Stokrát nic umořilo osla. Malý poplatek může po letech hodně bolet

Ještě před několika lety mohl nákup akcie působit jako něco, k čemu člověk potřebuje makléře, počítač plný grafů a znalost burzovního žargonu. Dnes může první investici udělat během několika minut z mobilního telefonu.

Právě jednoduchost však může být trochu zrádná. Stisknout tlačítko „Koupit“ je sice snadné, ale mnohem důležitější je vědět, přes koho akcii kupujeme, co přesně nakupujeme, kolik nás obchod stojí a co se stane po jeho odeslání.

Další díl našeho seriálu proto nebude o hledání nejlepší akcie. Nejdřív si ukážeme cestu, kterou peníze absolvují z bankovního účtu až k první investici.

Běžný investor zpravidla neposílá pokyn přímo na burzu. Potřebuje prostředníka, tedy brokera neboli obchodníka s cennými papíry. Ten přijme pokyn klienta a zajistí jeho provedení.

Brokerem může být banka, specializovaná investiční společnost nebo firma, jejíž služby známe především prostřednictvím mobilní aplikace. Z pohledu začátečníka však není nejdůležitější hezké prostředí nebo počet barevných grafů. První otázka by měla znít: Komu vlastně svěřuji své peníze a investice?

Je proto vhodné ověřit, kdo danou službu provozuje, kde má licenci a který úřad nad ní vykonává dohled. U společnosti působící v Česku lze její oprávnění dohledat například v seznamech regulovaných subjektů ČNB. U zahraničního brokera může licenci udělovat dohled jiného státu Evropské unie.

Samotná licence samozřejmě neříká, zda nám bude konkrétní broker vyhovovat. Je ale základním filtrem. Investovat přes neznámou internetovou stránku jen proto, že nabízí mimořádně výhodné podmínky, je úplně jiná situace než využívat regulovaného obchodníka.

Dalším kritériem jsou náklady. A tady může být nabídka brokerů matoucí.

Některé aplikace lákají na nákup akcií „bez poplatku“. To ale automaticky neznamená, že používání služby nic nestojí. Náklad může vzniknout například při směně korun za dolary či eura, rozdílem mezi nákupní a prodejní cenou nebo u některých služeb za další úkony spojené s účtem.

Pokud tedy plánujeme každý měsíc investovat například dva tisíce korun do amerických akcií, nemusí být nejdůležitější jen cena samotného nákupního pokynu. Význam může mít také to, za jaký kurz broker převede koruny na dolary.

Právě do směny měn se totiž může část nákladů „schovat“, broker může účtovat samostatný poplatek za konverzi nebo použít kurz, který je pro klienta méně výhodný než aktuální tržní kurz.

U pravidelného investování se i malé náklady opakují mnohokrát. Proto je dobré před založením účtu otevřít ceník a zjistit, za co přesně budeme platit. Důležité je sledovat celkové náklady služby, nikoli pouze jeden nápadný poplatek za nákup.

Samotné založení investičního účtu dnes obvykle připomíná založení jiného finančního produktu. Broker si musí ověřit totožnost klienta a zpravidla se ptá také na zkušenosti s investováním a znalost některých produktů. Potom je potřeba na účet poslat peníze.

A nyní přichází část, která může na první pohled vypadat složitěji, než ve skutečnosti je. Investor v aplikaci vyhledá konkrétní firmu nebo třeba ETF, tedy fond obchodovaný na burze. Hledat může podle názvu, burzovního symbolu neboli tickeru a u ETF také podle jedinečného identifikačního kódu ISIN.

Právě ISIN pomáhá ověřit, že jsme našli přesně ten fond, který hledáme, protože stejné ETF se může na různých burzách obchodovat pod odlišnými tickery.

Investor následně zvolí, kolik akcií nebo jakou částku chce nakoupit. Někteří brokeři umožňují koupit také zlomek akcie. Díky tomu nemusí investor našetřit na celý kus velmi drahé akcie. U zlomkových investic je však dobré zjistit, jak je produkt právně nastavený a zda skutečně získáváme podíl na akcii, nebo jiný nástroj navázaný na její cenu.

Potom přichází samotný pokyn k nákupu.

Jednou z nejdůležitějších věcí, které by měl začátečník v obchodní aplikaci pochopit, jsou typy pokynů. Nejjednodušší bývá tržní pokyn. Investor v podstatě říká: chci akcii koupit co nejdříve za nejlepší cenu, která je právě na trhu dostupná.

