Co Čechy nejvíce štve. Překvapivě se shodují lidé z Prahy i malých měst

„Parkovací místa jsou věčně plná,“ popisuje paní Markéta z Prahy svoji každodenní starost. Musí tak jezdit neustále dokola a čekat a doufat, že někdo se svým autem odjede.

Nejde přitom o zcela všední situaci, známou většině řidičů. Paní Markéta mluví o parkování na místech určených pro invalidy. A co víc, v situaci, kdy potřebuje s nepohyblivou maminkou dojet do některé z velkých pražských nemocnic.

„Třeba u Všeobecné fakultní nemocnice udělali dvě nová místa a stejně jsou věčně plná. Nemocnice na Homolce, tam je osm nebo deset míst a většinou se tam žádné volné nenajde. Motol je na román. Když jsem tam byla s maminkou, tak jsme dvacet minut jezdili dokolečka, dokud nám saniťák nenabídl, ať zaparkuji na místě pro sanitky,“ říká pečující žena.

Běžně se stává i to, že na místech pro invalidy lidé parkují s argumentem, že jen na někoho čekají, a nechtějí ho uvolnit.

Krajní zkušenost Markéty ukazuje, že problém s parkováním doléhá na všechny skupiny obyvatel, včetně těch, pro které jsou místa vyhrazena.

Parkování se stalo jednoznačně nejvýraznějším problémem i podle výsledků exkluzivního průzkumu společnosti Ipsos pro projekt Seznam Zpráv Tady žijeme, který mapuje Českou republiku v roce komunálních voleb. Redakce společně s výzkumníky zjišťovala, co Češi ve svých městech či v obcích považují za nejvíce problematické. Začátkem letošního roku se průzkumu zúčastnilo 1023 respondentů.

Nedostatek parkovacích míst uvedla jako problém téměř třetina dotázaných (28 procent). S výrazným odstupem dále Čechy nejvíce trápí nedostupnost lékařů a zdravotních služeb (18,9 procenta) či vysoké náklady na bydlení (17,7 procenta).

Michal Kormaňák, analytik agentury Ipsos, problémy s parkováním popisuje jako reálnou a častou bolest residentů měst. „Aut je stále více, města nejsou nafukovací. Je to reálný problém. Parkování řeší skoro každý, kdo má auto,“ podotýká s tím, že rozhodně nejde jen o prázdné nadávání na věčný nedostatek parkovacích míst.

Urbanista a architekt Peter Bednár, který v minulosti například spočítal parkovací místa v Praze, výsledky komentuje s tím, že průzkum odhaluje, že česká města fungují na vysoké úrovni, pokud Češi považují parkování za nejvíce problematické.

„Ukazuje to, že skutečných problémů zas až tolik nemáme. V mnoha velkých městech to totiž bývá bezpečnost nebo nemožnost rekreace či chybějící veřejná doprava,“ říká.

Data z průzkumu ovšem jdou hlouběji: ukazují, jak se liší vnímání nejčastějších problémů Čechů podle velikosti obcí a měst, případně i podle věkových skupin.

V nejmenších obcích do tisíce obyvatel je vnímání problémů jiné. Téměř každému čtvrtému vadí nedostatek obchodů. Velké množství lidí uvádí také nedostatek lékařů či špatnou dostupnost hromadné dopravy.

„Tady si nekoupíte ani blbý rohlík. Nejblíž buďto do Police, nebo do Uherčic. Bez auta jste vyřízený,“ jadrně popisovala v lednu Gina, že život v okolí vodní nádrže Vranov na pomezí Jihočeského a Jihomoravského kraje je jen pro „skalní“.

„V Polici zemřel obvodní lékař a není náhrada. Takže dostupnost zdravotní péče na nic,“ dokreslovala realitu dostupnosti zdravotních služeb.

Šipkami si lze překlikávat, jak se liší problémy obyvatel podle velikosti obcí:

Na úrovni větších obcí a menších měst, kde žije od jednoho do pěti tisíc obyvatel, už ale lidé namísto nedostatku obchodů považují za hlavní problém nedostupnost lékařů a zdravotních služeb či nedostatečnou a nekvalitní hromadnou dopravu.

Michal Kormaňák si také všímá, že podstatná část obyvatel v nejmenších obcích a městech nevnímá žádný problém. „Takže se jim žije dobře. Čím větší město, tím více je problémů a ve velkých městech je jen minimum lidí, kteří říkají, že nemají problémy,“ podotýká analytik.

