Ponížit, porobit, rozdělit. Rubiovo vyznání Evropě klame, míní expert

Americký ministr zahraničí Marco Rubio na bezpečnostní konferenci v Mnichově poslal Evropě rétorickou „valentýnku“, načež odcestoval na Slovensko a do Maďarska za Robertem Ficem a Viktorem Orbánem. Jak se dá evropské miniturné muže, který je jedním z nejbližších spolupracovníků Donalda Trumpa, číst?

Ministr zahraničí Spojených států Marco Rubio o víkendu na Mnichovské bezpečnostní konferenci ujišťoval Evropu, že na ní USA záleží a že se jeden bez druhého neobejdou. Jenže pochybnosti trvají. Tím spíš, že hned z bavorské metropole zamířil Rubio za Robertem Ficem a Viktorem Orbánem. Tedy za státníky, kteří vedle úzkých vztahů s Moskvou sázejí i na tvrdou konfrontaci s Evropou.

O dekódování Rubiových slov a kroků jakož i o zhodnocení aktuálního stavu transatlantických vztahů a jejich dalších vyhlídek jsme v podcastu 5:59 požádali politického geografa Libora Jelena z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Šéf americké diplomacie se v projevu, který shodou okolností pronesl na Den svatého Valentýna, zdržel otevřených útoků, jakými se loni na mnichovské konferenci prezentoval americký viceprezident J. D. Vance. Český expert si přesto nemyslí, že šlo v případě Marca Rubia o valentýnské „vyznání lásky“ starému kontinentu - a pokud snad ano, tak že bylo poněkud cynické.

„V tom proslovu se sice odkazovalo na společné kořeny a historická pojítka, ale zapomíná se, že Evropu a Spojené státy v minulosti spojovaly především společné hodnoty. A ty tam absolutně nezazněly,“ namítá Jelen, jehož zarazilo, kolikrát se americký šéfdiplomat ve své řeči zmínil o národních státech a jejich zájmech namísto sjednocené Evropy.

„To je přece to, co se snaží Evropa tlumit - ty zájmy národních států -, abychom se tady nepomlátili. A on má tendenci to vydávat za hlavní hodnotu toho vztahu - že budeme budovat a oživovat národní státy. Takže to není vyznání lásky. To je víceméně snaha Evropu ponížit, porobit, rozdělit,“ domnívá se akademik z Přírodovědecké fakulty UK.

Z pohledu Libora Jelena je třeba se smířit s tím, že Spojené státy už nechtějí hrát pro Evropu roli bezpečnostního garanta, který bude kontinent chránit před vnějšími hrozbami. A uznává, že partnerství by „mělo být více rovnocenné, ale ne podle not, které dává americká administrativa“.

Druhá administrativa prezidenta Donalda Trumpa se podle politického geografa vyznačuje snahou rozbourat systém a instituce, které doteď svět formovaly a dávaly mu pravidla a řád: „A to je to, co Trumpovi úplně nevyhovuje, protože vůdcové, diktátoři, nemají rádi instituce. Oni rádi řídí ten svět sami, ne podle pravidel kódovaných v rámci fungování těch institucí,“ konstatuje Jelen.

Vystoupení Marca Rubia na Mnichovské bezpečnostní konferenci:

Je přitom podle Jelena patrné, že se Organizaci spojených národů nedaří udržet ve světě mír, zároveň však odborník odmítá Trumpovo tvrzení, že globalizace nepřinesla světu úspěch. Argumentuje přitom ekonomickým vzestupem řady zemí v Asii či v Africe, které se nyní hlásí o své slovo na globální scéně.

Zároveň host úterního vydání podcastu 5:59 věří, že OSN nynější turbulence přežije. Zato Trumpově Radě míru, která se má poprvé sejít tento čtvrtek, dlouhou budoucnost nepředpovídá: „Bude to taková pyramida diktátorů a dalších vůdců, kteří se snaží zviditelnit na mezinárodní scéně, aby možná posílili svou pozici v rámci domácí politiky. Donald Trump bude na vrcholu té pyramidy, ale je to vertikálně řešená struktura, která bude fungovat jen do té doby, dokud bude Trump prezidentem. A pak se nejspíš zhroutí jako domeček z karet.“

Vraťme se ale zpátky k evropskému putování amerického ministra zahraničí, který z Mnichova zamířil do Bratislavy a dál do Budapešti. Důvody, proč si vybral právě Slovensko a Maďarsko, považuje Libor Jelen za zcela zjevné: „Jsou to dva státy, které nejvíce konvenují ideologicky Donaldu Trumpovi. Je to ta neliberální demokracie, je to ústup od principů demokratického státu - omezování občanské svobody, nezávislých médií atd.“

Popsané tendence jsou dnes podle experta z Univerzity Karlovy pozorovatelné jak v Maďarsku a na Slovensku, tak v samotných Spojených státech. „To znamená, on (Trump) si hledá svoje kotvy v Evropské unii, které bude dále podněcovat k tomu, aby dělaly problémy,“ míní Libor Jelen s tím, že pro Washington je nejspíš lákavé budovat vztahy právě se zeměmi, které jsou v rámci EU řazeny k největším „potížistům“.

Své vážné výhrady k fungování Evropské unie dal na mnichovské konferenci nicméně najevo také český ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé sobě), který se střetl v jedné z debat se svým polským protějškem Radosławem Sikorským a americkou exministryní zahraničí Hillary Clintonovou.

Z Jelenova pohledu Macinkův přístup vypadá do značné míry jako snaha vetřít se do přízně Trumpových Spojených států. Což je ale velmoc, která má podle experta naprosto odlišné zájmy a pro kterou je česká politika de facto neznámou veličinou. „Tady opravdu jde pouze o to, že (USA pod Trumpem) jen potřebují někoho, kdo bude dalším příspěvkem do rozdělování Evropy a budou se snažit třeba skrze naši politiku nebo naše politiky hlásat to své vidění světa,“ dodává politický geograf z PřF UK.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, zda podle Libora Jelena diplomatické aktivity posledních týdnů přiblížily vidinu míru nebo alespoň klidu zbraní na Ukrajině, nebo co si myslí o tom, že by střední Evropa mohla hrát významnější roli na globální scéně. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.