

V souvislosti s migrační krizí se Schulzovi podařilo prodat pár pozorovacích balonů Maďarům na sledování hranice, získal také kontrakt na dodávku dronů a výcvik jejich obsluhy do západoafrického Burkina Fasa.

Podle operátora dronu, který se Schulzem spolupracoval, to skončilo průšvihem. Schulzova společnost oficiálně nabízela vlastní dron s označením Observer, ve skutečnosti to však byl podle pilotů stroj od českého výrobce dronů Primoco. „Možná tam nějaké drobné úpravy udělali, ale ty drony vypadaly úplně stejně. Jen je nazývali jiným jménem,“ říká Schulzův bývalý spolupracovník. Firma měla podle něj potíže nejen se zprovozněním dronů v Africe, ale i s výplatou mezd.

„Vím o tom a samozřejmě jsme (se Schulzem) ukončili veškerou spolupráci. Pro mne to je historie, a pokud vím, ta letadla už neexistují,“ uvedl Ladislav Semetkovský, zakladatel a šéf výrobce dronů Primoco. Zakázku pro Schulzovu společnost od české armády kritizoval od začátku. Tvrdí, že obrana si mohla vybrat z velkého množství stejných dronů, včetně těch od českých výrobců. „Pan Schulz neumí nic vyrobit, nemá finance, lidské zdroje ani znalosti. Je to překupník, u něhož ani netuším, kde vlastně dnes žije,“ reagoval Ladislav Semetkovský.

Z veřejně dostupných informací není zřejmé, zda si armáda skutečně musela objednat konkrétní typ dronu právě od Schulzových firem. Stejnou záhadou je i kupní cena. Jeden dron včetně školení vycházel na 2,9 milionu korun bez daně. Americký výrobce Easy Aerial ceník veřejně neukazuje. A jak už bylo zmíněno, technické i další detaily armádní zakázky jsou tajné.

Oslovení výrobci a obchodníci s drony proto nechtějí férovost ceny hodnotit. Bez znalosti detailů to ani není možné. Jeden konzultant v oboru bezpilotních technologií to komentoval až sarkasticky: „Pokud budete mít předpotopní dron a zavěsíte na něj dvě kila zlatých cihel, tak by to mohlo cenově také odpovídat.“