Donald Trump i jeho lidé Rusko podcenili, říká Pojar k jednání o míru

Ukrajina se už čtyři roky brání rozsáhlé ruské invazi. Zatímco tvrdé boje a útoky na civilisty pokračují, rozhovory o ukončení války se i přes snahu Američanů nikam neposunuly. Vydrží napadená země další rok krveprolití?

Hostem Ptám se já byl bývalý poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar.

Rusko-ukrajinské rozhovory zprostředkované Spojenými státy podle amerického prezidenta Donalda Trumpa přiblížily vyhlídky, že dohoda o ukončení války na Ukrajině je docela blízko. Trump to prohlásil minulý týden.

Podobná tvrzení od něj zaznívají v posledních měsících opakovaně. Navzdory tomu, že jednání se stále výrazně neposunula.

Ruský vládce Vladimir Putin si jako podmínku pro příměří klade i to, aby Kyjev stáhl ukrajinské vojáky ze strategicky důležitých míst, která Rusko nedokázalo dobýt. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj je ale přesvědčen, že tento ústupek by Putina uspokojil jen na chvíli, než by znovu nabral sílu a pokračoval ve válce.

Šéfové evropských špionážních agentur oslovených Reuters zároveň upozorňují, že Rusko nechce válku rychle ukončit. Moskva podle nich využívá rozhovorů k prosazení zmírnění sankcí a uzavření obchodních dohod s USA. Rozhovory, jejichž poslední kolo se konalo minulý týden v  Ženevě, označili za „vyjednávací divadlo“.

„Myslím, že Donald Trump a jeho lidé podcenili Rusko a ruskou snahu si Ukrajinu podrobit a to, že válka je pro ně odkaz Vladimira Putina jakožto velkého dobyvatele,“ řekl v Ptám se já bývalý poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar.

„Byl bych rád, kdyby se Donald Trump opravdu soustředil a kdyby zatlačil na Rusko. Protože si myslím, že ještě zatlačit může a že by to pomohlo. Ale může se také samozřejmě stát, že Donald Trump si řekne, že už tomu věnoval dostatek času a že to v tuto chvíli nechává na druhé koleji,“ dodal Pojar.

V rozhovoru Tomáš Pojar komentoval i kroky české vlády. Podle něj se kabinet Andreje Babiše (ANO) svými postoji k podpoře Ukrajiny a tlumením výdajů na zbrojení dostává v Evropě do role černého pasažéra. Což se může promítnout také do našich vztahů s USA.

„Ministru zahraničí Macinkovi se republikány nebo trumpovské kruhy podařilo zaujmout. Každou takovou příležitost bychom měli využít. Ale samo o sobě to nevystačí a nebude to fungovat. My musíme skutečně plnit své závazky,“ řekl Tomáš Pojar s odkazem na nedávné vystoupení Petra Macinky na bezpečnostní konferenci v Mnichově.

Co všechno brání konci války? Na co se letos i v dalších letech musíme připravit my? A jaké výzvy čekají českou vládu?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Poslední rok války na Ukrajině probíhá za mandátu nového amerického prezidenta Donalda Trumpa, který do funkce nastupoval mimo jiné se slibem, že válku velmi rychle ukončí. Proč se mu to ale doteď nepovedlo? – Hlavní kámen úrazu je, že se nepodařilo dotlačit obě strany, a zejména tu ruskou, k tomu, aby i Rusko šlo na nějaký rozumný kompromis. A aby tu dobyvačnou válku zastavilo. Ve chvíli, kdy by se Rusko rozhodlo, že válka skončí, tak Rusko na to má páky, protože to je Rusko, které zaútočilo a které může kdykoliv skončit.

2:00 A proč se to Trumpovi a jeho administrativě nepovedlo? Byly nějaké fáze v průběhu roku, kdy k tomu třeba přistupoval lépe a kdy se tomu vzdaloval? – Byly chvíle, kdy to byla jeho hlavní zahraničněpolitická agenda. A byly a jsou chvíle, kdy hlavní agendu zastíní něco jiného. V tuto chvíli se zaměřuje zejména na Írán a jednání týkající se Ukrajiny si myslím, že jsou na druhé koleji. Ale to neznamená, že se zase nevrátí na tu první. Ale myslím, že Donald Trump a jeho lidé podcenili Rusko a ruskou snahu skutečně si Ukrajinu podrobit a to, že to je pro ně válka o odkaz Vladimira Putina jakožto velkého dobyvatele.

