Šéftrenér českého tenisu: Žijeme ve zlaté éře. Úspěchy fanoušky zhýčkaly

Když si před pár týdny sedal do lóže All England Clubu, ze své role nemohl chtít víc. Nešlo to. Jan Stočes je hlavním trenérem Českého tenisového svazu a ve finále Wimbledonu zrovna bojovaly krajanky Linda Nosková a Karolína Muchová. První jmenovaná získala pro Česko třetí wimbledonský triumf za poslední čtyři roky. Velké turnaje se někdy v koncovce mění v republikové šampionáty.

„Zažíváme zlaté časy,“ přikývne Stočes. Za pravdu mu dala hned bizarní rozehrávka US Open, kdy se vybrané a privilegované páry pustily do soutěže mixu. Ve zkrácené verzi zvítězila česká dvojice Karolína Muchová - Jakub Menšík. Ačkoli se můžeme bavit o tom, jak zvláštní status turnaj v mixu měl, oba Češi vyhráli svůj první grandslamový titul a získali prémii milion dolarů.

A tenisové žně mohou pokračovat. Na závěrečném grandslamu sezony, který právě startuje, se počítá nejen s Češkami, ale i s jejich mužskými kolegy Menšíkem či Jiřím Lehečkou. Obě reprezentace čekají vrcholné akce, mládežnické národní týmy válí. Až se zdá, že nad českým tenisem opravdu jen září slunce na blankytně modrém nebi, jako při Stočesově rozhovoru pro Seznam Zprávy v národním tenisovém centru na Štvanici.

„Stejně se pořád bavíme o tom, kde zabrat. Chceme jít ještě víc do detailu,“ říká muž, který je zodpovědný za celou sportovní koncepci českého tenisu.

Málokterý sport má poslední dobou takové vysvědčení jako vy. Užíváte si to?

Český tenis zažívá opravdu zlaté časy. Máme deset děvčat ve světové stovce a dalších osm bylo v kvalifikaci na US Open. Do toho čtyři kluci ve stovce a další tři v kvalifikaci grandslamu. Je to úžasné, samozřejmě se na to kouká krásně, ale my bychom v tom chtěli pokračovat dál.

Sport obecně bojuje s odlivem dětí, co tenis?

Neřekl bych, že je dětí méně, ale všeobecnou tendencí je, že děti míří spíš k hobby sportu a ten profesionální začíná u rodičů malinko jít stranou. Takže vedle kvalitní klubové a trenérské infrastruktury hlavně potřebujeme, aby vydrželi rodiče. Aby obětovali svůj čas, jezdili na dětské turnaje a získávali s dětmi zkušenosti, než si je potom třeba přebere nějaké velké centrum.

Často se omílá, jak jiné jsou dnešní děti. Jsou jiní i tenisoví rodiče?

Myslím, že jsou stále extrémně motivovaní. U dívek je to dáno neskutečnými výsledky jejich vzorů a možností, že by takových mohla dosáhnout i jejich dcera, a tím si třeba i zajistit pěkný život. U chlapců už je to trošičku složitější. A je to pořád stejná písnička. Konkurencí je fotbal, hokej a jiné týmové sporty, které jsou jednak velice zajímavé tím, že se jimi může uživit větší masa lidí, a v něčem mohou být pro rodiče možná i jednodušší. Tenis totiž stojí strašně moc času.

A peněz? Pořád nemá image levného sportu.

Řekněme, že začínáte zhruba okolo šestého roku, i když najdete i mladší výjimky. To ještě není tolik náročné, malinké dítě většinou dáte do školičky, kde jich je víc, takže se sazba na trenéry dělí. Jak dítko roste, začínají individuální tréninky, které jsou pochopitelně drahé. Stejně jako haly, což je náš obrovský problém, protože v zimě hrát jinde nemůžete. A jakmile děti začnou hrát závodně a pravidelně jezdit na turnaje, tak platí, že čím jsou úspěšnější, tím je tenis dražší. Od mladších žáků začnou mezinárodní turnaje, snažíme se jich jako svaz držet maximální počet povolený od Tennis Europe. Čili náklady neustále rostou. Byl bych opatrný na konkrétní částky, ale když se podíváte na top dorostence, kteří musí mít v rámci centra placeného trenéra a fyzioterapeuta, to už jsou vyšší statisíce.

