Článek
Když banka půjčuje peníze, často chce mít jistotu, že v případě problémů nezůstane s prázdnýma rukama. Proto si nechává úvěr zajistit majetkem, který může při nesplácení převzít a prodat. Nejčastěji si pod takovou zástavou představíme byt, dům, pozemek nebo třeba cenné papíry.
Hranice toho, co může posloužit jako zajištění úvěru, jsou ale mnohem širší. V některých částech Itálie se už desítky let půjčuje proti bochníkům zrajícího parmazánu. Jinde mohou bohatí klienti získat peníze proti obrazům ve své sbírce, vzácným automobilům nebo dokonce právům k hudebním skladbám.
Tak rozdílný majetek přitom spojuje stejná logika. Pro banku není rozhodující, zda zástava stojí v garáži, visí na zdi nebo zraje ve skladu. Podstatné je, zda lze spolehlivě doložit její vlastnictví, určit její hodnotu a v případě nesplácení najít někoho, kdo ji koupí.
Sýr za miliardy
Jeden z nejznámějších příkladů takového financování představuje bankovní skupina Credem, která už od roku 1953 přijímá jako zástavu sýr Parmigiano Reggiano, tedy pravý italský parmazán.
Prostřednictvím své společnosti Magazzini Generali delle Tagliate (MGT) ho skladuje ve dvou obřích skladech v provinciích Reggio Emilia a Modena na severu Itálie. Rozsah celého byznysu popsal televizi CNN Giancarlo Ravanetti, generální ředitel společnosti MGT, která sklady provozuje.
Zrání sýrů Parmigiano Reggiano v mlékárně. Modena, Itálie.
„V Itálii se každý rok vyrobí asi čtyři miliony bochníků sýra Parmigiano Reggiano. Ročně zajišťujeme logistiku zhruba 2,3 milionu bochníků a umožňujeme zákazníkům použít je jako zástavu k získání financování,“ uvedl Ravanetti.
Ve dvou skladech společnosti je přitom v jednu chvíli uloženo více než 500 tisíc bochníků. Jejich hodnota se aktuálně pohybuje kolem 300 milionů eur, tedy přes sedm miliard korun.
Výrobci tím řeší jednoduchý problém, kdy sýr už má ekonomickou hodnotu, ale na peníze z jeho prodeje si musí počkat. Během dlouhého zrání přitom dál platí za mléko, energie, zaměstnance i další provoz. Část jejich majetku tak měsíce leží na policích ve skladu. Banka jim proti zrajícím bochníkům může půjčit a část této hodnoty proměnit v hotovost dřív, než sýr zamíří k zákazníkům.
Když zraje i hodnota
Zajímavé přitom je, že hodnota sýra během zrání zpravidla roste. Výrobce tedy vlastní zásobu, která postupně získává na ceně, zároveň z ní ale dlouhé měsíce nemá žádné tržby.
Právě přístup k penězům v době, kdy sýr ještě zraje, považují výrobci za hlavní výhodu takového systému. Podobnou logiku letos při oznámení spolupráce s bankou BNL BNP Paribas popsal také Nicola Bertinelli, prezident Konsorcia Parmigiano Reggiano. „Je to výborná příležitost, jak našim firmám nabídnout přístup k úvěrům a zajistit jim likviditu během zrání našeho sýra,“ uvedl.
O bochníky se proto pečuje podobně důkladně jako o jiné cenné aktivum. Agentura Reuters letos popsala, že při jejich kontrole se používá dokonce i rentgen, který dokáže odhalit vady ukryté uvnitř sýra. Banka tak sleduje, zda si její zástava drží očekávanou hodnotu.
Technika přitom tradiční „ruční“ kontrolu úplně nenahradila. Každý sýr co týden prohlížejí odborníci, kteří na jednotlivé bochníky poklepávají malými kladívky a podle zvuku hledají případné vady vzniklé během zrání. „Lidský faktor zůstává klíčový a je skutečnou silou celého procesu,“ řekl agentuře Reuters Ravanetti.
Pracovník kontroluje kvalitu Parmigiano Reggiano tradičním poklepáváním na bochník sýra.
Parmazánem ale možnosti zdaleka nekončí. Italská banka Intesa Sanpaolo umožňuje firmám zastavit také další známé italské sýry, například Grana Padano, nebo také parmskou šunku, vybraná vína nebo extra panenský olivový olej s chráněným označením původu.