Pokud aplikace ukazuje cenu 100 dolarů, neznamená to nutně, že obchod proběhne přesně za 100 dolarů. Cena se může během okamžiku změnit, zvlášť u méně obchodovaných titulů nebo v době prudkých pohybů.

Druhou běžnou možností je limitní pokyn. Investor si stanoví hranici, přes kterou nechce jít. Například akcii koupí pouze tehdy, pokud ji lze pořídit za 100 dolarů nebo méně. Výhodou je větší kontrola nad cenou. Nevýhodou je, že pokud akcie pod stanovenou hranici neklesne, obchod se vůbec nemusí uskutečnit.

Pro začátek není nutné znát desítky pokročilých typů příkazů. Pochopení rozdílu mezi tržním a limitním pokynem ale zabrání jednomu častému omylu: cena zobrazená na obrazovce nemusí být automaticky cenou, za kterou skutečně nakoupíme.

Po odeslání pokynu broker zajistí jeho provedení na trhu. Jakmile se najde protistrana a obchod se uskuteční, nakoupené akcie se objeví v investorově portfoliu. A stejně funguje prodej. Investor zadá, kolik akcií chce prodat, zvolí typ pokynu a po jeho provedení se hodnota prodaných akcií změní zpět na peněžní zůstatek na investičním účtu.

Odtud lze prostředky následně použít na jinou investici nebo poslat zpět na bankovní účet. Právě jednoduchost tohoto procesu může svádět k tomu, aby člověk nakupoval a prodával mnohem častěji, než původně plánoval.

Moderní investiční aplikace mohou nabízet grafy, žebříčky nejrychleji rostoucích akcií, upozornění na pohyb cen, analytické ukazatele nebo zprávy ze světa firem. Pro někoho jsou užitečné. Začátečník však většinu z nich k dlouhodobému investování vůbec nepotřebuje.

Čím více aplikace připomíná hru, tím snazší může být získat pocit, že je potřeba neustále něco dělat. Cena akcie klesla o tři procenta? Upozornění. Firma zveřejnila výsledky? Upozornění. Jiná akcie právě prudce roste? Další upozornění.

Investor pak může začít reagovat na každý pohyb, přestože jeho původním plánem bylo držet investici roky. Právě před zbytečnými reakcemi na krátkodobé pohyby trhu varoval i zakladatel investiční společnosti Vanguard, která patří mezi největší správce fondů na světě.

Dobrá investiční aplikace proto nemusí být ta, která nabízí nejvíce funkcí. Pro začátečníka může být důležitější přehlednost, nízké a srozumitelné náklady, možnost pravidelných nákupů, přehled transakcí a snadný přístup k dokumentům potřebným například pro daňové povinnosti.

V investiční aplikaci nemusí být vedle akcií jen další akcie. Často tam najdeme i výrazně složitější produkty s jiným rizikem. Obchodní platformy mohou vedle skutečných akcií nabízet také opce, futures, produkty s finanční pákou nebo rozdílové smlouvy známé jako CFD. Ty mohou na první pohled sledovat stejnou firmu či index, fungují ale jinak a jejich riziko může být výrazně vyšší.

Začátečník proto nemusí rozumět každé položce v aplikaci. Měl by ale rozumět té, na kterou kliká. Pokud chceme koupit akcii společnosti, stojí za to před potvrzením obchodu ověřit, zda skutečně nakupujeme akcii, na jaké burze se obchoduje, v jaké měně a jaké náklady jsou s transakcí spojené.

Jednoduché pravidlo může znít – pokud nedokážu vlastními slovy vysvětlit, co právě kupuji, ještě nemačkám tlačítko Koupit.

Výběr brokera může začátečníka snadno zahltit. Jeden nabízí levnější směnu měn, druhý hezčí aplikaci, třetí více burz a čtvrtý stovky profesionálních funkcí. Není ale potřeba hledat absolutně nejlepší platformu na světě. Důležité je, aby byla důvěryhodná, regulovaná, náklady odpovídaly tomu, jak chceme investovat, a nabízela produkty, které potřebujeme.

Stejně tak není nutné při prvním nákupu využívat grafy, technické indikátory nebo složité obchodní příkazy. Pro člověka, který chce dlouhodobě investovat, může první obchod vypadat překvapivě obyčejně - pošle peníze na investiční účet, vyhledá nástroj, kterému rozumí, zkontroluje cenu a náklady a zadá nákup.

Technická část je nakonec možná ta nejjednodušší. Mnohem důležitější je nezapomenout, proč jsme investici vůbec koupili.