Článek
Těch pár vět stojí za to vidět naživo. Pro případ, že byste měli pocit, že v Česku zašel transakční politický marketing moc daleko.
„Když republikáni vyhrají, vy vyhrajete s námi a dostanete pět tisíc dolarů,“ prohlásil Donald Trump tento týden na stranickém mítinku v Dallasu. Vlajky vlají, dav jásá, přísedící ministr financí tleská, divák žasne.
Hranice toho, co je v politice představitelné, se opět posouvají. Takto bez okolků se k nakupování hlasů ještě nikdo nepostavil. Volte nás a dostanete peníze, tečka.
Šlo o projev uprostřed kampaně, kde se nic nevysvětluje. Podrobnosti tedy neznáme, jen to, že prezident dal dárku název „Trumpova dividenda“, že jen za republikánů bude Amerika ekonomicky vzkvétat a že díky tomu půjde občany podělit, jako když úspěšný podnik vyplácí akcionářům podíly na zisku. Podmínkou je pouze vyhrát v obou komorách Kongresu a peníze pak prý dostane úplně každý.
Celé to zní neuvěřitelně – ale na druhou stranu v podobném vlaku se s trochou nadsázky vezeme i my. Možná ne tak vpředu, ale americký prezident coby průkopník populismu nám prokazuje užitečnou službu. Skrze zjevné ufonství jeho posledního nápadu si můžeme lépe uvědomit, v čem sami žijeme.
Náš postup je sice trochu víc sofistikovaný a zamaskovaný do rádoby vědeckých ekonomických řečí, principiálně je ale stejný. Odehrává se přes státní rozpočet, kde je od covidu nekrytá a stále větší díra, skrze kterou do společné kasy teče a nikdo nemá v úmyslu ji spravit. Trump si chce půjčit a peníze přeposlat obratem občanům. Náš stát si půjčuje průběžně a s penězi dělá to samé.
Základem zdejšího rozdávání je známý manévr se superhrubou mzdou, slibovaný původně jako dočasná úleva v covidu, která tu ovšem zůstala od roku 2021 natrvalo. Daně klesly plošně zhruba o sedm procent – a to, co kvůli úlevě v rozpočtu chybí, si každý rok půjčíme. Loňský účet podle institutu IDEA činil 117 miliard.
Krát pět za pět let a v přepočtu na hlavu jsme v korunách na 50 tisících. Takže skoro to sedí i číselně. Trump sice teď slibuje Američanům dvakrát víc, ale my zaprvé ještě nekončíme, dárků naopak přibývá, a zadruhé USA jsou bohatší zemí, takže v přepočtu na kupní sílu jsme si zhruba kvit. Ekonomicky jde každopádně o srovnatelné částky, obě je spojuje zjevná rezignace na rozpočtovou realitu.
Co je v USA nové, je ona přímočarost. I v Česku se daňová úleva zdůvodňovala tím, že peníze zůstanou v peněženkách lidí. Trump je tam teď chce poslat rovnou, ve stylu něco za něco – výměnou za ten správný hlasovací lístek. K dokonalosti dovádí i totalitní zosobnění slibu, dávka se bude jmenovat přímo po něm, jako dar od lídra.
Tak uvidíme – třeba se to u nás časem chytí, stejně jako trumpismus ve všech svých dosavadních podobách. Rozdávat na dluh, to nám jde.