Tady nastupuje podpora svazu?

Ale jen pro ty nejlepší. Kritéria jsou velmi přísná a musíte patřit mezi absolutní špičku a být reprezentantem, abyste tuto podporu v rámci národních center dostal.

Jakou zprávou v tomto ohledu je, že Linda Nosková vyhrála Wimbledon, i když je z chudší rodiny a její tatínek dokonce líčil, že sbíral staré železo, aby měli na turnaje?

Je to skvělá zpráva právě pro rodiče - že to je celé možné. Je to ta nejlepší možná reklama pro tenis. Nádherný příběh. I Lindini rodiče se jí ohromně obětovali. Já jsem jednal hlavně s její maminkou, která byla absolutně skvělá. Věnovali Lindě, co mohli, zrovna maminka byla na ni velice přísná.

A systém pak Noskovou podržel, když už potřebovala vysoké náklady za sezonu?

V juniorském věku už byla pravidelně ve vrcholovém středisku Přerova. Podařilo se domluvit na svazu finanční podporu na jejího trenéra Tomáše Krupu, který se rozhodl vrátit se z Bratislavy, v tom jsem měl prsty. Zařadili jsme ji do resortního centra Olympu, kde dostávala měsíční výplatu, peníze pro ni sehnal i Přerov. Takhle vznikla celá pyramida. Tomáš Krupa s ní jezdil na reprezentační výjezdy, kde se staral i o ostatní. Zrovna tehdy Linda vyhrála juniorské Roland Garros.

A na tiskové konferenci v Praze seděla vedle šampionky ženského turnaje Barbory Krejčíkové. Zpětně viděno, kouzelná chvíle.

Já jsem ji zrovna tehdy přivezl na otočku rovnou z turnaje ve Starých Splavech, kde hrála na divokou kartu. To je další podpora, kterou našim hráčkám a hráčům můžeme nabídnout, že je posíláme na domácí akce. Spojení, že je systém dokáže podržet, je správné - rodiče vždycky musí investovat jako první, ale když už někdo patří do národního tenisového centra, tak v tu chvíli tady má mít všechno zdarma. Kurt, míče, trenéra, kondici, rehabilitaci, zázemí jako takové. A právě proto je hrozně důležité tenhle systém udržet. Funguje už přes třicet let a nesmíme zapomínat, že v centrech někdo taky musí platit vodu a elektřinu a natírat kurty. A také největší a nejúspěšnější centra zaměstnávají top trenéry, kteří tady s hráči pracují.

V Česku jsou tři největší centra na Spartě, na Štvanici a v Prostějově, plus vrcholová střediska v Přerově, Liberci a Plzni. Tradiční otázka: Podporuje stát váš sport dostatečně?

Určitě bych si přál, aby se peníze navýšily, protože udržet mladého a perspektivního trenéra u závodního tenisu není jednoduchá věc. Všichni ekonomicky samozřejmě bojujeme sami za sebe a komerční stránka tenisu kolikrát odvádí potenciálně výborné kouče pryč. Podpora od státu je bezvadná a děkujeme za ni. Ale i vinou inflace a celkového zvyšování cen peněz není nikdy dost.

Myslíte to tak, že pro kouče může být atraktivnější dávat soukromé lekce?

To je velké specifikum našeho sportu. Pokud jde trenér ryze komerční dráhou a je ochotný na kurtu strávit hodně času individuálními hodinami, kolikrát si vydělá víc než závodní kouč. A to je právě problém: Jak udržet a mít do budoucna stejné top trenéry, jako máme dneska.

