Historka s hamburgerem ukazuje, jak moc Trump změnil přístup k Číně

Když Si Ťin-pching v září 2015 přijel na státní návštěvu k Baracku Obamovi, tehdejší prezidentský kandidát Donald Trump Obamu zkritizoval za okázalé přijetí a státní večeři. V televizním rozhovoru tvrdil, že by Siovi žádnou státní večeři neuspořádal – místo ní by mu dal hamburger z McDonald’s a řekl, že je čas „pustit se do práce“, protože Čína podle něj Ameriku ekonomicky využívá.

O 11 let později nechal teď už podruhé zvolený prezident Trump vystrojit Si Ťin-pchingovi přesně ten druh ceremoniálu, kterému se tehdy vysmíval. A zašel ještě dál – osobně ho přivítal už po příletu na Joint Base Andrews, následovala slavnostní ceremonie v Bílém domě, vojenské pocty, přehlídka, letecký průlet a státní večeře.

Okázalost přijetí čínského prezidenta ve Washingtonu však nakonec byla tím nejzajímavějším, co společný summit prezidentů dvou nejmocnějších států – a zároveň největších geopolitických rivalů – nabídl.

Témat k jednání bylo víc než dost, víc než cokoli jiného si ale Trump a Si koupili čas. Spory o cla, čínské nákupy amerického zboží, vzácné zeminy, Tchaj-wan, umělou inteligenci i technologická omezení se z velké části jen přesunuly do dalšího kola jednání.

Dokonce došlo na nezvykle spontánní smích Si Ťin-pchinga i vzájemné ujišťování, že o další eskalaci nestojí ani jedna strana. Představy o budoucnosti vztahů a pravidlech vzájemného soupeření ale zůstávají výrazně odlišné.

Oproti květnovému setkání v Pekingu bylo tentokrát mnohem zřetelnější, kdo z dvojice přijíždí s lepšími kartami.

Sebevědomí čínské strany bylo patrné už ze Siova veřejného vystoupení i následné oficiální interpretace summitu, která jej vykreslila jako pokus nastavit pravidla dlouhodobého soužití dvou rivalů. Peking v ní nepíše o konci soupeření, ale o jeho omezení a zdůrazňuje, že spolupráce má převažovat, konkurence zůstat v mezích a spory nemají přerůst v konflikt.

Zároveň ale v otázkách, které Čína považuje za zásadní a ve kterých se jí ve Washingtonu nedostalo uspokojivé odpovědi, zůstává její pozice tvrdá.

Ani přes sebejistá prohlášení a červený koberec to však neznamená, že Si Ťin-pching dostal vše.

Do USA přijel s představou, že se obchodní příměří prodlouží alespoň o rok. Namísto toho se obě strany dohodly jen na několika dalších měsících – z listopadu do ledna. BBC to interpretuje jako snahu Pekingu získat dlouhodobější klid ve vztazích se Spojenými státy a „přečkat“ zbytek Trumpova prezidentství.

Namísto toho Američané kývli na prodloužení o pouhé dva měsíce. Podle BBC to naznačuje, že Bílý dům od Pekingu žádá, aby před nabídkou dlouhodobějších ústupků udělal pro splnění své části dohody víc.

Ačkoli Si Ťin-pching oproti summitu v květnu držel v rukou silnější karty, realitou pro něj zůstávají problémy v domácí ekonomice. Čína sice do celého světa vyváží rekordní množství zboží, domácí spotřebitelé se však drží zpátky. Nezaměstnanost mladých lidí je vytrvale vysoká a v zemi, kde drtivá většina obyvatel má vlastní bydlení, jdou ceny nemovitostí stále níž.

I proto jsou obchod a přístup na zahraniční trhy klíčové a čínská vláda se je snaží uchránit přesně před takovými cly, jaká na ně uvalily Spojené státy.

Neméně důležitá je pro Peking otázka Tchaj-wanu. Si dal opět jasně najevo, že pro Čínu je prodej zbraní ze strany USA na Tchaj-wan nepřekonatelnou překážkou. Jenže právě Tchaj-wan je pro Trumpa „dobrý vyjednávací trumf“ vůči Pekingu, jak sám americký prezident poznamenal.

Zákon počítá s tím, že Washington bude Tchaj-wanu poskytovat prostředky potřebné k vlastní sebeobraně. V květnu Si varoval Trumpa, že nesprávné zacházení s touto otázkou by mohlo vést k tomu, že se obě země „srazí, nebo dokonce vstoupí do konfliktu“.

