Zrušte tuhle Prahu. Nebo aspoň Řeporyje a Lysolaje

Na samém východním okraji Prahy, hned vedle středočeských Říčan, najdete obec Nedvězí. Přes den sem v hodinových intervalech zajíždí od metra Háje autobus číslo 227. Žije tu oficiálně 307 obyvatel.

Nedvězí je nejmenší městskou částí Prahy. To znamená, že má vlastní starostku a pětičlenné zastupitelstvo. V minulých volbách do něj kandidovalo šest lidí na jedné kandidátce SNK Nedvězí.

A žádné velké volební drama se neodehrálo ani ve vedlejší městské části Praha - Královice s 334 obyvateli. Sto procent hlasů a všech pět míst v zastupitelstvu tu získalo rovněž jediné kandidující Sdružení naše Královice.

Mohl bych vás samozřejmě seznámit ještě s výsledky v Benicích, Přední Kopanině, Lochkově, Štěrboholech, tedy místech, kde se před čtyřmi lety podařilo v komunálních volbách sestavit jedinou kandidátku, ale ty výsledky by vás asi nepřekvapily.

Jinde to samozřejmě bylo mnohem dramatičtější - třeba v Křeslicích (771 obyvatel) svedla v roce 2022 dramaticky souboj hned tři uskupení: „Společně za Křeslice“, „My za Křeslice“ a „Okolo Křeslic“, což znamená, že se tu našlo 27 lidí ochotných kandidovat.

A teď bez ironie: Každý, kdo najde vůli zúčastnit se volebního klání ve své obci a převzít za ni odpovědnost, zaslouží respekt. Což ale nic nemění na faktu, že počet 57 městských částí v hlavním městě, v nichž zasedá 1121 zastupitelů, je úplně absurdní. A i politici „tradičních“ a na české poměry „velkých“ stran vám potvrdí, co je to stojí sil, aby dokázali vůbec někoho sehnat na nevolitelná místa kandidátek ve větších městských částech - třeba v té největší, Praze 4 (135 tisíc obyvatel), kde zasedá v zastupitelstvu 45 žen a mužů.

A stejně tak od nich uslyšíte, že celý tenhle systém samosprávy se všemi „uvolněnými“ funkcemi (což jsou jednoduše řečeno komunální politici na plný úvazek) je drahý, neefektivní, potenciálně prokorupční a fakticky znemožňuje hlavnímu městu normálně vládnout.

Jen pro srovnání: Praha má zhruba 1,4 milionu obyvatel.

Varšava o půl milionu víc - a 18 městských částí, neboli „dzielnic“.

Dvoumilionová Vídeň má 23 samosprávných obvodů.

Skoro čtyřmilionový Berlín pouhých dvanáct.

A na Prahu se jen zdálky dívá dokonce i devítimilionový Londýn se svými 33 „boroughs“.

Všechno má své historické příčiny. Rozparcelování Prahy je výsledkem atmosféry roku 1990, kdy byla hlavním heslem „nezávislost“ téměř na čemkoliv, třeba na vedlejší čtvrti, pod kterou ta naše dlouhá léta trpěla. A tak vznikl zákon „o hlavním městě Praze“ s 56 městskými částmi - o rok později vyhlásila nezávislost i zvířata v pražské zoo, nazvala se Trojou a za starostu zvolila lva.

Podívejte, samospráva a subsidiarita, tedy princip, že se o věcech má rozhodovat na té nejnižší možné úrovni co nejblíž lidem, kterých se týká, je pěkná věc, ale taky by měla mít nějaké hranice. I my, obyvatelé dělnických dolních Holešovic, můžeme mít pocit, že by o nás nikdy neměli rozhodovat zazobaní hipsterští snobi z horní Letné, ale navrhuje snad někdo vytvoření samostatné městské části „Mokřad“? Ne! I když to vlastně není špatný nápad, jen v našem bloku žije určitě víc lidí než v Nedvězí.

