Vítězství AfD: Putinova koalice na dohled a Merz na odstřel

„Kořalku“. Tímto jediným slovem okomentoval přední německý bezpečnostní expert Carlo Masala drtivé vítězství AfD ve volbách v Sasku-Anhaltsku.

Hodnocení stručné, ale přesné. Přinejmenším od člověka, který bedlivě sleduje agresi ruského impéria proti Evropě. A zároveň to, jak ochotně se Alternativa pro Německo podbízí Putinovi.

Pro politiky německých středových a proevropských stran bude jedna kořalka málo. Jejich porážka je stejně drtivá a ostudná, jako je vítězství AfD spektakulární.

Co se v nejhutnější zkratce odehrálo? AfD oproti minulým volbám svůj zisk zhruba zdvojnásobila. CDU se propadla zhruba na polovinu. Socialisté a křesťanští demokraté, tedy strany celostátní vládní koalice, daly dohromady něco přes čtvrtinu hlasů. Z obrů jsou trpaslíci. Obr naopak vyrostl z uskupení, které ve vlastních řadách toleruje extremisty a poválečné Německo chce otočit v nejednom ohledu naruby.

Aby toho nebylo málo: fakt, že AfD jen těsně nezískala absolutní většinu, může její vedení vnímat jako zklamání, ale i jako dar z nebes. Ano, sestavování funkční vlády v Sasku-Anhaltsku bude klopotné, ne-li nemožné. Tradičně je to ale AfD, kdo z politického chaosu těží.

Neplatí už, že s AfD nikdo nechce nic mít. Do zemského sněmu těsně pronikla BSW, strana, která by se dala nejsnáze popsat jako německá verze Stačilo! Stojí na dvojí zásadě: „ne migraci, ano Putinovi“.

BSW nenabízí AfD koalici, ale toleranci a spolupráci na programových průnicích. A kde že nachází krajně levicové uskupení společnou řeč s uskupením krajně pravicovým? Při pohledu na východ. Obě strany zastávají postoje, které ladí se zájmy Putinova Ruska.

Do jaké absurdity přitom dokážou zajít, předvedla předsedkyně BSW Sahra Wagenknechtová před několika dny, poté, co německé úřady obvinily z teroristického útoku na lipské letiště Rusko. Wagenknechtová sice připustila, že Moskva možná za akcí stála. Za hrozbu míru přesto označila ne ruské útočníky, ale německou vládu a to, že v rámci odvety nechala například zavřít jeden ruský konzulát. Prý zbytečná provokace, protože drony přece nakonec nevybuchly (!). Jakou omluvu by pro ruské agenty našla, kdyby rozbušky neselhaly a v Lipsku umírali lidé, je otázka. Wagenknechtová by na ni ale jistě našla odpověď.

Stejně tak už má také připravenou první iniciativu, na níž by s AfD mohla spojit síly. Jde o návrh okamžitého ukončení vojenské pomoci Ukrajině, které by Sasko-Anhaltsko předneslo ve Spolkové radě.

Nakonec na to možná nedojde. Politici AfD se do spolupráce s postkomunisty neženou. Chtějí si dát načas, zvolna vyjednávat. Není divu.

Jednak proto, že pokud by na toleranci ze strany BSW přistoupili, rozhodně by se nejednalo o stabilní vládní konstrukci.

Je tu ale i jiný důvod: vládnout v malém a nepříliš významném Sasku-Anhaltsku není pro lídry AfD meta, bez které by nedokázali žít. Sami říkají, že jde jen o kapitolu v příběhu „modré vlny“, která nakonec zaplaví i Spolkový sněm.

Nyní se lídři nemusí hnát do naplňování vlastního programu, který z ekonomického hlediska nedává smysl a na který spolkové zemi zčásti chybí pravomoci. Zejména tam, kde je řeč o rezolutním odsouvání migrantů.

Mohou si počkat a kochat se pohledem na chaos, který jim ve skutečnosti hraje do rukou. Zřejmě se budou snažit přetáhnout přeběhlíky z CDU, což by křesťanským demokratům zasadilo další ponižující úder. A v mezidobí říkat svým voličům: vidíte, středové strany nás ignorují - čímž ignorují i váš hlas, který zazněl tak jasně.

Sám lídr AfD Ulrich Siegmund před volebním víkendem nasadil tomuto přístupu korunu. Nejprve tvrdil, že bude vládnout JEN s absolutní většinou. V pátek ale prohlásil, že by možná nechtěl vládnout ANI s absolutní většinou.

Zdůvodnění by zasloužilo v galerii výmluv samostatnou vitrínu. Za těsné většiny AfD by se nedalo vyloučit, že se občas ten či onen její poslanec rozstoná. A co pak? Podle Siegmunda by zjevně bylo lepší nechat zemi ještě nějakou dobu napospas tradičním stranám, o nichž AfD léta říká, že stát vedou do naprosté záhuby.

Zda tradiční strany vedou zemi do záhuby, je otázka k diskuzi. Že vedou do záhuby sami sebe, je nesporné. A z hlediska České republiky je důležité, že zodpovědnost za porážku v nepříliš významné spolkové zemi nese i hlava německé vlády.

Porážka v Sasku-Anhaltsku je osobní prohrou Friedricha Merze. Naprosto neoddiskutovatelně a na základě měřitelných dokladů. Místní lídr CDU Sven Schulze možná působil vedle Ulricha Siegmunda jako plyšový lev vedle živého predátora. Z hlediska osobní obliby si ale nevedl zas tak špatně a mimo jiné by v hypotetické přímé volbě Siegmunda hravě porazil.

To Merzova osobní podpora v Sasku-Anhaltsku klesla až na devět procent. A i mezi voliči CDU (!) mu důvěřuje jen 29 procent respondentů. Volby rozhodovala celostátní témata a zoufale nízká popularita hlavy celoněmecké vlády.

V podpalubí CDU už se protimerzovská rebelie formuje několik měsíců. Volební fiasko dodalo vzbouřencům zásadní argument: kolik voleb s Merzem v čele ještě chceme prohrát?

Jestli v kancléřství nakonec dojde k pomyslné defenestraci, je těžké odhadnout, ale také nemožné vyloučit. Jisté je, že kancléř teď bude čelit vzpurnějším koaličním partnerům - socialisté už avizovali, že na porážku v Sasku-Anhaltsku budou reagovat ještě intenzivnější obstrukcí Merzovy reformní politiky. A kromě toho bude mít Merz co dělat s nebezpečnou vnitrostranickou opozicí.

Česku by v nejistých dobách prospěla stabilní a rozhodná vláda v nejdůležitější sousední zemi. Bude se ale muset připravit na opak.