3:00 A spoléhal byste na to, že se Amerika opět v plné síle vrátí ke koncentraci na válku na Ukrajině, nebo spíš ne? – Možné je samozřejmě všechno. Já bych byl rád, kdyby se Donald Trump opravdu soustředil a kdyby zatlačil na Rusko. Protože si myslím, že ještě zatlačit může a že by to pomohlo. Samozřejmě nevím, jestli by to stoprocentně fungovalo, ale správným směrem by to určitě pomohlo. Ale může se také samozřejmě stát, že Donald Trump si řekne, že už tomu věnoval dostatek času a že to v tuto chvíli nechává na druhé koleji. A že se bude soustředit na volby, které budou v Americe letos na podzim, protože to pro něj bude důležitější a bude důležitější se soustředit na domácí politiku.

4:30 Byl někdy Donald Trump alespoň trochu blízko tu situaci opravdu posunout? – Myslím si, že byl blíž, protože byl v některých chvílích odhodlanější ještě více na Rusko zatlačit. A to si myslím, že kdyby Rusko vědělo, že bude ještě více tlačit, tak by přistupovalo k těm jednáním jinak. Ale pak ten tlak nebo víra v to, že zatlačí, ustaly. A tím pádem se zase dynamika toho konfliktu vrátila do původních kolejí. Tak doufám, že se odhodlá ještě k dalšímu pokusu na Rusko zatlačit, protože si myslím, že na Ukrajinu zatlačil už dostatečně a teď je potřeba zatlačit na ruskou stranu a pokusit se o to nějaké příměří nebo mír nastolit.

6:00 Jak jste sledoval vystupování ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského? – Volodymyr Zelenskyj si zaslouží velkou úctu za to, jakým způsobem vzdoruje v čele Ukrajiny ty čtyři poslední roky. Je těžké ho hodnotit. Pravdou je, že první setkání v Bílém domě s Donaldem Trumpem nezvládl úplně dobře. Na tom má svůj díl viny i ukrajinská strana nebo on, protože neposlouchal dostatečně jiné americké rádce, jakým způsobem má postupovat. Ale ke cti mu budiž, že to bylo v nesmírně těžké situaci, takže opravdu nechci soudit, ale druhá věc je, že se z toho poučil. A od té doby si myslím, že s Donaldem Trumpem umí hovořit jiným způsobem a že to nese dílčí ovoce. Ta situace už pak nikdy nebyla tak napjatá jako v Bílém domě v březnu minulého roku.

7:00 Volodymyr Zelenskyj mimo jiné musí celou dobu burcovat světové veřejné mínění a připomínat urgentnost války na Ukrajině, kterou Rusko vede. Což teď opět udělal v rozhovoru pro BBC. Tam řekl, že z jeho pohledu Vladimir Putin už zahájil třetí světovou válku, že je nezbytně nutné pro celý svět Vladimira Putina zastavit. Jak vnímáte takovou rétoriku? – To, že je potřeba Vladimira Putina zastavit, je fakt. Protože pokud ho nezastavíme, tak třetí světová válka možná skutečně nastane. Myslím, že může být stále zastaven. A díky Ukrajincům a tomu jejich obrovskému úsilí a naší západní podpoře se jim stále daří držet linie. Dokonce po první ruské ofenzivě dobyli zpátky třetinu území, které v těch prvních týdnech ztratili. A od té doby je ta linie zhruba na stejném místě. Ano, Rusko postupuje, ale postupuje velmi pomalu, postupuje za obrovských vlastních ztrát.

8:00 Samozřejmě i Ukrajina krvácí a ukrajinská ekonomika krvácí. O tom není pochyb. Na druhou stranu Ukrajinci mají stále vůli bojovat a vzdorovat, protože sami vědí, že nic jiného jim nezbývá. Jinak by museli všichni utéct do Evropy a zemi a svoji svobodu by ztratili.