Ani tady nejde o bankovní výstřednost. Zrající víno nebo šunka představují pro výrobce zásoby, do kterých už vložil peníze, ale tržby z jejich prodeje dostane až později. Banka mu část této hodnoty zpřístupní dříve. Podmínkou je, že lze ověřit množství a kvalitu zboží a stanovit jeho cenu. Intesa proto požaduje kontroly autorizovanými subjekty a také pojištění zásob.
Z galerie rovnou do garáže
Z italských sýráren vede cesta ke stejnému typu financování i do luxusních galerií a soukromých sbírek. Bank of America Private Bank například půjčuje klientům proti hodnotným obrazům a dalším uměleckým dílům. Nejde přitom o drobné sbírky.
„Sbírání umění stojí na jedinečném průsečíku. Je způsobem sebevyjádření a zároveň má významnou finanční hodnotu,“ popsal Drew Watson, který v Bank of America vede služby zaměřené na umění. Banka připomíná, že bohatí sběratelé stále častěji vnímají umění nejen jako zálibu, ale také jako součást svého celkového majetku.
Neobvyklá zástava po česku
- Také v Česku se v minulosti objevila na první pohled neobvyklá bankovní zástava. V roce 2005 umožnila GE Money Bank, dnešní Moneta Money Bank, tuzemským zemědělcům ručit za úvěry skotem. Banka tehdy uváděla, že s touto možností přišla jako první na českém trhu. U provozních úvěrů mohlo stádo sloužit přímo jako zajištění, u investičních jako dodatečná zástava.
- A nebyla to jen marketingová kuriozita. Během prvních pěti měsíců možnost využilo 50 klientů a celkový objem takto zajištěných úvěrů dosáhl 147 milionů korun. Téměř tři čtvrtiny klientů ručily stádem za provozní úvěry. Dobytek se oceňoval účetní cenou a banka využívala zajišťovací převod vlastnického práva.
- Dnes už Moneta ručení skotem ve své veřejné nabídce zemědělských úvěrů neuvádí. Nabízí například financování půdy či zemědělské techniky, a úvěry zajištěné stádem tak podle dostupných materiálů patří spíše k historii českého bankovnictví.
- Ručení hospodářskými zvířaty stále nabízí například australská banka Westpac. Farmář může získat peníze třeba na rozšíření stáda, zatímco právě dobytek slouží jako majetek, o který se banka při poskytnutí úvěru opírá.
Podle materiálů banky je tento typ financování zpravidla určen pro sbírky v hodnotě alespoň 20 milionů dolarů. Minimální úvěr činí deset milionů dolarů a jeho výše obvykle nepřesahuje polovinu odhadované hodnoty sbírky.
Majitel přitom nemusí obraz kvůli půjčce odevzdat bance. Dílo může dál viset u něj doma nebo zůstat v soukromé sbírce. Musí však být pojištěné a jeho hodnota se pravidelně přeceňuje, aby banka věděla, zda její zajištění stále odpovídá výši úvěru. Agentura Reuters v únoru napsala, že zájem bohatých klientů o půjčky kryté uměním roste.
Stejný princip vedle galerií platí i v garážích. J.P. Morgan Private Bank nabízí financování, při němž mohou klienti získat peníze proti sbírce historických a vzácných automobilů.
Podmínkou je zástava složená nejméně z pěti vozů a úvěr může dosahovat přibližně poloviny hodnoty kolekce. Také auta mohou zůstat u vlastníka nebo v odpovídajícím zabezpečeném skladu.
Pocitově ještě dál jde financování, u něhož samotnou zástavu nelze ani vzít do ruky. Americká City National Bank, známá svým zaměřením na zábavní průmysl, nabízí úvěry proti hudebním katalogům a právům duševního vlastnictví. Hodnotu v tomto případě nevytváří fyzický předmět, ale například právo inkasovat peníze z licencí, streamování, vysílání nebo použití skladby ve filmu či reklamě.
Bankám zkrátka mnohdy nejde o to, jak zástava vypadá. Rozhodující je, zda lze spolehlivě určit, komu patří, jakou má hodnotu a zda z ní banka může v případě problémů získat své peníze zpět.
