Článek
Rok 2006 se měl stát tím, kdy se ODS po osmi letech v opozici velkolepě vrátí k moci. To se jí sice povedlo, v následujících sedmi letech jí ale dramaticky padly dvě vlády premiérů Mirka Topolánka i Petra Nečase a kdysi dominantní strana přišla o milion voličů. Proč? Poslechněte si další epizodu série „Krize“ podcastu Dobrovský & Šídlo.
Během své pětatřicetileté existence stála ODS v čele celkem sedmi vlád - jen dvakrát se jí ale podařilo dovládnout až do konce volebního období: Dokázaly to kabinety Václava Klause (1992–1996) a Petra Fialy (2021–2025).
Skutečnou krizí prošla ODS mezi lety 2006–2013: V obou volebních obdobích sice sestavovala vládu s ambiciózními plány, oba premiéři a předsedové strany Mirek Topolánek a Petr Nečas ale museli odnést na Hrad svou demisi mnohem dřív, než plánovali. Topolánkovi vyslovila v březnu 2009 nedůvěru Sněmovna, Nečasovu vládu ukončila v červnu 2013 razie na Úřadu vlády.
Poslanec Marek Benda byl u obou událostí osobně: „Ještě v den, kdy jsme šli v březnu 2009 do Sněmovny na hlasování o nedůvěře, které vyvolal Jiří Paroubek, jsme nevěděli, jak to dopadne,“ vzpomíná poslanec ODS Marek Benda, který zasedá ve Sněmovní ulici s krátkou přestávkou už od února 1990. „A myslím, že rozhodla jedna věc: Mirek Topolánek si prostě v jednu chvíli řekl, že už se nenechá dál vydírat.“
Topolánkova vláda tehdy už v podstatě neměla ve Sněmovně funkční většinu a nakonec se proti ní postavilo 101 hlasů, včetně čtyř původně koaličních. Byla mezi nimi i někdejší ekonomická hvězda ODS a krátkou dobu i ministr financí Vlastimil Tlustý: „Nevím, co se přesně stalo mezi Mirkem Topolánkem a Vlastimilem Tlustým, říkalo se o tom ledacos a nakonec to dopadlo tak, že Tlustý byl sice odstaven, ale zůstal uvnitř a aktivně škodil,“ říká Marek Benda.
Východiskem z krize měly být předčasné volby domluvené na podzim roku 2009. Jenže ty v září zrušil nečekaně Ústavní soud. „Byl to naprostý šok,“ vzpomíná Marek Benda. „Přijel jsem do Prahy a říkal jsem: Pojďme stanovisko Ústavního soudu ignorovat a normálně ty volby udělejme. Všichni ostatní mě ukřičeli.“
Šance ODS na reparát přišla na přelomu jara a léta 2010. Po naprosto nečekaném výsledku řádných voleb dostává Petr Nečas, který v březnu nahradil Mirka Topolánka, šanci postavit vládu s TOP 09 a Věcmi veřejnými s historicky suverénně nejsilnější většinou 118 hlasů.
„To bylo paradoxně to nejhorší, co se nám mohlo stát. Mít příliš velké většiny je to nejnebezpečnější,“ říká překvapivě Benda. Měl ale pravdu – Nečasova vláda se zmítala v jedné krizi za druhou a její existenci ukončil zásah na Úřadu vlády v červnu 2013. „Byl jsem už tehdy předsedou klubu a někdy na konci května jsem poslancům říkal, že si mohou v klidu naplánovat letní dovolené, protože se nic vážného dít nebude.“ Plukovník Šlachta ho měl už brzy přesvědčit o opaku.
Jaký podíl měl na pádu Topolánkovy vlády prezident Václav Klaus? Co tak zásadně změnilo názor českých voličů mezi lety 2006 a 2010? A jak se dají volby prohrát na třiceti korunách?
Poslechněte si závěrečnou epizodu série „Krize“ podcastu Dobrovský & Šídlo.
Podcast Paměti národa připravuje Jan Dobrovský a Jindřich Šídlo.
Podcast Paměti národa. V době pandemie jsme nemohli pořádat setkání, diskuze, besedy, přednášky. A tak vznikl nápad: nový audiopořad! Tvoří ho předseda Kolegia Paměti národa Jan Dobrovský a komentátor Seznam Zpráv Jindřich Šídlo.
