Článek
V sedmnácti letech nejnadanější tenistky už vcelku běžně sbírají trofeje, počítají prize money, ochutnávají slávu. Ona to měla jiné. Úplně jiné. „Nikdy jsem tou dobou nepomyslela na to, že bych se měla stát profesionálkou. Nebo snad že budu hrát ty největší turnaje,“ přiznala Jelena Rybakinová pro oficiální web WTA, který její teenagerský vztah k tenisu popsal jako „potěchu po vyučování a možnost strávit pár hodin s přáteli“.
Spletla se. Najednou je nejvýš, kam lze dojít.
Rybakinovou v New Yorku čeká v sobotu finále US Open proti běloruské bomberce Aryně Sabalenkové, obě mocně touží po titulu. Rybakinová ovšem má jisté, že bez ohledu na výsledek konkurentku vystřídá v čele žebříčku. Poprvé v kariéře dosedne na trůn.
„Stát se světovou jedničkou je samozřejmě jeden z cílů,“ přikývla. „Ale ještě víc mě zajímají trofeje.“
Tenis je v tomto i za připočtení všech proměnných a role štěstí či smůly spravedlivý. Sčítá dlouhodobé výsledky, body obelhat nelze. Rybakinová za poslední rok vyhrála čtyři trofeje (nejvíc ze všech), šestkrát se probojovala do finále (dělené první místo), porazila šestnáct soupeřek z Top 10 (nejvíc ze všech). Ostatní na ni nemají ani v počtu es či vítězných úderů.
Královnou bude právem. Jen musela udělat rozhodnutí, které bolí každého. Zamávat vlasti - a vydat se jinam.
U rodačky z Moskvy totiž od roku 2018 svítí kazašská vlajka, to jí bylo 19 let. Země nekonečných stepí má sport na seznamu priorit vysoko, pořádá velké akce, šlape do fotbalu - a Rybakinová je jejím nejzářivějším diamantem. Však i sám prezident Kasym-Žomart Kemeluly Tokajev teď přispěchal s gratulací košatého znění.
„Dostat do čela žebříčku WTA je vrcholem sportovní excelence. A dokázala jste to prostřednictvím fenomenálního talentu, tvrdé práce a neutuchající víry ve vlastní schopnosti,“ napsal na síť X. „Kazachstán je na vás hrdý, vaše jméno inspiruje tisíce mladých sportovců u nás a miliony tenisových fanoušků po celém světě. Také chci ocenit vaše mimořádné chování na kurtech i mimo ně. Jasně odráží vaši inteligenci a vychování.“
Rusko přitom mělo jiný názor. „Tamní tenisová federace mě nikdy finančně nepodpořila, moji rodiče si tenis nemohli dovolit. Naši se pochopitelně starali hlavně o to, abych měla dobré vzdělání, protože nikdy nevíte, zda nepřijdou zranění. Změnila jsem občanství na kazašské, protože mi věřili a nabídli mi ho. Tehdy jsem nebyla moc dobrá a právě ona důvěra mi hodně pomohla,“ popsala v roce 2020 pro Guardian.
Kazašský tenisový boss Bulat Utemuratov pak britskému listu líčil, že šlo o cílený plán. Kazachstán ještě pár let předtím neměl ani svazovou kancelář, ale vsadil na následující strategii: nalákat talenty od sousedů a primárně z Ruska hlavně na finanční a logistickou podporu. Díky tomu se třeba pronájem kurtů snížil pětinásobně, tenis země tlačí.
„A najednou všichni mluví o Jeleně. Je naše nová ikona,“ řekl už před šesti lety Utemuratov. Což byl odvar dnešního stavu. Osud má smysl pro ironii, neboť Rybakinová vyhrála svůj první grandslam ve Wimbledonu v roce 2022 - tedy necelého půl roku po startu ruské invaze na Ukrajinu, kvůli níž tehdy v Londýně nesměly startovat nejen Rusky, ale ani Bělorusky včetně Sabalenkové.
„Samozřejmě s nimi soucítím, každý chce soutěžit na největší akcích a nemůžete za to, kde jste se narodili. Doufám, že válka skončí co nejdřív. Že bude mír,“ řekla tehdy. I proto ji dodnes respektují také Ukrajinky, Rybakinová nenáleží na seznam těch, jimž nepodávají ruku. „Nejenom že se vzdala ještě před válkou invaze ruského občanství, také vyjadřuje podporu Ukrajině,“ řekl o ní slavná Elina Svitolinová a jen tím potvrdila, že oddělovat sport a politiku je pouze naivní představa.
Zatímco Sabalenková se letos se snoubencem vrátila do Minsku a ohledně války si vystačí s odpovědí „Nechci o tom mluvit“, u Rybakinové je jasno. A tak hlavním tématem zůstává jen tenis.
Ten jí jde skvěle. Statistická zajímavost: než se stane v pondělí oficiálně světovou jedničkou, dokázala už porazit hned devět úřadujících královen - lepší byla v historii v tomto ohledu jen Gabriela Sabatiniová (10). I to ukazuje, jak dlouho a pracně se drala na trůn. A teď uspěla. Ve 27 letech.
„Mám pocit, že tohle člověk nejvíc ocení až po konci kariéry,“ pronesla. „Teď nechci zpomalovat, protože nikdy nevíte, jak dlouho vám to vydrží. Všechny moje myšlenky směřují jen k dalšímu utkání.“
A že to proti Sabalenkové bude šichta! Ta v New Yorku útočí na třetí titul za sebou, celkem vyhrála již čtyři grandslamy, vždy na betonech. To Rybakinová zvládla zatím jen letos v Melbourne.
Jak paradoxní, že se dočkala zrovna v momentu, kdy do USA přilétala s obavami o zraněný kotník. „Nebylo to ideální,“ přiznala. „Jasně, že jsem byla ve stresu. První dny jsem jen testovala, co noha dovolí.“
Dovolila jí životní průlom. Pod vlajkou, na kterou si dávno zvykla. „Je to historická chvíle a já jsem hrdá, že reprezentuju Kazachstán,“ zdůraznila. A ten to svojí nejslavnější sportovkyni patřičně oplácí.