A jak?

Je to hodně o chtíči trenéra. O touze něco s hráčem dokázat a o ochotě obětovat svůj čas, protože tenis je opravdu neustálé cestování a spousta chvil od rodiny, což situaci ztěžuje. Osobní motivace je klíčová. Podívejte se na Vencu Šafránka u Káji Muchové. Pracuje s ní už několik let a je to pro mě krásný příklad, kdy jako trenér začínal tady v národním tenisovém centru, jeho snem bylo pracovat s top hráčkou - a dokázal to. Je důležité snít, že jednou budete sedět v boxu na grandslamovém finále. Nejlépe ve Wimbledonu.

Když teď český fotbal měnil kouče reprezentace, dokola se řešilo, že vychovává hlavně běžce a soubojové hráče. Jaké tenisty vychováváte vy?

Český tenis je na vrcholně dobré technické úrovni, naši trenéři jsou ohromně technicky vybavení a česká škola je tím známá. Nehrajeme drilovací tenis jako Španělé, kdy se běhá pravá-levá. Naši hráči umí čop, stopbal, přechod na síť. Myslím si, že v tomhle jsme hodně speciální.

Od vás tedy naopak v cizině know-how vyzvídají?

Nonstop. Všichni se ptají: Jak to tam děláte? Co děláte? To máte nějakou zázračnou vodu?

Nebo pivo, jak nedávno pobavila novináře Karolína Muchová.

Přesně tak. Ono je to z velké míry zapříčiněno obrovskou tradicí českého tenisu. Tu chceme udržet, aby všechno pokračovalo tak, jak je to rozjeté. Tohle hraje obrovskou roli.

A co dělat, abyste dál byli nejlepší? Kam tenis míří?

Celý styl tenisu se mění a s ním i tendence velkých center, která nejlepším hráčům dávají k dispozici celý tým. To znamená nejen tenisové, ale i kondiční trenéry a fyzioterapeuty. Tohle se ohromně posouvá a spolu s tím celá infrastruktura. Za mě se tenis za posledních deset, dvacet let změnil směrem k obrovské atletičnosti. Tehdy šlo o výjimky, dneska je fantastický atlet vlastně už každý. Všechno se tlačí na úplnou hranici možností člověka.

Proto vletělo mezi elitu tolik teenagerů?

Pokud tenisoví trenéři „vytvoří“ šestnáctiletého kluka, který má potenciál hrát, je technicky vybavený a podání mu lítá dvousetkilometrovou rychlostí, pak je to opravdu už jen o tom, aby se dostal fyzickým fondem na level světového sportovce. Jenom umět tenis dnes nestačí, musíte k tomu přidat atleta.

I u tenistek?

I tam je za mě čím dál míň výjimek, kdy by si to některá uhrála jen úderově. I ženský tenis začíná být brutálně atletický.

Mluvíme o zlaté éře, ale věci se někdy mění rychle, že? Právě vy jste před dvěma lety po skandálech okolo Iva Kaderky dočasně převzal svaz a nevědělo se, co bude.

Nejistota ohledně toho, jak budeme pokračovat a aby se nezastavil právě náš systém a centra mohla dál pokračovat v nastavené práci, byla hrozná. Zaklepu to, ale myslím, že se nám to podařilo ustát na jedničku. Co se týká ostatních záležitostí, to řeší naše vedení a doufám, že to dobře dopadne. Mojí ambicí není vrcholná funkcionařina, říkal jsem to už tehdy - zodpovědný za sport, tam se cítím silný, protože si myslím, že mu rozumím. A co se sportu týká, je to dobře nastavené.

A podzim bude zase fičák. Teď US Open. Pak v Praze Davis Cup proti Spojeným státům. A pak finále Billie Jean King Cupu v Číně.

