Článek
„Pokud ruská vojska neporazím já tam, budeme s nimi za pár let bojovat i my tady.“ I tento citát padlého Karla Kučery si lidé přečtou na českých náměstích na výstavě s názvem Svoboda za nejvyšší cenu.
Pietní tabule připomenou šest zemřelých českých dobrovolníků bojujících proti ruským agresorům na východě Ukrajiny. Akci, která v sobotu startuje vernisáží na pražském Staroměstském náměstí, zorganizovala iniciativa Vlny Solidarity s jejím zakladatelem Jiřím Linkou a organizací Paměť národa.
Připomene nejvyšší oběť padlých dobrovolníků Karla Kučery, Martina Krejčího, Tomáše Zavázala, Michala Janíka a nově také Jiřího Kotrly a Vladimíra Přibyla. „Bude to i zajímavá sonda do naší společnosti, jak se k tématu staví,“ říká Linka v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Panelovou instalaci s příběhy padlých jste představili už loni v listopadu ve Zlíně. Jak se teď pro novou vernisáž změnila?
Doplnili jsme jména a připomínku dalších dvou kluků, kteří padli, konkrétně Jiřího Kotrly a Vladimíra Přibyla. Na Ukrajině zemřelo více lidí z České republiky, ale rodiny těchto dvou souhlasily se zveřejněním. Doprovodný text výstavy zároveň odkazuje na sbírku Paměti národa na podporu Ukrajiny.
Na webových stránkách popisujete, jak celý nápad vznikl. Předpokládám, že jste se inspirovali takzvanými Alejemi padlých na Ukrajině?
Ano, bylo to tak. Při cestách po Ukrajině jsme viděli, že v každém menším i větším městě jsou aleje padlých doplněné krátkými informacemi. Množství padlých z ukrajinských rodin v jednotlivých městech je obrovské, takže i tamní instalace jsou daleko masivnější mohutnější. Naše provedení je komornější, ale myšlenka pochází z této zkušenosti.
Na panelech je šest Čechů padlých na Ukrajině. Co pro vás osobně znamenají jejich osudy a odkaz?
Pro mě i pro mnoho dalších dobrovolníků, kteří na Ukrajinu jezdí nebo jí pomáhají svou činností, je to obrovská inspirace. Když si člověk čte, co všechno tito lidé jako Taylor (Martin Krejčí) a další obětovali v boji proti ruskému zlu, pomáhá mu to ve chvílích, kdy docházejí síly nebo přemýšlí, jak vše časově zvládnout. Vzpomene si na ty kluky a uvědomí si, že když má před sebou cíl a vůli dotáhnout věci, dá se mnoho překonat.
Na instalaci jsou u fotografií také výrazné citáty jednotlivých mužů. Jak jste je vybírali?
Jsou to jejich autentické výroky. U Tomáše Zavázala jsme při komunikaci s jeho přáteli objevili jednu fotografii s vzkazem. (Zněl: „Naše vítězství je v rukou Boha, ale naše hrdinství je v našich rukou.“) Ověřoval jsem, zda je skutečně jeho, a jeho kamarádka potvrdila, že jej napsal při jedné společné akci. Proto jsme jej považovali za důležité výrok umístit. Nebo Vladimír Přibyl zdůrazňoval povinnost bránit rodinu a jeho domov. Dvacet let bydlel na Ukrajině se svou partnerkou. Tyhle věty dobře vypovídají o charakteru těchto mužů. Nejsou to jen citáty. Vyjadřují, jak ti lidé uvažovali a s jakým přesvědčením do boje šli.
Chceme pokračovat v jejich myšlence. Odkaz jejich boje podporujeme tím, že zájemcům po seznámení s příběhy padlých dáváme možnost zapojit se symbolicky a v jejich úsilí pokračovat.
Na tabulích s fotkami jsou QR kódy s možností darovat peníze. Pokud lidé přispějí, na co konkrétně?
