Článek
Čtete ukázku z newsletteru Takže, ve kterém komentátoři Seznam Zpráv glosují ta nejdůležitější aktuální témata a přibližují českou i zahraniční politickou debatu. Přihlaste se k odběru a celý newsletter budete každý čtvrtek dostávat do své e-mailové schránky.
Figura rozzlobeného lidového hrdiny, který navzdory příkořím už léta vymetá minulé zlořády, vrostla do Babišovy politické podstaty. A také do povědomí i podvědomí veřejnosti: Vlastně není divu, že ho v roce 2026 každý sedmý Čech a pětina voličů ANO považují za nejvýraznějšího opozičního politika. I tak totiž působí. Svou dvojí tvář – suveréna, co ví všechno nejlíp, a usilovně i marně umlčovaného mučedníka – Babiš ladí k dokonalosti.
Jenže to není ledajaký tradiční politik, ale Babiš, a proto nastávají chvíle, kdy se střídání masek vymkne z rukou. Uznalý pohled na politického chameleona se svérázným charismatem, co to s námi dokáže skoulet, střídá ošklivý údiv. Nad tím, jak také Babiš dokáže jednat a hovořit. Potenciálně nebezpečně.
Příkladem takové situace je notorická kauza Čapí hnízdo. A Babišův jednou odložený, jindy tryskající hněv nad výkonem justice. V uplynulých dnech vybublal jako málokdy předtím.
„Pokud má někdo ze Soudcovské unie nějaký problém, přijďte. Já rád vás přijmu na Úřadu vlády. Může vám vysvětlit můj právník, co je to Čapí hnízdo. Politický proces,“ vzkázal v domácím videu ministerský předseda, díky imunitě dočasně vyňatý z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, které ho obvinily z napomáhání k dotačnímu podvodu.
Video působilo znepokojivě. Ani ne tak lehce přezíravým tónem, i když „máš problém?“ je řečnická otázka z jazyka pouličních rvaček. Ale hlavně obsahem. Slyšíme dobře? Výkonná moc „zve“ soudní moc na schůzku, kde ji „přijme“. Žádná symbolicky neutrální půda – jestli máte problém, přijďte za mnou a „můj právník“ vám řekne to, co potřebujete znát, aby se vám rozsvítilo.
Andrej Babiš se tu na soudce obrací svrchu. Jako by to byli nějací málo významní obchodní partneři Agrofertu.
Premiér už nějaký ten pátek hýří tvrzeními typu „u nás vás můžou zavřít na objednávku“, „máme tady i soudce, kteří rozhodují bez důkazů“, a „soudkyně v Čapím hnízdě rozhodla jako prokurátor, jako za starých časů“. Z úst ministerského předsedy jakékoli demokratické země by to byla nepravděpodobná slova. Dokonce ani Donald Trump, také samozvaný mučedník boje se systémem, nezve soudce do Bílého domu, aby jim věci objasnil jeho právník.
České specifikum ale zraje jako víno. Výsledkem je, že jeden Babiš vládne, zatímco ten druhý, přerušovaně trestně stíhaný, podkopává důvěru ve spravedlnost. Jedna tvář systém řídí, ta druhá s ním bojuje.
Soudcovská unie, státní zástupci i advokátní komora se vůči výpadům ohradili patřičně. Zbývá doufat, že se nedají vylákat na vládu na ten šálek čaje s právníkem. Protože to by přispělo k dojmu, že s demokratickou dělbou moci to není tak horké. Anebo že představitelé justice tu a tam zajdou na návštěvu k někomu, kdo je v hledáčku spravedlnosti, aby si vyměnili názory na otázky oboustranného zájmu.
Soudci kritizovaný Babiš tentokrát nezůstal u „politického procesu“. Masku oběti odložil a přešel do protiútoku: „Pokud někdo snižuje důvěru v justici, tak to nejsou politici, kteří kritizují soudní rozhodnutí, ale soudci, kteří například ukládají za závažné případy znásilnění nebo zneužívání dětí podmíněné tresty.“
Veřejnost je podle něj pobouřena, když jsou nepřiměřeně nízké tresty za brutální týrání zvířat nebo sexuální trestné činy. (To ale nemusí souviset se soudci.) A ještě dodal, že za poslední čtyři roky stát vyplatil 400 milionů na odškodném za stíhání neprávem. (To snad nemyslel jako vinu, ale spíš zásluhu soudců. Těžko říct.)
Tady ovšem jakž takž noblesní justiční polemika přechází do zápasu v bahně. A protože druhá strana mluví jinou řečí a nedokáže reagovat virálním protivideem, duel končí bleskovým vítězstvím reprezentanta moci výkonné. Trofejí je razítko: Soudí se blbě, já to vím a justici řeknu, co dělat, vážení spoluobčané.
Ne že by soudci nebyli omylní nebo výjimečně nescházeli na scestí. Ale občan-premiér Andrej Babiš rozhodně nepatří mezi vhodné arbitry toho, jestli se zpronevěřují svému slibu: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že budu zákony vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a v občanské společnosti rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“ Premiér tomu, podle toho, co říká, tak úplně nevěří. To je zlé.
Poslední dobou ožily spekulace, jestli bude Andrej Babiš v roce 2028 kandidovat na prezidenta. Nevíme. Kdyby kandidoval a vyhrál, byla by to pro důvěru v demokratický právní stát špatná zpráva. Až příliš dobře se mu podařilo znázornit, jak málo lpí na dělbě moci a jak lehce se přemisťuje skrze její hranice.
Představa, že při jmenování nových soudců na Hradě dá prezident republiky k lepšímu něco jako „u nás vás můžou zavřít na objednávku, se mnou to jednou zkusili taky“, je tragikomická i úděsná.
Kritizovat soudce? Jistěže. Tvrdě kritizovat soudce, konkrétně i paušálně, z pozice předsedy vlády? Jen s nejvyšší možnou obezřetností.
V Ústavě se píše, že soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Má to být cár papíru?
V plné verzi newsletteru Takže najdete i souhrn komentářů SZ z uplynulého týdne a autorské tipy na čtení v jiných českých i zahraničních médiích. Přihlaste se k odběru, aby vám nic zajímavého neuniklo.
