Článek
Čtete ukázku z newsletteru Takže, ve kterém komentátoři Seznam Zpráv glosují ta nejdůležitější aktuální témata a přibližují českou i zahraniční politickou debatu. Přihlaste se k odběru a celý newsletter budete každý čtvrtek dostávat do své e-mailové schránky.
Nemusíme rozvíjet historické paralely o tom, že ani Hitler nezískal v Sasku-Anhaltsku v posledních svobodných volbách v roce 1932 tolik procent jako nyní Alternativa pro Německo (AfD, téměř 44 %) a že v českých zemích nikdy nebylo dobře, když u sousedů vládli nacionalisté.
Stačí se podržet aktuální reality. AfD – kromě požadavku na zrušení Benešových dekretů – usiluje o zastavení veškeré německé pomoci Ukrajině, zrušení protiruských sankcí a obnovení dodávek ruského plynu do Evropy. A také chce dosáhnout snížení německého odvodu do rozpočtu EU.
Německá vláda je největším poskytovatelem finanční pomoci Ukrajině a největším přispěvatelem do rozpočtu EU, absolutně i na hlavu. Ročně Němci pošlou ze svých daní do Bruselu okolo 40 miliard eur, tedy téměř jeden bilion korun.
Z unijní kasy se pak platí zemědělci v sedmadvacítce i investice do chudších regionů, které se nacházejí především v postkomunistických státech. A zatímco přímé platby farmářům jsou nárokové a přispívat jim na chleba Unie musí, i kdyby na chleba nebylo, dotace do regionů omezit lze.
Už tedy tušíte, že sasko-anhaltské „nic“ představuje potenciální ohrožení hned dvou bytostných zájmů Česka. Zejména pokud by se volební úspěch strany zopakoval v dalších zemských volbách, které budou následovat.
Jednak bezpečnostního zájmu, kdyby padla Ukrajina. A pak finančního, jestliže by Berlín pod tlakem AfD snížil odvod do Bruselu a koláč pro všechny se zmenšil. České regiony a lidé v nich by byli mezi prvními oběťmi, protože Česko bohatne a dotace by byly potřebnější jinde.
Ostatně Friedrich Merz ani nečekal na útok AfD a ještě před hlasováním v Sasku-Anhaltsku spolu s lídry Nizozemí a dalších zemí, které platí do EU nejvíc, prohlásil, že návrh nového rozpočtu EU ve výši necelých dvou bilionů eur je příliš vysoký a musí se změnit. Mimochodem Česko by si podle tohoto návrhu mohlo sáhnout až na 29 miliard eur, tedy zhruba 700 miliard korun.
Snižování transferů na východ Unie získává obecně na popularitě, doba hojnosti skončila. A tomuto trendu šel Andrej Babiš tento týden naproti.
Evropská komise oznámila, že ji nepřesvědčilo řešení Babišova střetu zájmů. Svěřenský fond, do kterého Babiš vložil Agrofert, situaci podle ní dostatečně nepokrývá. Holdingu proto Brusel pozastavil proplacení investičních dotací za zhruba 80 milionů korun.
Český premiér na to reagoval slovy, že ho to „nezajímá a ani to neřeším“. Věřím mu to. Většina dotací pro jeho podnik je z jiné obálky, nárokové, tak co by to řešil. Jiné lidi to ale zajímat bude. Nekonečný příběh českého premiéra zůstává v hlavách Babišových protějšků v Evropské radě.
Lídři zemí patřících mezi čisté plátce do rozpočtu EU si musí před svými parlamenty a voliči obhájit, proč by měly daně německého manažera nebo holandské učitelky končit kdesi za bývalou železnou oponou. A s každým dalším Orbánem a Babišem je tato obhajoba těžší. Body sbírají AfD, Marine Le Pen, Geert Wilders a další, kteří chtějí evropskou solidaritu ukončit.
V této souvislosti je paradoxní - a pro řadu zahraničních diplomatů v Praze nepochopitelné -, proč se strany české vládní koalice lísají tu k AfD, v případě Okamurovy SPD, tu k Le Pen v případě hnutí ANO.
Babiš se sešel s francouzskou prezidentskou kandidátkou před prázdninami. Mluvili spolu o tom, proč chce Marine Le Pen snížit odvody Francie do evropského rozpočtu na polovinu? Řekl jí Babiš, že to jde přímo proti zájmům českých regionů a lidí v nich? Postavil se za Česko coby jeho premiér? Nevíme. Ze schůzky se dostala ven jen společná fotka.
Prezident Petr Pavel teď vyzval premiéra, aby nejnovější střet s Bruselem vyřešil tak, aniž by vznikla škoda pro Česko. Jenže ta už vznikla. Babišův konflikt zájmů oslabuje vyjednávací pozici země právě ve chvíli, kdy se dohaduje nový rozpočet EU, a právě v očích těch, kdo budou českou megaútratu platit.
Nejde o žádné strašení. Kauza Babiš se v minulosti opakovaně řešila na půdě institucí EU. Následoval audit z jara 2021, který konstatoval, že se premiér nacházel ve střetu zájmů a vyplacené dotace má český stát vymáhat od Agrofertu zpět. Jako problém na lince Praha–Brusel to opakovaně zvedali Němci, Holanďané a další.
Řada z nich se v evropské politice pohybuje dodnes. V době Babišova prvního premiérování přitom ještě neplatilo nové finanční nařízení EU, které potírání střetu zájmů zpřísňuje a jenž tento týden českého premiéra doběhlo.
Babiše to ale nezajímá. Zřejmě další „nic“.
V plné verzi newsletteru Takže najdete i souhrn komentářů Seznam Zpráv z uplynulého týdne a autorské tipy na čtení v jiných českých i zahraničních médiích. Přihlaste se k odběru, aby vám nic zajímavého neuniklo.