9:00 Když jste to sledoval velmi zblízka jako poradce pro národní bezpečnost kabinetu Petra Fialy, tak jste si jistý tím, že to Ukrajinci vydrží? – Byl jsem na Ukrajině za poslední čtyři roky asi desetkrát, a to nejen v Kyjevě, snažil jsem se ji projet a vidět situaci na místě a bavit se s lidmi na místě. Ale nedokážu posoudit, jaká je tam atmosféra teď, protože naposledy jsem tam byl na podzim minulého roku. Ale Ukrajinci stále vzdorují, byť je to samozřejmě nesmírně složité a ty obrovské mrazy samozřejmě nepomáhají. Na druhou stranu jaro již přišlo, přichází do Prahy, tak snad brzy jaro přijde i do Kyjeva a na celou Ukrajinu a Ukrajincům z tohoto pohledu bude lépe.

9:30 Je jednoznačné, že se Rusko snaží, tak jak mu v posledních týdnech nejde dobývat další kilometry čtvereční na frontové linii, skutečně spíše ztrácí, než získává, tak se zaměřilo na terorizování celé země a snaží se rozložit celou ukrajinskou ekonomiku a celou ukrajinskou infrastrukturu. Doufám, že se mu to nepodaří, že Ukrajinci budou vzdorovat nadále a že my jim budeme pomáhat tak, aby vzdorovat mohli.

11:00 Bránit se takovému množství útoků balistických raket a dronů je nesmírně vyčerpávající, a to i ekonomicky. Systémů protivzdušné obrany není nikdy dost a jsou drahé. To je poučení i pro všechny ostatní. My nemůžeme budovat jenom obranu, my musíme budovat i útok, aby nepřítel věděl, že pokud si na nás někdo něco troufne, tak dokážeme zasáhnout i jeho. A ne že on bude jenom terorizovat nás. My za to budeme platit obrovské prostředky, že se budeme lépe nebo dobře bránit, ale musíme tu válku potom v případě nutnosti také přenést na stranu nepřítele.

12:00 A udělala z vašeho pohledu Evropa maximum, co mohla? Zejména za situace, kdy Amerika velmi významně snižovala svoji finanční pomoc pro Ukrajinu, převzala Evropa dostatečně tu roli? – Evropa převzala tu roli více, než bych očekával, ale samozřejmě šlo udělat více. A pak je potřeba se podívat na jednotlivé země. A Holandsko nebo Dánsko nebo státy v Pobaltí udělaly daleko více než ostatní a je to samozřejmě znát. Pak jsou země, které se drží nějakým způsobem v průměru, což jsme byli i my do konce minulého roku. Nebo díky dobíhajícím dodávkám tam možná jsme stále, ale do budoucna to tak nevypadá. A pak jsou evropské země, zejména země na jihu Evropy, které dostatek určitě neudělaly, respektive jsou černými pasažéry. A my se bohužel posouváme na jih. Myslím si, že na toto sobectví jednou doplatíme, a to jak politicky, tak dokonce i ekonomicky.

13:00 Než přejdeme k nové vládě Andreje Babiše, co nás čeká v tom pátém roce války? Co jsou hlavní výzvy, které s tím konfliktem souvisí, na co se máme připravit? – Bohužel touto dobou v minulém roce, když bylo třetí výročí, jsem doufal, že se Donaldu Trumpovi může podařit zatlačit na Rusko, nebo zatlačit na obě strany, chcete-li. A že může dojít v následujících měsících k nějakému příměří, k nějakému průlomu na mírové cestě. Teď jsem skeptičtější, protože si myslím, že obě strany jsou v tuto chvíli připravené bojovat v průběhu celého roku 2026. Protože si vyhodnotily, že ruské pozice jsou stále na těch dobyvačných pozicích a že se tedy prostě nic nezmění. Takže Ukrajinci se budou snažit maximálně vzdorovat, Rusko maximálně dobíjet Ukrajince a zlomit jejich vůli nebo prolomit někde frontu.

15:00 Co to znamená pro nás, pro Česko? Vy jste už zmínil roli černých pasažérů. Dostáváme se do té pozice s tím, jak vláda Andreje Babiše přehodnocuje pozici Česka vůči pomoci Ukrajině? – Do role černých pasažérů se dostáváme, protože jsme řekli, že nebudeme garantovat půjčku Ukrajině. A stáváme se černými pasažéry, i co se týká výdajů na obranu, kde bylo jasně řečeno, že budeme dávat sotva dvě procenta, a to si ostatní také všimnou. A koneckonců jsme v zásadě řekli, že nebudeme jakýmkoliv způsobem reálně podporovat Ukrajinu z peněz českých daňových poplatníků.

