Článek
Víkendové volby do Státní dumy mají za cíl ukázat Rusko, které stojí za prezidentem Vladimirem Putinem. Jenže válka lidem stále více proniká do každodenního života.
Ukrajinské dronové údery způsobují palivovou krizi, ekonomika se potýká s problémy a znovu se mluví o mobilizaci. Válečné úspěchy přitom nepřicházejí.
V posledních týdnech se také množí zprávy o tom, že se prezident stává stále více paranoidním a chystá eskalaci svých akcí. Co to dělá s náladou ve společnosti a podporou režimu?
Seznam Zprávy se zeptaly čtyř expertů a novinářů, kteří se ruské politice dlouhodobě věnují, na několik otázek formujících současnou situaci v Rusku.
Jak byste před volbami do Státní dumy popsali současné nálady v ruské společnosti? Pozorujeme nějaké náznaky rostoucí únavy nebo nespokojenosti s vládou?
Alesja Marochovskaja, šéfredaktorka exilového investigativního webu Važnyje Istorii:
Převládající náladou je stále spíše lhostejnost. Lidé se chtějí držet stranou, žít si svůj vlastní život a příliš nevyčnívat. Zároveň ale sílí únava a frustrace. Lidé mají pocit, že Rusko uvízlo na místě - ve válce není vidět žádný skutečný pokrok a vláda nedokáže nabídnout přesvědčivý plán do budoucna.
K tomu se přidává zhoršující se ekonomická situace, problémy s benzinem a obavy z další mobilizace. Nálada se navíc výrazně liší podle regionu: lidé v oblastech blízko Ukrajiny vnímají válku úplně jinak než například obyvatelé Moskvy nebo východního Ruska. Na průzkumy veřejného mínění se v diktatuře nemůžeme spoléhat, ale nepřímé ukazatele naznačují, že nespokojenost roste.
Luke March, expert na Rusko působící na Edinburské univerzitě, který se dlouhodobě zabývá ruskou politikou, politickými stranami a volbami:
Je obtížné vyvozovat z ruského veřejného mínění příliš mnoho závěrů, ale skutečně se objevují známky nespokojenosti - například pokles popularity Putina a jeho strany Jednotné Rusko.
K tomuto došlo již na začátku léta a poté se situace stabilizovala. Putinova podpora se stále drží na vysoké úrovni (přes 65 procent). Podpora Jednotného Ruska je mnohem nižší, většinou kolem 30 až 35 procent, ale stále výrazně vyšší než u jakékoli jiné strany. Existují tedy určité náznaky, ale k trvalému poklesu podpory zatím nedošlo.
Jussi Lassila, vedoucí výzkumný pracovník Finského institutu mezinárodních vztahů, který se specializuje na ruskou politiku, politická hnutí a vztah společnosti k Putinovu režimu:
Rozhodně pozorujeme mnoho známek únavy z války. Ta je patrná od částečné mobilizace na podzim 2022 - především touha většiny občanů po mírových jednáních namísto pokračování války.
Potíže s náborem přetrvávají i přes rostoucí finanční pobídky a kandidáti z řad veteránů se v regionálních volbách konaných v letech 2023 až 2025 nedokázali dočkat významné podpory.
Jinými slovy, existuje řada náznaků, že válečná únava je rozšířená a že volební kampaň zaměřená na válku má jen malou politickou přitažlivost. Nejjasnějším důkazem nedostatečné přitažlivosti válečného tématu - a odpovídající přitažlivosti tématu míru - bylo vyloučení strany Jabloko z voleb. Kreml to vnímal jako nadměrné politické riziko, ačkoli výběr kandidátů i samotné volby jsou již dlouho organizovány tak, že opozice nemá prakticky žádnou skutečnou příležitost režimu konkurovat.
