Pozor, je tam stará munice. Hasiči popisují zásah v extrémním nebezpečí

Rozsáhlé požáry, které letos zasáhly Evropu, odhalily nebezpečí ukryté desítky let pod zemí. Ve Francii, Belgii, Německu a Nizozemsku se v hořících porostech objevila munice z první a druhé světové války. Na některých místech se podle agentury AP ozývaly exploze.

Nedaleko francouzského Bordeaux oheň obnažil desítky granátů, z nichž některé následně vybouchly. Výbuchy zaznamenali také v nizozemské provincii Limburg a v belgické oblasti Hautes Fagnes, která byla za druhé světové války součástí bojiště v Ardenách. Intenzivní žár může starou munici znovu aktivovat, požár navíc odstraní porost, pod nímž do té doby zůstávala skrytá.

Podobná situace je i na některých místech v Česku. Kromě bývalých vojenských prostorů jde o lokality, kde probíhaly operace druhé světové války. Jedním z takových míst je Boří les u Břeclavi, kde hasiči 12. srpna likvidovali požár lesního porostu. Za druhé světové války v lese fungoval rozsáhlý komplex muniční továrny Muna. Po jeho zničení sovětskými vojsky se munice rozletěla do širokého okolí a pyrotechnici ji v lokalitě nacházejí dodnes.

Nebezpečí munice ukryté pod zemí mění způsob, jakým hasiči postupují při zásahu. „Vždycky je základem vyhodnotit, jestli jsou uchráněné hodnoty vyváženy bezpečností zasahujících příslušníků. Něco jiného je, pokud zachraňujeme lidské životy, a něco jiného, pokud pouze hasíme prostor, kde nehrozí tak velké materiální škody,“ popsal Seznam Zprávám velitel specializovaného hasičského záchranného útvaru David Kareš.

Požár v Bořím lese byl ohlášen v 10:48 a první jednotky přijely o 12 minut později. Hořel lesní porost na ploše odhadované na 200 krát 50 metrů a oheň se šířil směrem k rakouské hranici. Velitel zásahu proto vyhlásil druhý stupeň požárního poplachu.

Informace o možném výskytu munice je podle mluvčího jihomoravských hasičů Štěpána Komosného součástí dlouhodobě evidovaných specifik lokality. Operační středisko na ni jednotky upozornilo už při výjezdu. Na místě byl rovněž policejní pyrotechnik.

Hasiči se pohybovali pouze po prověřených cestách a bezpečných částech porostu. V rizikových úsecích zasahovali z okrajů požářiště a využívali delší hadicová vedení. „Riziko munice ovlivnilo způsob pohybu jednotek a volbu bezpečných tras. Samotné hašení probíhalo standardními prostředky, pouze s důrazem na práci z bezpečné vzdálenosti,“ popsal mluvčí jihomoravských hasičů Štěpán Komosný.

Během zásahu nebyla žádná munice nalezena a nebylo nutné nasadit dron, vrtulník ani techniku záchranného útvaru. Požár hasiči zlikvidovali přibližně za dvě hodiny a nikdo se nezranil. Příčina zůstává v šetření.

Základním pravidlem při požáru v prostoru s municí je podle plukovníka Martina Legnera z Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR nevstupovat přímo do zasažené a rizikové plochy. „Nasazuje se co nejmenší počet hasičů, postupuje se s maximální opatrností a ideálně se hasí z určité vzdálenosti,“ vysvětlil. Zasahující mohou zůstat na bezpečné cestě a jako kryt využít cisternu nebo jinou techniku.

Pokud je riziko příliš vysoké, hasiči přecházejí k takzvané požární obraně. Nesnaží se zasáhnout celé požářiště, ale chrání okolní území a brání dalšímu šíření ohně. „Pokud je to skutečně dopadová plocha, zásah se ani neprovádí. Hasíme jen okolí, kam jsme schopni bezpečně dostříknout, a část, kde je munice a hrozí výbuch, se nechá v uvozovkách kontrolovaně vyhořet,“ uvedl Legner.