15:30 Myslím, že tím svým dílem zvyšujeme riziko, že zkolabuje ekonomika Ukrajiny, že bude další uprchlická vlna a že se zároveň naše subjekty nebudou podílet na obnově Ukrajiny v takové míře, jak by mohly. A náš průmysl, a to nejen zbrojní, nebude mít možnost na té válce vyrůst tak, jak se to do určité míry dařilo v minulosti. Toto ztratíme.

18:00 Reálně nejsme tam, kde Maďarsko. A myslím, že všichni to rozlišují a je to tak dobře. I já, když mluvím s nějakými zahraničními reportéry nebo když jsem mluvil se zahraničními evropskými představiteli nebo koneckonců i s těmi americkými na konferenci v Mnichově, jsem sám zdůrazňoval, že nejsme jako Maďarsko ani jako Slovensko. Problém je, že v klíčových rozhodnutích jako neposkytnout půjčku Ukrajině tam jsme.

21:00 Od celé řady vládních politiků slyšíme: „Zastavíme pomoc na Ukrajinu, protože ti, kdo na tom vydělávají, jsou čeští zbrojaři a zbrojní firmy. Jim posíláme peníze a pro Čechy a české obyvatele potom nemáme.“ – A zaplaťpánbůh, že ty firmy tady platí daně. A zaplatily tady každý rok o miliardy víc než předtím. A zaplaťpánbůh, že najímají pracovní sílu a zaměstnávají tady o stovky až tisíce lidí víc než předtím. A zaplaťpánbůh, že investují do české ekonomiky a investují do vědy a výzkumu a že tento sektor roste. Jsou to firmy konkurenceschopné na evropském trhu, zakázky pro českou armádu jsou důležité, ale daleko důležitější je, aby se dostaly do zakázek pro armádu německou, pro holandskou, pro dánskou. A tam potom může docházet k politickému rozhodování, že z důvodu, že my se chováme sobecky, raději ty zakázky dají někomu jinému, kdo je tak neštve, protože se sobecky nechová. A mají na to plné právo.

23:00 Jsem hluboce přesvědčen o tom, že některé příležitosti utečou kvůli české pozici, jiné se naštěstí snad podaří nebo podaří v určité míře. Ale rozhodně to konkurenceschopnosti a oblíbenosti českému průmyslu nepomůže.

28:00 Jak sledujete kroky Petra Macinky v roli ministra zahraničních věcí a pozornost, kterou získal ze strany amerických republikánů po vystoupení na konferenci v Mnichově? Vy jako zkušený diplomat jste měl blíže spíše k republikánům než k demokratům. Tak nedělá to Petr Macinka z vašeho pohledu dobře? – Zaujmout republikány nebo trumpovské kruhy se mu skutečně podařilo. V těchto kruzích nebo v těch vládnoucích kruzích ve Spojených státech má Česká republika určitě pozitivní jméno. Ona tam měla pozitivní jméno i v minulosti. Ale teď jsme se díky ministru Macinkovi zviditelnili, to je fakt. A myslím, že s tím musíme umět hrát.

28:30 Každou takovouto příležitost bychom měli využít. Nepřeceňovat ji, nemyslet si, že teď jsme středobodem světa, že lidé kolem Trumpa, kteří dělají zahraniční a bezpečnostní politiku, si teď myslí, že jsme jejich největším spojencem, a patřičně se k nám budou chovat. Ale prostě využít této příležitosti a toho pozitivního PR do těchto kruhů určitě máme a je to správně. A jenom hlupák by to neudělal.

32:00 Nakolik to vyváží v očích Donalda Trumpa a americké administrativy to, že Česko snižuje výdaje na zbrojení? Protože nový premiér chce nepochybně také do Bílého domu. – Myslet si, že zaujmeme pozitivně hodnotovou politikou bez ohledu na konkrétní kroky – a ty konkrétní kroky jsou o výdajích na obranu nebo o vysílání vojáků nebo o posilování armády –, prostě že za tím nebudou peníze a odhodlání něco udělat, tak to samo o sobě nevystačí a nebude to fungovat. My musíme skutečně plnit své závazky, my musíme skutečně být těmi silnými, tak jak to říkal americkým ministr zahraničí Marco Rubio i teď v Mnichově. Protože Spojené státy jsou připravené dlouhodobě spolupracovat se silnými Evropany nebo s Evropou, která je do určité míry soběstačná a samostatná a o kterou se lze opřít, než s Evropou slabou.