„K otci nechceme. A maminku kvůli tomu stíhají,“ píší děti politikům

Třináctiletá dívka a jedenáctiletý chlapec odmítají žít po rozchodu rodičů s otcem. Soud nevěří, že vycházejí ze svých špatných zkušeností, a tvrdí, že je ovlivnila matka. Tu policie začala trestně stíhat. Od dětí ji tak odřízli.

Sourozenci se 1. července obrátili na poslance, senátory, ministerstva i prezidentskou kancelář. Prosí je o pomoc. Nechtějí žít s otcem a tvrdí, že jejich vlastní názor instituce odmítají slyšet. Soud rozhodl o umístění dětí do krizového centra, kontakt matky s nimi omezil na hodinu asistovaného styku týdně.

„Dnes nám OSPOD oznámil, že máme jít k němu. Tedy, jakože k našemu otci, protože na otce si ten pán začal hrát až poslední dva roky,“ napsali sourozenci v mailu, který mají Seznam Zprávy k dispozici.

Případem se zabývá nová epizoda investigativního pořadu Ve stínu.

Skutečná jména dětí redakce zná, kvůli ochraně jejich identity jim ale říkejme Aneta a Kryštof. „Naše vlastní zkušenosti se nehodí do příběhu, který jste si vytvořili - že prý jenom opakujeme názory mamky. Tak to máte smůlu. Toto jsou naše vlastní zkušenosti,“ píší dále.

Soudy – konkrétně Městský soud a Krajský soud v Brně - vidí příběh těchto dětí jinak: Podle jejich rozhodnutí matka dlouhodobě maří kontakt dětí s otcem a děti proti němu ovlivňuje.

„Děti se ocitly ve stavu nedostatku řádné péče a jejich normální psychický vývoj je vážně ohrožen souborem vzájemně se posilujících faktorů, a to systematickým znemožňováním kontaktu s druhým rodičem, manipulativním zapojováním dětí do rodičovského konfliktu, destabilizací školní docházky a selháním matky zajistit dětem odbornou pomoc navzdory zjevné potřebě,“ stojí v rozsudku krajského soudu z letošního dubna.

Soud přistoupil k mimořádně razantnímu kroku: sourozence odebral matce a umístil je do krizového centra. Později omezil jejich kontakt s matkou a rozhodl, že mají přejít do péče otce.

A navíc – do původně opatrovnického sporu vstoupila policie: matku začala na návrh Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) trestně stíhat kvůli podezření, že děti psychicky týrá tím, že je manipuluje proti otci. Matka byla nejdřív obviněna z týrání svěřené osoby, později z ohrožování výchovy dětí.

Na základě stíhání soud matce omezil rodičovskou odpovědnost a znemožnil jí vídat děti nad rámec jedné hodiny týdně.

„Čtyři měsíce nejsme doma. Připadá nám to jako kriminál, i když jsme nic neudělali. A stoprocentně víme, že máma je naše kotva,“ napsaly děti začátkem prázdnin z krizového centra na jižní Moravě. „Mamka je na naší straně. Věří nám. Strašně moc nám chybí. Je to nejlepší maminka na světě a chceme se k ní konečně vrátit.“

Dva pohledy na jeden rodinný příběh se dostaly do přímého střetu. Děti opakují: Je to náš názor a naše zkušenost. Soudy ale dospěly k závěru, že jejich odmítání otce je výsledkem dlouhodobého působení matky.

Seznam Zprávy nemají k dispozici celý soudní spis a nemohou posoudit, který z rodičů má ve vyhroceném sporu pravdu. Případ s tak zásadním dopadem na život dětí ale otevírá obecnější otázku: Kdy má stát názoru dítěte věřit – a kdy může dospět k závěru, že jedná pod vlivem jednoho z rodičů? A proč nepřipouští, že by děti ve věku jedenácti a třinácti let mohly svůj odmítavý postoj k otci opírat o vlastní negativní zkušenosti?

A právě to je téma dnešní epizody Ve stínu.

Jednou z mála političek, které na dopis dětí reagovaly, byla advokátka a senátorka Hana Marvanová. Ověřila si, že případ řeší také Ministerstvo práce a sociálních věcí, a dětem zavolala.

„Velmi racionálně mi jedno z nich popisovalo, že jsou nedobrovolně umístěné v krizovém centru, že pro ně do školy přijela policie a že píšou na všechny strany, aby jim někdo pomohl,“ říká Hana Marvanová v podcastu Ve stínu.

K případu si následně vyžádala dokumenty. V materiálech, které měla k dispozici, podle svých slov nenašla odborný posudek, který by dokazoval, že matka děti proti otci manipuluje.

„Je to prostě klasický porozchodový spor dvou rodičů a děti jasně popisují, z jakých důvodů a jakých obav nechtějí k otci. Já jsem přesvědčená, že přesně toto jsou případy, kdy by se mělo přihlížet k názoru dítěte, což je napsáno i v Úmluvě o právech dítěte,“ říká Hana Marvanová.