Ještě před summitem se proto očekávalo, že Si bude na Trumpa tlačit, aby prodej zbraní zastavil. Z čínského povýsledkového komuniké ale není patrné, zda se mu podařilo získat jakýkoli americký závazek. Si pouze znovu vyzval Washington, aby zaujal „správný postoj“, postavil se proti nezávislosti Tchaj-wanu a s otázkou ostrova zacházel obezřetně.

Velká očekávání provázela také jednání o umělé inteligenci. Před summitem se mluvilo mimo jiné o americkém návrhu mechanismu, jehož prostřednictvím by se obě země vzájemně informovaly o závažných incidentech souvisejících s AI. Konkrétní průlom ale nepřišel. Si pouze zdůraznil, že vývoj technologie musí zůstat „vždy pod lidskou kontrolou“.

Trumpova cla sice Pekingu způsobila problémy, Čína ale mezitím ukázala, že má vlastní páku. Kontroluje většinu světového zpracování vzácných zemin, bez kterých se neobejdou výrobci čipů a elektromobilů ani americký obranný průmysl.

Když Peking jejich vývoz omezil, Washington zjistil, že další stupňování obchodní války může bolet i samotné Spojené státy. Před zářijovým summitem proto Trump vůči Číně vystupoval podstatně méně konfrontačně než dříve.

Rozdíl oproti květnu je nápadný. Tehdy Trump přijel do Pekingu poté, co znovu pohrozil Číně vysokými cly, a obchodní vztahy zároveň zatěžovaly válka s Íránem a spor o Tchaj-wan. Už tehdy se ale ukazovalo, že vzácné zeminy dávají Pekingu možnost americký tlak vyvažovat. Přístup ke kritickým minerálům zůstával jedním z hlavních témat jednání a Washington usiloval o to, aby si jejich dodávky pojistil.

O čtyři měsíce později tak Trump Siho přijal s okázalostí státní návštěvy, zároveň se však před summitem vyhnul řadě kroků, které by mohly vyvolat novou čínskou odvetu.

Popředí toho všeho ovládaly vzletné fráze a diplomatické tanečky.

Si se například zmínil o zájmu George Washingtona o sbírání čínského porcelánu a připomněl historickou návštěvu bývalého amerického prezidenta Richarda Nixona v Číně v roce 1972. „Pojďme společně pěstovat krásné květy čínsko-amerického přátelství. Pojďme společně napsat novou kapitolu našich přátelských vztahů,“ řekl.

Napětí velké politiky během návštěvy chvílemi ustupovalo téměř bizarně uvolněné atmosféře. Trump svého hosta provedl po Bílém domě a zastavil se s ním také u svého Prezidentského chodníku slávy, kde místo portrétu Joea Bidena nechal vystavit obrázek automatického podpisového zařízení.

„Tohle je autopen… To je Biden,“ vysvětloval. Si Ťin-pching, který na veřejnosti zpravidla emoce pečlivě kontroluje, se hlasitě rozesmál a Trump jej pobaveně poplácal po paži.

Došlo i na žerty o médiích. Při krátkém focení v Oválné pracovně Trump poznamenal, že Si má „nejpřátelštější novinářský sbor na světě“, a vtipkoval, že čínští reportéři svého prezidenta žádají o svolení, než promluví.

Bílý dům během bilaterálního setkání v Oválné pracovně výrazně omezil přístup médií a do místnosti vpustil pouze fotografy. Federální soudce vydal příkaz, kterým nařídil okamžité obnovení hard pass novinářů CNN, MS NOW a Politica.

Ještě před Siovým příjezdem se část čínského novinářského doprovodu dostala do sporů s americkou ochrankou a reportéry při boji o nejlepší místa před Bílým domem. Podobně chaotické scény přitom provázely už Trumpovu květnovou návštěvu Pekingu.

Témata, která se na samotném summitu do popředí prakticky nedostala, pak připomněli lidé v okolí Bílého domu, kde se shromáždily stovky odpůrců čínského režimu – Tibeťané, Ujgurové i hongkongští a čínští prodemokratičtí aktivisté.

Pokřiky „Svobodný Hongkong“, „Svobodný Tibet“ či „Si Ťi-pchingu, nejste zde vítán“ byly během večerního programu místy slyšet až u Bílého domu.

Na závěr správné čínské diplomacie nesmí chybět pandy. O návratu pand do Atlanty se hovořilo už od dubna, kdy tamní zoo oznámila novou dohodu s čínskou asociací pro ochranu přírody. Si nyní prozradil i jejich jména a oznámil, že Ping-Ping a Fu Šuang dorazí během několika dní.