Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Rebeka Bizubová ve svém snímku šeptá. Přesně tak, jako se to dělá u zpovědi. Vypráví o tom, že ji sexuálně zneužil kněz. Snímek nazvaný Zpověď patří k tomu nejlepšímu, co lze zhlédnout na 20. ročníku přehlídky krátkých filmů Pragueshorts.
Festival, který tuto středu 25. února začne v pražských kinech Světozor, Bio Oko, Ponrepo a Kino Pilotů, nabídne více než stovku snímků z celého světa. Připomene zásadní krátkometrážní díla oceňovaného režiséra Rubena Östlunda i českého Ivana Zachariáše, představí pásmo argentinské tvorby i nejnovější experimentální filmy.
Co by vám na Pragueshorts nemělo uniknout? Třeba kambodžský snímek o duchovi mrtvé babičky, která svému vnoučeti rozumí víc než zbytek rodiny.
Oblíbené vnouče babičky Nai
Kambodža, Francie, USA, 2025, 19 min, režie: Chheangkea
„Zku*vysynové!“ kleje duch mrtvé babičky Nai. Zlobí se, že kolem místa jejího spočinutí se ochomýtá tolik lidí. „Je den čištění hrobek. Každý rok na to zapomínáš,“ vysvětluje babičce duch zemřelé sousedky. Zvědavé duše se s rodinou vydávají do karaoke baru, kde má jeden z vnuků ukázat vymodlenou nastávající manželku. Jenže proč se nutit do svatby s někým, koho nemůžu milovat?
Komediální krátký film v newyorském Brooklynu usazeného kambodžského režiséra, který si říká Chheangkea, vypráví o tom, že tradice nejsou všechno a ani mrtvé babičky na nich nelpí. Mladý tvůrce, jenž do USA původně odjel studovat architekturu, vyrůstal mezi kamerami. Jeho rodiče si založili malé filmové studio a produkovali videoklipy. „Každá píseň musela mít doprovodný klip, aby se z ní dalo později udělat karaoke,“ vzpomíná autor tří krátkých filmů, který se zavázal vyprávět světu o své rodné zemi trochu jinak, než je zvykem.
„Kambodžská zkušenost pro mě není genocida,“ říká s odkazem na počínání Rudých Khmerů, za jejichž vlády v letech 1975 až 1979 zemřely více než dva miliony lidí. „Je to snaha přijít na to, jak být šťastnější, jak pro sebe a pro svou rodinu najít lehčí život,“ dodává. Film Oblíbené vnouče babičky Nai byl loni oceněn na festivalu v americkém Sundance.
Je svátek mrtvých a u hrobu babičky Nai se sejde celá rodina. Film byl oceněn na festivalu Sundance.
Orla
Česká republika, Slovenská republika, 2026, 21 min, režie: Marie Lukáčová
Kdyby generace Z měla svou štědrovečerní pohádku, nejspíš by vypadala jako Orla. Krátký film umělkyně Marie Lukáčové v sobě kombinuje magické postavy, princezny v růžových šatech, animaci i rap. „Ty jsi říkal, že jsi tady king. Rozhoduješ, co se bude dít. Tenhle program nejde přepnout, my musíme systém hacknout,“ zní v titulní písni snímku, jehož hlavní hrdinka Jasna se postaví despotickému vladaři, který kvůli výrobě parfémů ničí okolní les.
Orla boří stereotypy o hloupých princeznách i o tom, že pohádka musí končit svatbou. Obrazová stránka roztěkaně přepíná mezi záběry jako z průmyslové kamery, romantickým analogovým obrazem a fantasmagorickými animacemi blech. A hlas vypravěče? Kdo jiný než rapper Mat213. Umělkyně Marie Lukáčová svůj debutový film představila na prestižním festivalu v nizozemském Rotterdamu a ráda by s ním zamířila do škol. Je čas ukázat malým divákům pohádky nové generace.
Orla je rapová pohádka o spravedlnosti a odvážné dívce Jasně.
Březnová zima
Estonsko, 2025, 16 min, režie: Natalia Mirzoyan
Kirill čte novinové titulky na monitoru počítače. „Ukrajina informuje o raketovém útoku na Kyjev.“ – „Evropská unie uzavírá svůj vzdušný prostor pro Rusko.“ Za chvíli je titulků tolik, že z monitoru vylétají ven a lepí se na Kirillovo tělo, až ho celé zakryjí. Na pomoc mu musí přispěchat přítelkyně Dáša. I ona je ruskou invazí na Ukrajinu paralyzovaná.
„Chci zmrznout a už se nikdy nepohnout,“ říká hrdinka snímku Březnová zima. „Mám pocit, že už nemám na nic právo. Na život, na divadlo, na to chodit ven.“
Dva mladé obyvatele ruského Petrohradu od prvních dnů války pohlcuje beznaděj. Po marných demonstracích se rozhodnou opustit rodnou zemi. Život v ní přestal dávat smysl, protože tu už nejde nazývat věci pravými jmény, vysvětluje Dáša cestou přes zasněženou vlast až do Gruzie. Loutkový animovaný film Natalii Mirzoyan líčí surreálnou zkušenost formálně uhrančivým způsobem. Jediná nit tu symbolizuje, jak svazující může být pocit bezmoci.
V Březnové zimě dva mladí lidé opouštějí zemi, v níž vládne represivní režim.
9 milionů barev
Česká republika, Norsko, Německo, 2025, 15 min, režie: Bára Anna Stejskalová
Málokde jde vidět tolik experimentů a bizarností jako na Pragueshorts. Letošní ročník láká na zvláštní melodrama, ve kterém se dva duchové hádají a zpívají tklivé písně za doprovodu klavíru, nebo na snímek o kafkovském soudním procesu, připomínající oživlý obraz Pietera Bruegela. Nejdojemnější experiment však přináší český animovaný snímek 9 milionů barev. Krvelačná kreveta Fran se v něm skamarádí se slepou rybou Milvou. Jedna je zvyklá oceánu kralovat, druhá v něm trpí krutost. Obě se učí vidět svět očima té druhé.
Patnáctiminutový film režisérky Báry Anny Stejskalové vznikl v česko-norsko-německé koprodukci a vyniká nejen animací, ale také černým humorem i dramatickými zvraty, díky kterým má příběh o krevetě a slepé rybě téměř mytologické rozměry.
Dokážou kreveta Fran a slepá ryba Milva překonat své rozdíly?
Zpověď
Slovenská republika, 2024, 28 min, režie: Rebeka Bizubová
„Vrací se mi to celé do snů. Že jsme tam s knězem sami dva a ptá se mě, kde se sama sebe dotýkám a co dělám, když se nikdo nedívá.“ Jeden z nejvýraznějších snímků letošních Pragueshorts je autobiografický dokument, kde se předmětem zkoumání stává vlastní minulost filmařky.
Slovenka Rebeka Bizubová rekonstruuje zlomový moment, při němž se stala obětí sexuálního zneužívání. Došlo k tomu na letním náboženském festivalu, v modlitebním stanu. Bizubová traumatický moment prozkoumává s kamarádkou: trpělivě pročítá deníky z bolestivé doby, uprostřed lesa staví bílé plachty připomínající stan. Pouští na ně videoprojekce z dětství. Pak spolu s kamarádkou najdou kněze, který Bizubové ublížil.
Snímek natočený „pro všechny, kdo potřebují čas“ podává zprávu o tom, jak hluboko může zasáhnout bolestný zážitek i co je to opravdová odvaha. Vloni za něj Bizubová získala studentského Oscara v kategorii dokument.