Ve městech nad pět tisíc obyvatel začínají Češi naplno vnímat už zmíněný nedostatek parkování. A ve velkých městech nad sto tisíc obyvatel už to za problém označují čtyři lidé z deseti.

V městech nad 20 tisíc obyvatel se rovněž do popředí pozornosti obyvatel dostává problém s drahým bydlením či bezdomovectvím nebo drogově závislými. Špatná kvalita ovzduší se pak dostává do deseti nejčastějších problémů jen v největších městech nad 100 tisíc obyvatel.

Parkování je klíčovým problémem i z pohledu prakticky všech věkových skupin. Výjimku tvoří pouze nejmladší sledovaná skupina ve věku od 18 do 26 let. Pro ně je největším problémem drahé bydlení. Nedostatek bydlení je vnímán citelně i u skupiny ve věku 27 až 35 let. Padesátníci a starší pak kromě parkování citelněji vnímají i nedostatek zdravotní péče a lékařů.

„Mladí lidé jsou v životním momentě, kdy řeší bydlení. Jak budou bydlet – jestli ve vlastním, nebo v nájmu -, za kolik budou bydlet a kde budou bydlet,“ komentuje rozdíly ve vnímání problémů Michal Kormaňák z Ipsosu.

Šipkami si lze překlikávat, které problémy vnímají za největší jednotlivé věkové skupiny:

Zpět ale k parkování, tedy největšímu problému, který Češi v průzkumu identifikovali. Prostá výstavba dalších parkovacích ploch podle odborníků ve skutečnosti není řešením.

Zapeklitost ilustruje urbanista Peter Bednár na běžné situaci na velkých parkovištích u obchodních center. „Je tam tisíce parkovacích míst, ale nikdo nechce zaparkovat někde na konci, kde je volno a trvá osm nebo deset minut, než se dostanete ke vstupu. Takže krouží a hledají místa. A atraktivních míst u vstupu nemůže být nikdy víc,“ líčí Bednár s tím, že situaci neřeší ani podzemní nebo nadzemní parkoviště – lidé logicky preferují nejpraktičtější místo, tedy na povrchu.

„Ideální parkovací stání je přímo před vstupem, kde potřebujeme být během dne, to místo je rezervované jenom pro nás a je zadarmo,“ definuje urbanista nedosažitelný ideál.

Důvod, proč lidé nedostatek parkovacích míst vnímají tak bytostně, je podle něj i v nastavení a plánování trasy. „Parkování není započítané do doby cesty, ani v navigaci. Zároveň trvá docela dlouho, než se od zaparkovaného auta dostanete ke dveřím, kam jdete. Pro spoustu lidí to působí jako čas, který jim byl ukraden,“ říká Peter Bednár.

Žádné ideální řešení neexistuje ani podle Petra Horského, předsedy rady České parkovací asociace. „Ten, kdo jej slibuje, slibuje nesplnitelné. Největší devizou zahraničí je kontinuální přístup, který je stavěn zejména na předpokladu, že parkování auta není statkem, který města poskytují bez rozmyslu. V zahraničí je výrazně větší podíl parkovacích míst v hromadných garážích než na ulicích. A lidé si zvykli svá auta odkládat mimo veřejný prostor,“ konstatuje zástupce profesní organizace.

Že nedostatek parkovacích míst podle průzkumu vnímají jako problém i lidé v menších městech, Horského nepřekvapuje. „On ten problém existoval ve všech městech. Jenom v poslední době se nám to nějak zviditelňuje,“ říká a zmiňuje další úhel pohledu na dnešní situaci: parkovací místa na ulicích byla koncipovaná před dvaceti a více lety.

„V současné době jsou auta stejné kategorie širší, delší a vyšší a nezaparkují,“ podotýká.

Urbanista Peter Bednár zmiňuje i systémový problém s územním rozvojem. Fakticky se města aktuálně vyvíjí tak, že nutí lidi k využívání aut. „Místo toho, aby se posilovala role tradičních náměstí, ulic a center, tak tam už nezůstává skoro nic a všechny praktické věci, včetně škol, jsou na periferii, kam ale pěšky nikdo nepůjde,“ tvrdí s tím, že v důsledku toho stoupá počet aut a roste problém s parkováním.