Článek
Na konci srpna přišla další komplikace v případu, který se před americkou justicí vleče už více než dvě desetiletí. Vojenský soudce Michael Schrama 28. srpna rozhodl, že žalobci nesmějí v procesu použít výpovědi, které údajný hlavní strůjce útoků z 11. září 2001 Chálid Šajch Muhammad poskytl agentům FBI na Guantánamu v roce 2007.
Prokuratura podle soudce nedokázala prokázat, že je Muhammad poskytl dobrovolně. Žalobci přitom tyto výslechy označovali za jeden z nejdůležitějších důkazů v případu.
Muhammad byl totiž po svém dopadení v roce 2003 držen v tajných věznicích CIA a podroben tvrdým výslechovým metodám. Výpovědi, které tam učinil, žalobci v procesu nepoužívají; FBI jej proto po převozu na Guantánamo vyslýchala znovu.
Soudce Schrama ale dospěl k závěru, že ani tyto pozdější výpovědi nebyly dobrovolné, a poukázal mimo jiné na pokračující dopad předchozího psychického nátlaku a tvrdého zacházení ze strany CIA. Čtvrt století po útocích, při nichž zemřely téměř tři tisíce lidí, tak proces s Muhammadem a dalšími třemi obžalovanými stále nezačal.
„Celý případ je kontaminovaný politikou a tím, že za mučení nikdo nenesl odpovědnost,“ popsal tento týden situaci agentuře AP právník Joshua Dratel, který se podílel na zajištění právního zastoupení Muhammada.
Strůjci útoků z 11. září
- Chálid Šajch Muhammad Podle americké obžaloby hlavní strůjce a koordinátor útoků. Podílel se na vytvoření plánu a řídil jeho praktickou přípravu. Zadržen byl v březnu 2003 v Pákistánu, poté strávil více než tři roky v tajných věznicích CIA. Na základnu Guantánamo byl převezen v roce 2006.
- Valíd bin Ataš Dlouholetý člen al-Káidy a blízký spolupracovník Usámy bin Ládina. Podle vyšetřovatelů se na přípravě podílel shromažďováním informací o bezpečnostních opatřeních na letištích a v letadlech.
- Ammár Balúč Synovec Chálida Šajcha Muhammada (známý též jako Alí Abd al-Azíz Alí). Obžaloba mu připisuje především finanční a logistickou pomoc, kdy budoucím únoscům posílal peníze do Spojených států.
- Mustafa al-Hawsáví Podle amerických úřadů jeden z hlavních finančních a logistických pomocníků operace. Zajišťoval pro únosce převody peněz, nákupy letenek i další podporu před útoky.
Poznámka: Soudní proces s touto čtveřicí se před vojenským tribunálem na Guantánamu táhne bez pravomocného rozsudku již od roku 2012 kvůli sporům o legálnost důkazů získaných při tvrdých výsleších v tajných věznicích CIA. Vojenský soudce předběžně stanovil začátek hlavního líčení na 5. června 2028.
Cesta k procesu se začala komplikovat prakticky od chvíle, kdy se Muhammad dostal Američanům do rukou. V březnu 2003 jej zadrželi v Pákistánu a následně převezli do sítě tajných věznic CIA. Více než tři roky tak zůstával mimo běžný americký vězeňský a soudní systém.
Právě během této doby jej CIA opakovaně podrobovala metodám, které jsou dnes jedním z hlavních problémů jeho trestního stíhání. Patřil mezi ně například waterboarding, při němž vyslýchaný získává pocit, že se topí. Podle vyšetřování amerického Senátu jej CIA této metodě podrobila 183krát. Agenti jej také připravovali o spánek nebo nutili setrvávat v bolestivých polohách.
Na Guantánamo se Muhammad dostal až v září 2006. Americké úřady v tu chvíli stály před zásadním problémem: část výpovědí a informací od jednoho z nejdůležitějších podezřelých z útoků získaly během brutálních výslechů. Jejich použitelnost před soudem se proto stala předmětem sporů, které se táhnou dodnes.
„Mučením nezískáte pravdu ani spravedlnost. Dosáhnete jen toho, že se vám případ rozpadne,“ shrnula po srpnovém rozhodnutí soudu Yumna Rizvi z amerického Centra pro oběti mučení. Podle ní právě rozhodnutí Spojených států používat po 11. září mučení prodloužilo čekání rodin obětí útoků na spravedlnost.