QR kódy odkazují na sbírku Paměť národa na pomoc Ukrajině. Z této sbírky byly financovány například generátory, vybavení pro nemocnice nebo kompletní zařízení jedné nemocnice, stejně jako zdravotnický materiál pro záchranu životů. Příspěvek tak pomáhá Ukrajině a její společnosti vzdorovat ruské agresi a symbolicky navazuje na odkaz šesti padlých mužů.
Díky výstavě znáte i příběhy jejich blízkých. Jaká jsou pro vás setkání s příbuznými?
Často jde o několikahodinové telefonické rozhovory. Osobně naživo se setkáme až nyní na vernisáži, ale komunikace pokračuje intenzivně už několik měsíců. Je to náročné. Příběhy jsou složité a rodiny mají obavy, jak veřejnost osudy jejich chlapců přijme a jestli nebudou čelit nenávisti ze strany proruských sil. Je to zajímavá sonda do společnosti, jak se k tématu staví. Situaci komplikuje i to, že ne všichni padlí jsou pohřbení. Někteří zůstali na okupovaném území nebo v šedé zóně. I proto se snažíme rodičům pomoci se ziskem informací. Válka s sebou přináší i tuto těžkou rovinu.
V čem je podle vás hlavní poselství instalace a proč jste ji připravili?
Jsem člověk, který vyrůstal na příbězích legionářů, pilotů z druhé světové války a odbojářů. Dnes mi příběhy těchto mužů ve veřejné komunikaci a prostoru chybí. Domnívám se, že tito lidé dělají stejnou službu jako hrdinové minulosti, a je smutnou realitou dnešní doby, že se společnost o tom bojí mluvit. Obávají se zveřejňovat jejich příběhy a projevit úctu a respekt nejen šesti padlým, které představujeme, ale i těm, kteří stále bojují a nasazují život.
Projděte si výstavu hrdinů:
Zmínil jste organizaci Paměť národa. Jak se zrodila tato spolupráce a jak díky ní výstavu rozvíjíte?
Po listopadové akci ve Zlíně se nám ozvala řada měst a dobrovolníků z celé republiky s dotazem, zda se výstava rozšíří i k nim. Znám činnost Paměti národa a jejich důraz na vyprávění příběhů mi přišel jako přirozené spojení. Ujali se toho s maximálním nasazením a díky tomu se výstava rozšíří po celé republice. Zapojilo se také Dejvické divadlo, které se ujalo nápadu a dále tu akci rozvinulo. Jakmile bude pieta putovat po dalších městech, naplní se cíl dostat příběhy chlapců do širšího povědomí.
Svoboda za nejvyšší cenu začíná vernisáží na Staroměstském náměstí. Kde dál ji lidé uvidí?
Kromě Prahy bude ještě v Českých Budějovicích a ve Zlíně. Pak by se měla podle zájmu přesouvat mezi dalšími městy. Zlínská instalace pravděpodobně zamíří do Olomouce, zájem je ze Vsetína v souvislosti s festivalem Jeden svět. Ozvali se i z Brna a Ostravy. Pod záštitou Paměti národa a dalších festivalů by měla putovat po republice.
Ve Zlíně byly reakce většinou pozitivní. Jak podle vás česká veřejnost výstavu přijme?
Domnívám se, že obavy jsou částečně zbytečné. Mohou se objevit protesty nebo pobouření, například v souvislosti s instalací šáhidu k výročí (na některých náměstích v Česku budou ukázky íránských dronů, které útočí na ukrajinská města - pozn.red.). Nepředpokládám ale, že by někdo hanobil památku lidí, kteří za nás zaplatili životem. Většina společnosti vnímá Rusko jako agresora, bez ohledu na svůj postoj k Ukrajině. Reakce společnosti podle mě nebude extrémní. Kdo bude chtít, výstavu si prohlédne, kdo nebude chtít, mine ji. Neočekávám útoky na rodiny. Myslím si, že to bude přijato normálně.
