Článek
Předseda vlády Andrej Babiš (ANO) oznámil, že Česká republika čelí ze strany Ruska hybridní válce. Bezpečnostní expert a bývalý vysoký představitel české zahraniční rozvědky Jan Paďourek vysvětluje, co může v Česku hrozit. „V nebezpečí jsou firmy vyrábějící vojenský materiál, který se dodává na Ukrajinu,“ nastiňuje.
Podle předsedy vlády Andreje Babiše čelí Česko hybridní válce ze strany Ruska. Je potvrzení ruské hrozby, o kterém bezpečnostní experti mluví roky, z úst premiéra v nečem přelomové?
Bezesporu to beru jako jakýsi průlom. I když premiér začal s varováním už trošku dříve, a to s odhalením dronu u letadla v Lipsku. Tehdy premiér i ministr zahraničí reagovali celkem jednoznačně.
Ministr zahraničí si předvolal ruskou velvyslankyni v Praze a staly se nějaké úkony, které se do té doby neděly. Situace, na kterou reaguje premiér, eskaluje v celé Evropě. Vedle Polska mluví i představitelé dalších zemí o ruské hrozbě. Myslím si, že tak mluví v kontextu toho, že disponují nějakou informací, která to riziko ještě více eskaluje. To se můžete dočíst i v otevřených zdrojích.
Německá vláda Rusku přisoudila na začátku září odpovědnost za dronový útok na letišti v Lipsku.
Co za informace to mohou být a co Česku nyní konkrétně hrozí?
Stačí poslouchat vyjádření ruských nejvyšších představitelů a ruské propagandy, kteří se už netají tím, že chápou Evropu jako svého zásadního protivníka. Protože oni dokola tvrdí, že evropská pomoc Ukrajině prakticky znamená, že Evropa prostřednictvím Ukrajiny válčí s Ruskem. Je to narativ, který je především poplatný uvnitř Ruska, protože Putinovi už tato vnější hrozba zbývá jako jediná, aby mohl nějak vysvětlit sníženou životní úroveň nebo sociální problémy v Rusku.
Rusko chce přimět státy, aby zastavily podporu Ukrajině
Zpravodajské služby podle premiéra hrozbě věnují nejvyšší pozornost. Ministr vnitra Lubomír Metnar (ANO) v té souvislosti řekl pro iDNES.cz, že policie poslední dny operativně posílila hlídkovou činnost v blízkosti nádraží. Na co tedy konkrétně máme být připraveni?
Hádal bych z křišťálové koule. Ale zdůrazním, že některé sabotážní útoky jsou částečně připisovány Rusku, prokázáno to bylo v Litvě nebo Německu. Neměli bychom zapomínat i na případ Vrbětic v České republice. Musíme si uvědomit, že všechny tyto sabotážní útoky mají několik rovin a cílů. První cíl je útok na soudržnost členských států NATO. To znamená, že se útoky dějí podprahově jako test uplatnění kolektivního obranného závazku Aliance, tedy článku 5.
Rusko věří, že kdyby došlo k eskalaci a na žádost konkrétního členského státu NATO by musel být vyhlášen článek 5, Aliance nezafunguje. To by ale znamenalo de facto konec NATO. Další cíl, který sleduje, je útok na provozy, které podporují Ukrajinu především vojenskými prostředky. Kdybych si měl tipnout, nemyslím si, že jsou v nebezpečí nádraží nebo letiště, ale především provozy či firmy vyrábějící munici, drony nebo vojenský materiál, který se následně dodává na Ukrajinu jako evropská podpora.
Třetí vrstva je pak zanést do naší společnosti strach, obavu a nejistotu, že se stát není schopen o svoje občany postarat. Cílem je, aby pak občanská společnost tlačila na vládu, aby přestala s podporou a dodávkami na Ukrajinu, protože to „ohrožuje naši bezpečnost“. Nejhorší, co bychom mohli udělat, je tomuto ustoupit. Rusko chce, aby Ukrajina oslabila, aby byli schopni v dohledné době ji celou okupovat. Ale to by ho nezastavilo a pokračovalo by dál.
Ještě k tomu, jak nyní mluví premiér. Například před rokem ještě Babiš před volbami pro Financial Times prohlásil, že ruská hrozba je přeceňována, zvlášť při srovnání se silou NATO. Co se změnilo od té doby, že dnes mluví jinak?
Je to složitější, protože situace eskaluje. Když se podíváme do minulosti, sabotážní ruské útoky, které buď byly Rusku dokázány, nebo mu byly připisovány, se zintenzivňují. Jejich intenzita i společenská nebezpečnost je stále větší a větší.
