Článek
Ze dveří terapeutické pracovny v pražských Modřanech vychází sportovec oblečený v olympijské kolekci. Hráč curlingu Radek Boháč, v osmačtyřiceti letech nejstarší český olympionik. Zrovna mu skončila konzultace.
„Já ty sezení stále využívám. Pomáhají mi. Sportovní život jede dál i po olympiádě,“ loučí se a míří na trénink.
Pětačtyřicetiletý sportovní psycholog Jindřich Dušek přitakává.
„Pro nás olympiáda nezačíná úvodním ceremoniálem ani jím nekončí. Máme hodně výstupních olympijských sezení, sportovci zpracovávají emoce, řeší výsledky a nám jde také o to, aby se z olympiády vrátili psychicky zdraví,“ vysvětluje.
Spolu s kolegyní Gabrielou Kloudovou se stali prvními sportovními psychology, které Český olympijský výbor po desetiletích opět oficiálně začlenil do národní výpravy, a to na únorové zimní olympijské hry v italském Miláně a Cortině. Jindřich Dušek předtím působil ještě na paralympiádě v Paříži.
„Možná to bude znít zvláštně, ale pro mě je jedním z nejsilnějších zážitků již fasování olympijské kolekce. Když si člověk obléká a zkouší věci s národními symboly, má obrovský pocit hrdosti a stejně jako sportovci i já mám touhu vydat ze sebe to nejlepší,“ popisuje Jindřich Dušek své pocity.
Na zimní olympiádě absolvoval s našimi sportovci přes sedmdesát sezení. Individuálních, párových i skupinových. Osobních i online. Pracoval s principem „otevřených dveří“. Mohl za ním kdokoliv a kdykoliv z naší výpravy přijít a otevřít jakákoliv témata, a to jak sportovci, tak i členové realizačních týmů.
„Pro jednoho ze sportovců byl třeba velkým tématem příběh ukrajinského bobisty, který odmítl vyměnit helmu ozdobenou malbami zavražděných ukrajinských sportovců, a kvůli tomu byl diskvalifikován. Poté zažíval pocity křivdy, které měly vliv na jeho sportovní výkony, a potřeboval je verbalizovat a ventilovat,“ uvádí jeden z případů. Jakým olympionikům pomáhal konkrétně a s čím, prozradit nemůže. Coby sportovní psycholog je vázán mlčenlivostí.
Nejčastější témata však byla sebedůvěra, týmová dynamika, soudržnost, koncentrace, komunikace v týmu i s médii, práce pod tlakem, ale také poruchy spánku nebo takříkajíc černé myšlenky.
„Hlava rozhoduje nejen o skutečnosti, zda-li jsem dobrý, to je ostatně na olympiádě již každý, ale zda-li to dokážu ukázat právě teď,“ zdůrazňuje Dušek. Sportovci, s nimiž pracoval, bojovali s přemotivovaností a potřebovali zklidnit nebo naopak motivaci zpět získat.
„Někteří sportovci byli před svým výkonem pod určitým vlivem sebedestruktivních myšlenek, přestávali věřit svému tréninku, přípravě, pochybovali, že se jim výkon povede, byli zahlceni negativními emocemi, hlava leckdy začala generovat scénáře selhání. Namísto toho, aby se těšili na zápas či závod, tak už ho naopak chtěli mít za sebou,“ popisuje rozpoložení některých z nich.
Zážitek z výkonu našich curlerů
Následovala společná práce na budování sebedůvěry, například tím, že se sportovní psycholog snažil provokovat jejich silné stránky. Vnitřní i vnější tlak, který zažívali, se pokoušel směřovat ve prospěch jejich výkonu.
„Snažíme se je propojit s tou částí jejich já, která věří v naději. Probudit v nich zase touhu být ze všech míst na světě nejraději právě na startu svého zápasu nebo závodu,“ poodhaluje, jakým směrem sportovce motivoval.
„Mimo jiné otevíráme takzvanou vnitřní galerii. Tu má každý z nás v sobě a obsahuje záznamy těch největších úspěchů, kterých jsme dosáhli. Snažíme se, aby si sportovci připomínali momenty, kdy se jim v sezóně nejvíce dařilo a kdy hráli nejlépe. Cílem je změnit jejich rozpoložení, vrátit jim sebejistotu a motivaci do zápasu nebo závodu a přimět je, aby se nesoustředili na to, čemu se chtějí vyhnout, ale co chtějí předvést,“ přibližuje sportovní psycholog, který se jako člen Asociace sportovních psychologů přes dvacet let věnuje profesionálním i amatérským sportovcům na seniorské i mládežnické úrovni.
Sportovní psycholog Jindřich Dušek
„Sportovní psychologie je živým uměním,“ míní Jindřich Dušek
Vystudoval FTVS UK, obor psychologie a tělesná výchova. Po ukončení studií se stal členem Asociace psychologů sportu ČR. Během své dvacetileté kariéry spolupracoval s olympioniky, reprezentanty, ale i trenéry napříč širokým spektrem sportů, a to jak na seniorské, tak i mládežnické úrovni. Vedle přímé, terénní práce se sportovci se věnuje vzdělávání – sportovní psychologii vyučuje na univerzitě a školí mentální a jemné dovednosti.
„Sportovní výkon se skládá z pěti složek: zdraví, taktika, technika, kondice a psychika. Dnes už není skoro žádný vrcholový sportovec, který by rezignoval na práci na své mentální kondici a psychické odolnosti,“ dodává.
A Duškův nejsilnější zážitek z her v Itálii?
Výkon českého curlingového týmu, který se poprvé v historii dostal na olympiádu. Už jen to byl splněný sen mnoha generací curlerů. V rámci skupiny měli Češi devět zápasů. Prvních šest prohráli, ale nakonec obsadili osmé místo.
„Nepropadli sebedestruktivním myšlenkám. Do každého zápasu nastupovali se stejným nasazením. A pak přišel ten sedmý, proti Německu, který se jim podařilo vyhrát. Historicky první vítězství na olympiádě. To byl kolosální výkon. Pro mě velmi silný moment,“ vzpomíná Jindřich Dušek, který s českou curlingovou reprezentací spolupracuje už třetím rokem. A co víc, Češi vyhráli i další dva zápasy a v souboji se Švédskem se jim podařilo vytvořit takový tlak na soupeře, že skipa Niklase Edina – legendu curlingu - donutili v polovině zápasu ke střídání.
„Výkony našeho týmu vnímám samozřejmě z profesního hlediska, ale mé druhé já to sleduje též jako nadšený fanoušek, takže vše jsem prožíval s nimi a tento moment zápasu mě velmi dojal,“ uvádí Jindřich Dušek.