Regina Smythová, profesorka politologie na Indiana University a hostující výzkumnice na Uppsala University, která se zabývá ruskou politikou a volbami:
Načasování těchto voleb je pro prezidenta Putina a Kreml náročné, protože se změnila nálada veřejnosti. Strana Jednotné Rusko není populární od počátku 21. století, kdy byla stranou hospodářského oživení. V roce 2020, při posledních parlamentních volbách, jí silně zmanipulovaný systém přinesl pouze těsnou většinu v hlasování podle stranických kandidátek. Celkový počet poslanců byl navýšen prostřednictvím jednomandátových volebních obvodů, v nichž docházelo k různým typům volebních manipulací.
Máme náznaky, že režim má z těchto voleb obavy kvůli neúspěchům ve válce. Prodal zemi slib, že obnoví ruskou bezpečnost a zachová její každodenní způsob života. Tento slib byl novým jádrem Putinovy legitimity; Kreml ho však nesplnil a ukrajinské útoky dronů jsou symbolem jeho nepřipravenosti či neschopnosti chránit občany.
Exodus Rusů z Krymu je dalším příkladem selhání státu. Každodenní život je narušován nedostatkem energie, rostoucí regionální nerovností v důsledku krachu některých odvětví ekonomiky, jako je automobilový průmysl, a cestování je stále obtížnější a dražší.
Jak se mění odpor v Rusku
Ruská opozice může být ze zahraničí neviditelná, ale existuje, říká rusistka a spisovatelka Alena Machoninová. Lidé už ale podle ní přišli na to, že protesty na ulicích nic nezmění. Místo toho jsou k sobě slušní.
V poslední době se objevily zprávy, že Vladimir Putin má stále větší obavy o svou osobní bezpečnost. Jak vážně bychom měli takové zprávy brát a co by nám případně mohly prozradit o jeho skutečném postavení v rámci režimu?
Alesja Marochovskaja:
Je těžké říct, nakolik zprávám o tom, že je Putin blízko svému konci, lze věřit. Myslím, že se věci kolem něj mohou změnit velmi rychle a přijde to pro nás jako překvapení. Tušíme, že Putin dostává zprávy, které chce slyšet, ale musí vnímat, že se nálada ve společnosti změnila. A že už těžko bude prodávat příběh o tom, že válka byla pro zemi dobrá. To, co o něm víme, naznačuje, že má přirozeně strach.
Luke March:
Jedná se o nepřímé důkazy, takže přestože posílení bezpečnostních opatření bylo potvrzeno několika zprávami, motivy zůstávají nejasné. Nejde o dramatickou změnu - Putin je již dlouho velmi paranoidní, pokud jde o jeho zdraví a osobní bezpečnost. A v atmosféře strachu a kontroly, kterou sám nastolil, se to zjevně stává sebenaplňujícím se proroctvím.
Je velmi obtížné posoudit, zda informace, které dostává, odpovídají skutečnému stavu věcí, protože je nepravděpodobné, že by mu úředníci přinášeli špatné zprávy. Pokud neustále dostává dobré zprávy z fronty na Ukrajině, bude to zjevně občas v rozporu s realitou minimálních ruských zisků a povede to k paranoii ohledně toho, proč jsou informace, které dostává, tak vzdálené realitě.
Je to tedy možnou známkou toho, že elita začíná být neklidná a nespokojená s vedením války, ale neříká nám to nic konkrétního o Putinově postavení v rámci režimu.
Jussi Lassila:
Myslím, že je zřejmé, že Putin je, co se týče své bezpečnosti, čím dál více paranoidní. Existuje k tomu spousta důkazů. Navíc se domnívám, že Putinova reputace mezi elitami se zhoršila, ale stále jsme daleko od situace, kdy by mu hrozila ztráta moci. Pokud jde o různé zprávy tohoto druhu, jsem hluboce skeptický ohledně spolehlivosti „anonymních zdrojů z Kremlu“.
Nelze vyloučit, že takové zdroje mohou existovat, ale vzhledem k Putinově rostoucí paranoii je jeho nejbližší okruh velmi úzký. Navíc je podle mě tento nejbližší okruh na Putinovi silně závislý, protože právě on jim zajišťuje jejich postavení a privilegia. Nevěřím, že by měli motivaci nebo příležitost vynášet podrobnosti o Putinově duševním stavu do „nepřátelských médií“.