Mučení ale není jediným důvodem, proč se případ ani po letech nedostal k hlavnímu líčení. Spojené státy dlouho řešily také mnohem základnější otázku: kde a podle jakých pravidel mají Muhammada a další obžalované vůbec soudit.
Administrativa George W. Bushe pro podezřelé z terorismu zřídila zvláštní vojenské tribunály na Guantánamu. Jejich fungování ale od počátku provázely právní spory a pravidla, podle nichž pracovaly, se postupně měnila.
Když do Bílého domu nastoupil Barack Obama, pokusil se zvolit jinou cestu. Jeho ministr spravedlnosti Eric Holder v listopadu 2009 oznámil, že Muhammad a čtyři další muži obvinění v souvislosti s 11. zářím stanou před běžným federálním soudem na Manhattanu, nedaleko místa útoků.
Plán ale narazil na silný politický odpor. Kongres nakonec přijal omezení, která administrativě znemožnila převézt vězně z Guantánama na americkou půdu za účelem procesu. Obamova administrativa proto v roce 2011 od civilního procesu ustoupila a případ se vrátil před vojenskou komisi.
„V mnoha ohledech to byla fraška,“ hodnotí právník Dratel. Systém vojenských komisí se podle něj ukázal jako ještě horší řešení, protože nedokázal efektivně fungovat. „Pokaždé, když se dostanete do slepé uličky, nikdo neví, co dělat,“ řekl nyní agentuře AP.
Muhammad a jeho spoluobžalovaní byli před současnou vojenskou komisí znovu obžalováni v roce 2012. Ani poté ale nezačalo samotné hlavní líčení. Následující roky zaplnily předběžné spory například o použitelnost jednotlivých důkazů, zacházení CIA s obžalovanými nebo přístup obhajoby k utajovaným informacím.
Po letech průtahů se nakonec zdálo, že by případ mohl skončit alespoň bez hlavního procesu. V létě 2024 totiž Muhammad a dva další obžalovaní uzavřeli s prokuraturou dohody o vině a trestu. Měli se přiznat výměnou za to, že jim nebude hrozit trest smrti.
Jen několik dní po oznámení dohod ale zasáhl Lloyd Austin, tehdejší americký ministr obrany. Vojenské komise na Guantánamu spadají pod ministerstvo obrany a Austin jako jejich nadřízená autorita převzal pravomoc nad dohodami a odstoupil od nich. Trojice obžalovaných se podle nich měla přiznat ke všem obviněním výměnou za závazek vlády, že pro ně nebude žádat trest smrti.
Austin svůj zásah zdůvodňoval mimořádnou závažností případu. Jeho krok ale odstartoval další právní bitvu o to, zda mohl od již uzavřených dohod odstoupit. Federální odvolací soud ve Washingtonu nakonec v červenci 2025 rozhodl, že tuto pravomoc měl.
Případ se tak znovu vrátil k přípravám hlavního procesu. Soudce Schrama letos v srpnu stanovil jeho začátek na 5. června 2028. Pokud se termín podaří dodržet, od útoků z 11. září do zahájení procesu uplyne téměř 27 let.
Ani dnes ale není jisté, že se proces v tomto termínu skutečně rozběhne – natož kdy skončí. David Raskin, bývalý federální prokurátor, který měl vést obžalobu Muhammada v případě plánovaného procesu v New Yorku, tento týden napsal, že vojenské komise se staly „snem obhájců“, zatíženým nekonečnými spory o jejich zákonnost a pravidla.
Podle Raskina přitom Spojené státy měly dostatek důkazů na to, aby Muhammada postavily před běžný federální soud i bez výpovědí poznamenaných jeho předchozím mučením. Důkazy, které měla prokuratura k dispozici, označuje za „drtivé“. Patřily mezi ně podle něj finanční záznamy, komunikace, svědectví spolupachatelů nebo fyzické důkazy. Je přesvědčený, že civilní proces by už dávno skončil odsuzujícím rozsudkem.
Rozhodnutí vydat se cestou vojenských komisí podle něj místo toho zanechalo případ v „morálním a právním bezčasí“, které trvá více než dvě desetiletí. Spojené státy tím podle Raskina promarnily příležitost ukázat, že i pachatele nejhoršího teroristického útoku ve své historii dokážou postavit před běžný soud a potrestat prostřednictvím vlastního právního systému.
„Předpokládám, že proces s Muhammadem a dalšími obžalovanými z 11. září před vojenskou komisí nebude nikdy dokončen,“ napsal Raskin.