Zákon o hlavním městě, jen trochu upravený v roce 2000, samozřejmě není lehké změnit - a při známém vztahu zbytku země k Praze se lze důvodně obávat, že by přespolní poslanci dokázali uvést město do ještě mnohem příšernějšího stavu, zvlášť kdyby to měla celé na starosti ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová, případně Oto Klempíř.

Kdyby se ale do toho někdo chtěl vážně v budoucnu pustit, zde je několik námětů k přemýšlení.

Ano, přiznávám, že je to ode mě zcela svévolný postup, ignorující spoustu souvislostí a vyvolávající celou řadu logických pochybností. Ovšem, jak jste se mohli dozvědět v poslední epizodě Šťastného podcastu, přesně takhle vznikaly před 30 lety třeba senátní obvody - dědeček české ústavy a bohužel již zesnulý ústavní soudce Vojtěch Cepl této metodě říkal „cochcárna“. A nyní přesně přišla chvíle tímto způsobem překreslit Prahu.

V metropoli se volí 10 senátorů. Deset je i obvodních státních zastupitelství nebo soudů. Přesně podle počtu někdejších a stále přežívajících „obvodů“ jako za časů mého dětství. Z toho bychom mohli vyjít.

Jisté je, že na svou samostatnou existenci by měly už teď zapomenout všechny městské části, které nemají v názvu číslo (tedy 1-22), ale nějaké jméno. Ano, je mi líto, Nedvězí, dívám se i na vás, ale můžete sami rozhodnout, jestli se připojíte k velké pražské rodině, nebo požádáte o ochranu Říčany. Mimochodem, hrozba připojením ke Středočeskému kraji by v těchhle odlehlých koutech mohla slušně zafungovat. Není každý Patrik Nacher, aby mohl bydlet ve středočeských Mnichovicích a zasedat přitom v zastupitelstvu „velké Prahy“.

Co tam máme dál? Třeba Klánovice. Krásné místo, jistě, ale ruku na srdce, od loňského podzimu jste si nebyli schopni zvolit starostu, když ten minulý odstoupil. A tak to může zůstat.

Hnutí STAN zase nepochybně podpoří zrušení Lysolají, až si vzpomene, že tam za ně býval starostou jistý Petr Hlubuček, momentálně hlavní obžalovaný v kauze Dozimetr.

Smysl své existence neprokázaly - promiň, Pavle - ani Řeporyje, které se mohou v klidu připojit pod Vodrážkov, tedy Prahu 13, s níž zúčtujeme později.

Takhle bychom to s tužkou v ruce mohli vzít jen podle mapy. A teď ty městské části s čísly. Ani tady to nemusí být obtížné. Praha 1, 2 a 7 dají dohromady jednu pořádnou městskou část s víc než 100 tisíci obyvateli, což by měla být základní podmínka.

Něco z dvojky můžeme případně přihodit k trojce, čtyřka, pětka, šestka v pořádku, zvlášť když spolknou své vzbouřené provincie na periférii.

Osmička a devítka se stejným způsobem zvětší na optimální velikost, čímž bude taky vyřešen problém Černého Mostu a Horních Počernic, dnes Prahy 14 a 20. Přímo k radnici na devítku vám jede vlak a metro.

Pak ještě spojíme Jižní Město a Modřany (Praha 11 a 12), k už zmiňované Praze 13 přihodíme Zličín i Řepy a v podstatě to máme.

Takže tady to je, nic za to nechci. Dalo by mi to jen pár hodin celkem zábavné a poučné práce - věděli jste třeba, že samostatnou a na rozlohu úplně nejmenší městskou částí jsou Petrovice? A víte, kde jsou Petrovice?

Takhle nějak podle mě vznikají zákony současné koalice. Pokud vynecháme meziresortní připomínkové řízení - a tady by se pomoc ministra Klempíře mohla hodit -, už příští komunální volby můžou vypadat úplně jinak.

Anebo to někdo na rozdíl od autora tohoto návrhu vezme úplně vážně a začne tenhle neudržitelný stav rozumně řešit. Jinak samozřejmě přeji všem kandidátům úspěch ve volbách a voličům šťastnou ruku.

I v Nedvězí.