Pravděpodobnějšími zdroji jsou osoby z vnějšího okruhu - ti, kteří možná kdysi patřili k Putinovu nejbližšímu okolí -, i když jejich znalost Putina je kvůli větší vzdálenosti omezenější. Stručně řečeno, ke zdrojům, které vykreslují Putina jako zoufalého a připraveného k eskalaci (jako například nedávný článek v časopisu The Economist), přistupuji skepticky. Samotným účelem takových „zdrojů“ může být právě podněcování strachu na Západě.
Regina Smythová:
Nejsem odborník na Kreml ani pozorovatel Putina. Víme však, že prezident Putin se již delší dobu stará o své vlastní blaho - chrání velmi své zdraví, například během pandemie covidu-19 se velmi vyhýbal potenciálnímu kontaktu s davem.
Vraždy vysokých vojenských představitelů v posledních několika týdnech tyto obavy pravděpodobně ještě zesilují a povedou k tomu, že se Putin bude méně objevovat na veřejnosti.
Spekulace o Putinově paranoii
Pokud by válka skončila, aniž by Rusko dosáhlo jednoho ze svých hlavních cílů - dobytí Donbasu -, Putin se bojí, že by to mohlo ohrozit jeho život, píše časopis The Economist s odkazem na svůj zdroj z Kremlu.
Do jaké míry ovlivňují ekonomické problémy, válka a dronové útoky to, jak běžní Rusové vnímají režim?
Alesja Marochovskaja:
Ukrajinské dronové útoky učinily válku pro běžné Rusy mnohem viditelnější, zejména když začínají zasahovat do jejich každodenního života. Lidé čelí nedostatku benzinu a rostoucí ekonomické nejistotě. Vidíme také, že méně utrácejí a ve velkém vybírají peníze z bank, protože se obávají, že by o ně mohli přijít. V jednom měsíci například Rusové z bank vybrali zhruba tři miliardy rublů, což je rekordní částka.
Roste také zájem o možnosti emigrace a lidé se připravují na případnou mobilizaci. Tyto faktory ukazují, že válku a zhoršující se ekonomickou situaci je stále těžší ignorovat. Vláda navíc stále méně dokáže lidem nabídnout pocit, že se situace vyvíjí pozitivním směrem.
Luke March:
Všechny tyto problémy by měly mít určitý dopad. K nim lze připočíst i tvrdý postup Kremlu při omezování používání aplikací Telegram a YouTube na začátku tohoto roku.
Existují tedy důkazy o rostoucí nespokojenosti, ale je zásadní, že se nepromítá (a ani se promítnout nemůže) do hluboké nedůvěry vůči úřadům. Zaprvé je to proto, že obyvatelstvo je obecně depolitizované a lhostejné. Má tedy minimální očekávání, že úřady budou brát v úvahu jeho zájmy.
Zadruhé neexistuje žádný mechanismus, jak tuto nedůvěru vyjádřit - není možnost volit jiného prezidenta nebo protiputinovskou stranu ani demonstrovat, aniž by člověk byl zatčen.
Jussi Lassila:
Celkový dopad byl pro Kreml negativní. Opakujícím se vzorem ve vývoji podpory války v Rusku je, že pokaždé, když Rusko utrpělo neúspěchy, podpora války poklesla. Jinými slovy, neprojevily se žádné známky sílící touhy po pomstě; naopak, čím více válka zasahovala do každodenního života Rusů, tím větší odpor vyvolávala.
To je patrné i z reakcí většiny obyvatel na zintenzivnění ukrajinských útoků. Prstem se ukazuje především na vlastní úřady a lživá tvrzení propagandy, místo aby se to projevovalo zvýšeným válečným zápalem proti Ukrajině. V tomto ohledu ukrajinské údery kromě způsobení ekonomických ztrát ovlivnily také veřejné mínění.