Kritizuje soudy i policii za to, že do rodičovských sporů pouštějí nástroje trestního práva. „Ty instituce kriminalizují jednoho rodiče za to, že si dítě stěžuje na druhého rodiče. Říká svůj názor. A ten jeden rodič je za to stíhán. To je pro mě nepochopitelné.“

Podobných případů sama jako advokátka zažila v poslední době vícero, přitom před deseti lety se podle ní nic takového nedělo.

Matka dětí, profesí speciální pedagožka na základní škole, je nyní trestně stíhaná pro podezření z ohrožování výchovy dítěte. Policie tedy možné psychické ovlivňování dětí neposuzuje už jen jako součást vyhroceného rodičovského konfliktu, ale jako jednání, které by mohlo být trestným činem.

„Musela jsem odejít ze školství. Musela jsem na nějakou dobu opustit svůj obor, než se to vyřeší. Takže kromě starosti o děti se přidala velká starost o finance,“ líčí žena.

Říká, že s otcem dětí se rozešla už dávno a podle ní se o ně přestal zajímat už v době, kdy se narodil dnes jedenáctiletý syn. A jeho nezájem prý trval až do roku 2024.

Verzi otce tlumočil jeho právník Jan Groborz: „To jeho odcizení není způsobené tím, že by se o děti nezajímal, ale že naopak matka vykonávala spoustu kroků, kterými vztah dětí k otci nabourávala a snažila se je od něj odtrhnout. Ona je vlastně nepředávala, ona vyžadovala striktní chování těch dětí. Otec byl vlastně ze začátku trochu laxnější a nechával tyto věci být.“

Rodičovský konflikt, prezentovaný dvěma verzemi téhož příběhu, se přetavil do toho, že děti jsou vytržené ze svého prostředí, ze své školy, ze svých zájmových kroužků – a soud je umístil do takzvaného neutrálního prostředí v krizovém centru.

A o kontakt s matkou v důsledku jejího trestního stíhání teď de facto přišly.

Nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová pro podcast Ve stínu uvedla, že státní zástupci zaznamenali případy, kdy manipulace jedním z rodičů vedla k psychické újmě dítěte. Zároveň ale nemá k dispozici data o tom, kolik případů trestního stíhání jednoho z rodičů v poslední době policie zahájila – a s jakým závěrem.

Lenka Bradáčová přitom upozorňuje na jeden zajímavý jev: „Obecně mohu potvrdit, že v posledních letech vnímáme snahu kriminalizovat jednání a projevy nejrůznějších konfliktů, které by měly být z povahy věci předmětem civilních sporů.“

A pokud už policie vstoupí do rodičovského konfliktu, proč nebere vážně názor dvanáctiletého dítěte, které říká, s kým a proč nechce být?

Na to Bradáčová odpověděla: „Věrohodnost výpovědi dítěte je potřeba posuzovat přísně individuálně, případ od případu, a to především s ohledem na rozumovou vyspělost dítěte a schopnost věrohodně popisovat události, jež se dějí kolem něj.“

Kde leží tato hranice a jak instituce státu dokáží bez znaleckých posudků rozhodnout, že jde o důsledek manipulace jedním z rodičů, tedy zůstává bez odpovědi.

Do případu dvou sourozenců během léta vstoupila ombudsmanka Ministerstva práce a sociálních věcí Michaela Nosková. Po jednání s místním OSPOD se jí podařilo najít cestu, jak děti dostat z krizového centra, kam je poslal soud, aniž by musely rovnou přejít k otci, se kterým být odmítají.

„Mě na tom nejvíc překvapuje to, že na jedné straně tady říkáme, že dvanáctileté dítě si může říct, co chce, a když si dvanáctileté dítě řekne, co chce, tak ten systém má tendenci říct, že to dítě nemluví pravdu, protože je zmanipulované druhým rodičem. A to mi nedává vůbec smysl,“ popisuje svůj dojem z případu Michaela Nosková.

Dočasným řešením, o které se ve spolupráci s místním OSPODem zasloužila, se pro sourozence stala jejich babička z matčiny strany. Ta si je uprostřed léta převzala z krizového centra. Spor tím ale neskončil.

„Čtyři měsíce nejsme doma. Připadá nám to jako kriminál, i když jsme nic neudělali,“ napsaly ve svém dopise 1. července. Teď je konec prázdnin a ony stále nevědí, kde a s kým budou žít a do které školy budou chodit.

Je to důsledek manipulace, nebo prostě jen jejich upřímného názoru? Případ státní intervence do vztahů v jedné rodině budeme dál sledovat.

V nové epizodě podcastu Ve stínu dále uslyšíte, jak celý spor popisují obě strany rodiny, proč soud považuje děti za ovlivněné matkou a co o zacházení s jejich názorem říká dětský ombudsman Martin Beneš, senátorka Hana Marvanová či ombudsmanka Ministerstva práce a sociálních věcí Michaela Nosková. A co na dopis dětí odpovědělo Ministerstvo spravedlnosti.