Článek
Vladimír Páral v noci na pondělí zemřel. Seznam Zprávám to potvrdil jeho kamarád Jaroslav Beneš. Úspěšnému českému spisovateli bylo na den přesně 94 let. Mezi nejznámější Páralova díla patří slavné romány ze 60. a 70. let 20. století, popisující stereotypní život v socialistickém Československu, lidské vztahy a erotiku. Řada jeho knih byla následně úspěšně zfilmována.
Jeho literární tvorba měla rysy „vědeckého pokusu“, v rámci kterého autor stavěl postavy do různých situací a testoval jejich reakce. V rámci tzv. černé pentalogie, cyklu tří novel a dvou románů, autor kritizoval zmechanizovanost života v moderní konzumně zaměřené společnosti. Součástí tohoto cyklu byl také Páralův možná nejznámější román Milenci a vrazi z roku 1969, po kterém mu bylo režimem naznačeno, že by nesouhlas s ideologií normalizace měl z jeho děl vymizet.
Záhy tudíž Páral změnil styl na takový, který měl parodovat pokleslou literaturu s jednobarevnými kladnými hrdiny.
Když mohl, chodil
„Je to 14 dní, co jsem ho viděl naposledy. Byl na tom psychicky velice dobře, pamatováka měl stoprocentního,“ líčí poslední setkání s Páralem Jaroslav Beneš. „Dnes jsme byli domluvení, že za ním přijdu, protože má narozeniny. Objednal jsem kytku a za hodinu mi jeho paní volala, že zemřel v nemocnici v Chebu,“ dodává spisovatelův kamarád.
Páralův zdravotní stav z poslední doby popisuje Beneš jako velmi dobrý. „Když mohl, pořád chodil,“ tvrdí muž, který se s Páralem seznámil poté, co se spisovatel před 12 lety přestěhoval do Mariánských Lázní. Před půlrokem si Páral při pádu na schodech přivodil úraz, kvůli kterému se mohl pohybovat pouze s chodítkem.
Příčinu spisovatelova úmrtí Beneš zatím nedokáže komentovat. „Předevčírem měl nějaký kolaps, víc nevím, teprve budu mluvit s paní,“ vysvětlil muž, který si při posledním setkání s Páralem povídal mimo jiné o jeho slavných románech: Mladý muž a bílá velryba nebo Milenci a vrazi.
Spisovatel s pohledem sociologa
„Páral byl jednou z hlavních hvězd 60. let vedle Hrabala a Kundery,“ konstatuje literární kritik Petr A. Bílek. Ten rodáka z Prahy a vystudovaného inženýra chemie popisuje jako průměrného stylistu, ovšem perfektního sociologa. „Byl pozorovatel společnosti, kterému se podařilo její rysy velmi zajímavě překlopit do literatury. Psal pozoruhodně čtivě, působivě,“ myslí si Bílek.
Páralovy romány často tematizovaly práci, spolu s ní ale líčily i nudu, jež pohlcovala jeho knižní hrdiny. V Milencích a vrazích se pak spisovatelovi podařilo sociologickou sondu definitivně povýšit na literaturu. „Dříve se jeho postavy nudily. Tady ale začínají experimentovat se vztahy v duchu Johna Updikea. Láska jde najednou k nenávisti,“ popisuje Páralovu knihu Petr A. Bílek. V roce 2004, tedy 35 let po svém vydání, román zfilmoval Viktor Polesný s Ondřejem Vetchým v hlavní roli.
V pozdějších románech se ale Páralův literární význam vytrácel. „Překlopil poetiku svých děl. Ochotně se přiklonil k normalizaci,“ myslí si Bílek. Dříve jeho hrdiny společnost destruovala, v pozdějších dílech v ní najednou nacházejí smysl v práci a s okolím se plně identifikují.
„Páral je autor pěti perfektních knížek,“ uzavírá kritik. Pozdější díla ovšem rezonovala díky filmovým adaptacím. Takový je i případ Playgirls, románu z roku 1994, jehož režie se ujal Vít Olmer. Film, v němž si tři hrdinky založí erotický salon, měl premiéru o rok později.
„Do revoluce musel sex tlumit, aby jeho knihy prošly,“ popisuje Petr A. Bílek. „Zase v tom ale bylo něco sociologického. Docela výstižně postihl začátek 90. let a jeho hodnotové nastavení: užít si dne. Už v tom ale není styl ani promyšlenost,“ myslí si kritik.
Párala popisuje jako spisovatele, který se z literatury trochu vytratil. „Myslím, že to dělal vědomě. Nechtěl být velkým literátem, chtěl být čtený,“ uzavírá Bílek, který tvrdí, že Páralova nejvýznamnější díla vznikla v 60. letech.