Regina Smythová:
Tyto změny budou probíhat postupně: nejprve tím, že se problémy pojmenují. To se již děje. Zadruhé tím, že se z nich bude vinit vláda. To se také zdá být realitou, avšak většina viny se přesouvá na regionální představitele či vládní úředníky, nikoli na Vladimira Putina. Třetí fází je odhalení, že císař je nahý, a vina se přesouvá na Putina.
Mám dojem, že tento trend začíná sílit, avšak ve formě tvrzení, že Putin je odtržený od reality nebo že o situaci neví.
Nedostatečný přístup do země a k průzkumům veřejného mínění ztěžuje posouzení, v jaké fázi tohoto procesu se Rusko nachází, ale zdá se jasné, že se situace mění. Putinova vlastní popularita klesala, ale změna způsobu jejího výpočtu a dominance státních průzkumů vedly k jejímu opětovnému nárůstu - i když ne na historické maximum. Průzkumy jsou také politizované a režim se obává, že čím více Rusů vyjádří nespokojenost, tím více dalších se k nim přidá.
Podobně se ozývají hlasy volající po vyjednávání - není však jasné, jaký typ urovnání by byl pro Rusy přijatelný. Údaje z průzkumů pro stranu Jednotné Rusko se pohybují v dolní části třicítky, což podle mého vlastního výzkumu představuje věrné Putinovy stoupence.
Režim si je této změny vědom a neustále provádí průzkumy a shromažďuje data. Sleduji, jak vláda reaguje, abych pochopila, k jakým závěrům dochází - v této souvislosti režim činí ústupky, jako je stažení strany Jabloko z volebních lístků, omezení počtu veteránů na volebních lístcích navzdory Putinově důrazu na „dobu hrdinů“ a bagatelizování voleb s cílem omezit jakoukoli komunikaci či mobilizaci.
Stejně tak likvidace opozičních organizací znamená, že mobilizace typu „teď, nebo nikdy“ či „zelinář Václava Havla“ (postava z Havlovy Moci bezmocných, pozn. red.) bude záviset na sociálních médiích, a i to je ohroženo.
Všimli jste si nějakých významných známek oslabení podpory Vladimira Putina, ať už mezi ruskou veřejností, nebo mezi politickými elitami?
Alesja Marochovskaja:
Existují známky oslabování podpory mezi veřejností, i když je extrémně obtížné ji měřit. Oficiálním průzkumům nelze v Rusku věřit, takže je třeba sledovat změny v čase a nepřímé ukazatele. Výmluvné je také rozhodnutí Kremlu odstranit z voleb Jabloko. Pokud by strana mohla kandidovat a získala například 10 nebo 15 procent hlasů, ukázalo by to významnou míru protiválečných nálad, kterou úřady nechtějí prezentovat. Režim se proto snaží volby „sterilizovat“ a vytvořit obraz jednoty a pokračující podpory války.
Luke March:
Ne, protože v první řadě část elit i veřejnosti vždy zaujímala k Putinovi obecně a k válce konkrétně vlažný postoj a pod povrchem vždy existovaly skupiny otevřené opozice. Zadruhé neexistuje žádný mechanismus, díky němuž by oslabení podpory vedlo k smysluplným krokům (např. nadcházející volby budou jednoduše zmanipulovány, pokud skutečný podíl hlasů pro Jednotné Rusko klesne pod cca 45 procent).
A nakonec, prozatím neexistuje nic tak drastického, co by vedlo k dalšímu oslabení podpory. To by mohla být například zřejmá porážka Ruska ve válce nebo hluboký a dlouhodobý ekonomický šok. Ruské obyvatelstvo bylo naučeno snášet strádání a neočekávat příliš mnoho.
Jussi Lassila:
Stručně řečeno: Putinova reputace slábne, ale společnost ani elity zatím nejsou schopny tuto situaci změnit.
Regina Smythová:
Ano, pozorujeme to v celé populaci. Známky toho, že by se to týkalo elity, zůstávají ale nejasné, ačkoli se z ruských bank vybírají velmi velké částky peněz a odvážejí se z Ruska - to je významný signál nejistoty ohledně budoucnosti.