Situace se mění. Dříve Rusové sabotážní útoky v Evropě plánovali a vykonávali nezávisle na sobě. Měly vzbudit strach, měly možná cílit proti provozům, které podporují Ukrajinu. Ale Rusko vždycky útoky plánovalo tak, aby je mohlo popřít a narativ otočit, že je to obvinění Evropy vůči Rusku a že Rusko za to vůbec nemůže. Teď se situace velmi změnila, a to hlavně v srpnu. Když se podíváme na zmíněný útok v Lipsku a na prohlášení vysokých ruských představitelů, oni už vůbec nezastírají to, že by za těmi útoky mohlo stát Rusko.
Lavrov v srpnu řekl, že Evropa vede s Ruskem válku a Rusko na to odpoví. Rusko je připraveno eskalovat a dovádět to ještě dál, než si dokážeme představit.
Babišova nynější slova navazují na varování polského prezidenta Donalda Tuska, který řekl, že Rusko podle tajných služeb plánuje hybridní útoky s použitím dronů a raket na státy podporující Ukrajinu a že pozdní podzim a zima budou nejkritičtějším momentem v ruské válce proti Ukrajině. Čtete to tak, že nějaký útok může nastat během podzimu i v Česku?
Může. Nezapomínejme, že Česko je stále docela výrazným podporovatelem Ukrajiny. Přestože například do muniční iniciativy už česká vláda finančně nepřispívá, tak muniční iniciativa běží dál. Z tohohle hlediska jsme určitě na ruském seznamu blízkých nepřátel. Rusko se může pokusit vyprovokovat situaci tak, že by mělo dojít k aktivaci článku 5 například někde v Pobaltí. Rusko v tuhle chvíli, co se týká Evropy, neútočí na naše armády a zbraně, ale na naši jednotu a soudržnost. Jeho prvním cílem je zajistit rozpad NATO.
Premiér teď mluví o hrozbě, kabinet Andreje Babiše přitom po svém nástupu zabrzdil snahy o boj s dezinformacemi. Na Úřadu vlády také nechal rozpustit odbor strategické komunikace. Jsme na ruské snahy připraveni?
V tuto chvíli už možná nejde tolik o dezinformace jako takové, i když jsou jednoznačně průvodním jevem všech těchto kampaní. Jde o to, že Rusko se může pokusit například drony nebo raketami zaútočit na některé cíle v Evropě, které budou spojeny s podporou Ukrajiny jako takové.
„Nemyslím si, že je Česko dokonale připraveno“
A je Česko připraveno tomu čelit? Technicky by takové útoky šly předpokládám na vrub armády nebo celkově bezpečnostních složek…
To je obrovský problém nejenom Česka, ale i dalších evropských států a členských států NATO. Protože tady hovoříme o protivzdušné a protiraketové obraně, která není úplně funkční tak, aby dokázala zastavit průnik všech těchto nepřátelských pokusů, jako jsou drony či rakety. Takže z tohohle hlediska by to byl velký problém. Nemyslím si, že Česko je teď dokonale připraveno. Nechci šířit paniku, protože znova říkám, není to jen u nás, ale i v jiných zemích.
Jakou roli hraje například to, že vláda zrušila odbor strategické komunikace, který měl zároveň v krizích společnosti podávat vysvětlení?
V tomhle případě to úplně nehraje roli, ale roli naopak hraje výše výdajů ze státního rozpočtu na obranu. Horko těžko jsme přislíbili, že příští rok dosáhneme na dvě procenta HDP. Ale všem musí být jasné, že za tohoto vývoje ve světě to nestačí. Jsme za to i kritizováni spojenci. Je potřeba systematicky investovat do vojenských prostředků, jako je protiraketová nebo protivzdušná obrana. Ale i další disciplíny se musí posilovat.
Musíme změnit politiku a nestačí už říkat, že my chceme mír a nechceme válku, takže nebudeme zbrojit. To je ta nejhorší věta, která může zaznít, protože tím se zásadně oslabujeme. Ale obávám se, aby nebylo už pozdě, protože my jsme dávno měli být připraveni.
V jakém stavu je strategická komunikace státu v podobných krizích?
Podceňování strategické komunikace směrem k občanům je to nejhorší, co můžeme v této době dělat. Ale máme jeden zásadnější problém, Česko trpí politizací bezpečnosti. Za vše nemůže současná vláda, mluvím o všech demokratických stranách ve Sněmovně kromě těch demagogických, které vyloženě popírají roli Ruska v současném dění. Všechny strany v Parlamentu nejsou schopny najít většinový konsenzus v otázkách obrany a bezpečnosti České republiky. To je obrovská chyba a tragédie.
Pokud nebude fungovat bezpečnost a nebude zajištěna obrana státu, tak všechny další projekty jsou úplně zbytečné, protože stejně fungovat nebudou. Je na evropských lídrech včetně představitelů české vlády, aby našli společnou řeč a reagovali tak, aby dovedli Rusko zastrašit, aby si nedovolilo jít ještě dál.