Do New Yorku neletím, tam budou reprezentační kapitáni Bára Strýcová a Tomáš Berdych, kteří budou mapovat formu hráčů a okoukávat soupeře. Na Davis Cup v O2 Areně se ohromně těšíme a doufáme ve vítězství jako před rokem na americké půdě. No a pak hned druhý den odletím do Číny na Billie Jean King Cup, začátkem října ještě na kongres ITF do Kazachstánu a hned další týden na Masters dětí do Monte Carla, kde jsem členem evropské tenisové komise. Program je nabitý, ale těším se. Samé krásné akce.

Cítíte ve vzduchu další úspěchy? Laťka je vysoko.

Je strašně vysoko. Za mě je teď hlavní, aby obě holky, které proti sobě hrály finále Wimbledonu, byly zdravé. Pro Lindu Noskovou to bude úplně něco nového, úplně jiná situace a pozice.

Z lovkyně bude kořist?

Kdokoliv s ní půjde hrát, bude mít o to větší motivaci ji porazit a, v uvozovkách, nebude mít co ztratit. Proto bych teď moc nepredikoval, byl bych spíš skromnější. Zvlášť tyhle dvě holky budou pod obrovským tlakem a očekáváními. Uvidíme, jak se s tím popasují, všechno potřebuje čas. Grandslamy se nevyhrávají každý den.

Jenže v Česku teď platí, že se vyhrávají prakticky každý rok.

Já budu šťastný, kdyby se na US Open podařil nějaký pěkný výsledek.

Což pro vás znamená?

Pokud někdo uhraje čtvrtfinále grandslamu, už to je obrovský úspěch, i když to možná není tak bráno. Vezměte si, že z českých tenistů hrál v New Yorku naposledy čtvrtfinále Tomáš Berdych v roce 2014. Ono jsme už ze všech vítězství našich holek tak trošku zhýčkaní.

To úspěchy přirozeně přinášejí. Fanoušci pak chtějí pořád víc.

Je to tak. Ale i když to třeba někdo zvenčí tolik nedocení, pro mě jako pro člověka přímo z tenisového prostředí čtvrtfinále grandslamu znamená mega úspěch a příslušnost k absolutní elitě. Říká se, že když projdete do druhého týdne, tedy mezi nejlepších šestnáct, jste tenisová šlechta. Ale čtvrtfinále je vyšší šlechta.

Že se teď českému tenisu daří, je zjevné. Na co se naopak nejvíc zaměřujete?

Snažíme se pracovat na nových generacích. Ne, že bych se chtěl chlubit, ale musím říct, že máme za sebou hrozně pěkné juniorské léto. Holky do 12 let vyhrály mistrovství Evropy, kluci skončili druzí. Šestnáctka byla taky první a druhá, holky na MS do 14 let třetí. I tak se bavíme v rámci trenérské rady, kde chceme zabrat. Budeme se určitě soustředit na enklávu našich kluků od věku zhruba 15 do 17 let. Rádi bychom určitě v budoucnu dotáhli nějakého dalšího do elitní stovky.

Jak se to dělá?

Vytipujeme si určité hráče a chceme s nimi znovu jezdit na reprezentační soustředění jako v minulosti, což jsme na poslední dva roky zastavili i kvůli reorganizaci svazu. Chceme jim dělat reprezentační výjezdy na míru. A také zapracovat na osvětě v tuningu raket.

Což znamená?

Profesionální raketa se liší od standardních, které si kupujete v obchodě. Navíc se často stává, že ani dvě rakety od jedné firmy nejsou úplně stejné, pak nastupuje profesionální vyplétač, který se tím zabývá - u Davis Cupu třeba máme dlouhodobě Ríšu Šotka, dělá rakety i Jirkovi Lehečkovi. Chtěli bychom, aby se i mladým hráčům tímhle směrem trošku otevřely obzory, že i materiál se dá vylepšovat. Chceme jít ještě víc do detailu.