Průzkum rizikové oblasti mohou hasiči provádět pomocí dronů, termokamer nebo obrněných vozidel. Drony umožňují sledovat šíření požáru a vyhledávat ohniska, aniž by do nebezpečného prostoru museli vstoupit lidé. Samotnou munici však posuzuje pyrotechnická služba policie. Ta navrhuje bezpečnostní perimetr, určuje rizika spojená s nalezenou municí a případně zajišťuje její deaktivaci.

Pokud hasiči munici objeví během běžného zásahu, mohou hašení přerušit, stáhnout se a přivolat pyrotechnika. Další postup závisí především na druhu, množství a stavu nalezené munice.

Stejná bezpečnostní pravidla platí pro profesionální i dobrovolné jednotky. „Nerozlišuje se, zda jde o profesionálního, nebo dobrovolného hasiče. Všichni jsou na rádiovém spojení, dostávají stejné informace a pravidla platí pro všechny stejně,“ doplnil Legner.

Pokud běžné jednotky na zvládnutí nebezpečné události nestačí, může velitel zásahu požádat o nasazení celostátně působícího Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR. Ten disponuje technikou, která se v jednotlivých krajích běžně nenachází.

Pro průzkum a pohyb v rizikovém prostoru může útvar využít menší zodolněné vozidlo Triton. Větší Titan má pak nádrž na 12 tisíc litrů vody a umožňuje hasit za zvýšené ochrany osádky. K dispozici jsou také dálkově ovládané nakladače, průzkumné drony a nákladní drony schopné přepravit třicetikilový náklad.

Největší českou zkušeností s dlouhodobým zásahem v prostoru plném munice byly výbuchy muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014. Záchranný útvar tam dorazil už v den první exploze a s výjimkou několika dnů zůstával na místě po celých šest let. Zajišťoval požární ochranu v okolí epicentra, podporoval policejní pyrotechniky a podílel se na likvidaci následků výbuchů.

Zpočátku hasiči využívali pásový hasicí tank SPOT-55 s nádrží na přibližně 11 tisíc litrů vody. Při odstraňování následků pomáhal také dálkově ovládaný pásový nakladač. Právě ve Vrběticích si útvar poprvé ve větším měřítku ověřil možnosti práce těžkého stroje bez osádky přímo v kabině. „Ovládání tak velkého stroje na dálku bez přímého vizuálního dohledu je velmi náročné. Vrbětice nám přinesly zkušenosti s pohybem techniky, její komunikací s okolím, přenosem obrazu i samotným hašením,“ popsal velitel speciálního hasičského záchranného útvaru David Kareš.

Při cestách do epicentra museli hasiči nejprve pomáhat se zprůjezdněním komunikací pokrytých municí. Pyrotechnici čekali, až odezní samovolné exploze, a některé nalezené kusy následně řízeně odpalovali. Když explodoval druhý sklad, jednotky záchranného útvaru se nacházely vně vnitřního perimetru a čekaly u vstupní brány. „Těch šest let bylo velmi náročným obdobím, kdy jsme každý den čekali, zda se něco nestane. Díky velkému důrazu na bezpečnost se ale nikomu z našich příslušníků nic nestalo a munice zásadně nepoškodila ani techniku,“ řekl Kareš.

Zkušenosti z Vrbětic následně přispěly k vývoji modernějších zodolněných cisteren. Staré hasicí tanky SPOT-55 už útvar nepoužívá. Jeden skončil v muzeu a druhý stojí v areálu v Hlučíně. Nahradily je kolové stroje, které lze snadněji přepravit a využít při různých typech nebezpečných zásahů.

Vrbětice byly mimořádné rozsahem i délkou zásahu. Opatření spojená s možným výskytem munice se však mohou projevit také při mnohem menší události, jak ukázal požár v Bořím lese. K jejich zavedení přitom není nutné, aby munice skutečně explodovala nebo ji hasiči přímo našli. Stačí, že její přítomnost nelze bezpečně vyloučit.

Hasiči potom musí změnit trasy, držet větší odstup a do nebezpečného prostoru poslat co nejméně lidí. Oheň tak nemusí být jedinou hrozbou, se kterou na místě počítají. Někdy je nejdůležitějším rozhodnutím velitele zásahu právě to, kam už své lidi nepošle.