Článek
Čtete ukázku z newsletteru Kauzy Seznam Zpráv, ve kterém každý týden reportéři z našeho investigativního týmu shrnují podrobnosti a zákulisí nových kauz z vysoké politiky i byznysu. Pokud vás newsletter zaujme, přihlaste se k odběru!
Ale pěkně postupně: Minulé pondělí čekal kolega Lukáš Valášek na tiskové konferenci vlády. Chtěl se premiéra Andreje Babiše zeptat, co jeho vláda dělá proti ruským vlivovým operacím. Na písemné dotazy mu totiž premiér několik dní neodpověděl.
Vládní mluvčí si novináře předem obešla, aby zjistila, na co se chtějí ptát. A výsledek? Valášek na tiskovce slovo nedostal.
A to přitom jen dal na Babišovo doporučení. Když se premiéra reportéři ČT před pár dny mimo tiskový sál ptali na střet zájmů identifikovaný Evropskou komisí, vynadal jim: „Vy máte strašně zlý zvyk, že mě stále někde takhle přepadnete, takže si to odvykněte.“ I když se kolega řídil jeho radou, neuspěl.
V úterý se proto vydal tam, kde lze poslance běžně zastihnout osobně – do Sněmovny. Jenže na recepci se dozvěděl, že má zákaz vstupu. Na tři měsíce.
Přiznejme rovnou nepohodlnou část příběhu. Valášek porušil sněmovní pravidla. V červenci natáčel místopředsedu SPD Radima Fialu v prostoru, kde novináři pořizovat obrazové záznamy nesmějí.
Kdyby mu nafackoval, vypáčil dveře kanceláře nebo ohrozil chráněný prostor, zákaz vstupu by se vysvětloval asi snáz. Nic takového se nestalo. Valášek jen dělal svou práci: Kladl poslanci otázky. A měl u toho zapnutou kameru. Nebyla to samoúčelná honička. Fiala při útěku před otázkami popsal jednání, které oslovení experti označili za možný daňový únik.
Sněmovna za to Valáškovi uložila nejtvrdší postih, který její předpis zná. A o trestu ho předem neinformovala. Dozvěděl se o něm vlastně náhodou.
Sněmovní pravidla stojí za krátkou odbočku: Sněmovní aparát je postupně zpřesňuje a cizeluje. Nejnovější verze začala platit teprve 14. září. Přesně určuje, kde se smí natáčet, kde jen se souhlasem a kde vůbec. A také jak novináře trestat – od upozornění přes okamžité vykázání až po zákaz akreditace na jeden až tři měsíce.
Kvůli tomuto úřednímu mechanismu mohou nepohodlné novináře snáze vykazovat a na týdny či měsíce je odstřihnout od poslanců.
A vykazuje se. Valášek není jediný reportér, kterému se dveře státní instituce zavřely před nosem. Vstup už dříve Sněmovna odmítla například Noře Fridrichové. A v létě zase ministerstvo zahraničí odmítlo vpustit na tiskovou konferenci redaktorku Deníku N Zdislavu Pokornou s vysvětlením, které její domovskou redakci řadí mezi „alternativní média a konspirační blogy“.
Valáškův zákaz jen podtrhl absurditu ochrany, kterou si poslanci nechali vysoustružit na míru. Ve stejných chodbách mohou novináři dál stát, ptát se a odpovědi nahrávat na diktafon. Problém je kamera. A zákaz kamery se týká novinářů, nikoli politiků.
Když se kolegyně Kristina Ciroková pokoušela Valáškovo vykázání řešit s předsedou Sněmovny Tomiem Okamurou (rovněž SPD), jeho spolupracovnice si oba začala natáčet. Právě tam, kde to pravidla novinářům zakazují.
Proč na obrazu tolik záleží?
Protože oko kamery zachytí i to, co diktafon neukáže. Že politik před otázkou utíká. Že se schová za dveře. Že místo odpovědi přivolá ochranku. Nebo že novináři řekne, aby si odvykl ho „přepadávat“. Hlas z diktafonu v době sociálních sítí zkrátka nemá stejnou sílu.
A tím jsme zpátky u skleněného poklopu. Pod ním může být docela pohodlně. Smrádek a teploučko. Na tiskovce si vyberete, komu dáte slovo. Na chodbě zakážete kameru. A příliš dotěrného reportéra můžete na pár měsíců nechat za dveřmi.
Jen při leštění tohoto poklopu politici na jednu drobnost zapomněli: Navzdory všem omezením je pod něj pořád vidět. A my se dívat nepřestaneme.
Koho jsme také vytočili:
Rybar na háčku. Tuhle reportáž jsme chystali více než měsíc a půl. Kolegové Kristina Ciroková a Lukáš Valášek nahodili návnadu a chytili propagandisty ruského centra Rybar, které šíří putinovské lži mezi 1,5 milionu odběratelů. Výlov se odehrál na Letné, kde jsme filmaře natočili skrytou kamerou. A to včetně jejich nemužného útěku.
Případ má navíc úřední dohru. Česká policie ruského „novináře“ a jeho kameramana zadržela, devět hodin je vyslýchala a pak jim přikázala, aby opustili Česko. Mnohem větší ohlas než v Česku mělo demaskování propagandistů v zahraničí: Naši reportáž převzala média v deseti evropských zemích, jak vypočítal Bob Kartous, s nímž jsme na projektu spolupracovali.
Golf na tunách odpadu. Ve středočeské Kouřimi řeší, jestli tam firma skutečně buduje golfový areál. Nebo zda jen provozuje výnosný byznys. Stovky místních obyvatel už proti jejímu počínání podepsaly petici. A úřady jí uložily pokutu 800 tisíc.
Maskovaný bordel. A ještě jeden ekologický průšvih pod lupou. Vedoucí ministerského odboru rozhodl, že firma Ridera Bohemia není viníkem navezení 568 000 tun odpadů do areálu v Ostravě. Do usnesení zkopíroval argumenty, které mu krátce předtím firma poslala. Včetně pravopisných chyb. Poté, co jsme text publikovali, projevil tento úředník najednou starost o autorská práva – vadilo mu, že jsme bez jeho souhlasu článek doplnili fotografií, která jej zachytila na veřejné debatě.
Asociální poslanec. Poslanec hnutí ANO Jan Richter si v Chomutově více než šest let pronajímal obecní byt od městské firmy, v níž je díky politickému postavení předsedou dozorčí rady. Platil „sociální“ nájem okolo 60 korun za metr čtvereční. Poté, co jsme text vydali, rozčiloval se Richter, jenž bere 170 tisíc, že nejde o obecní byt a že nájem není sociální. Veškerá fakta najdete v textu Radka Nohla.
Čtyřikrát ututlaný skandál. 39 sexuálně motivovaných skutků za 40 let. Jak mohlo psychiatru Janu Cimickému, který byl pravomocně potrestán teprve minulý týden, jeho chování procházet tak dlouho? Při ponoru do protokolů jsem našel odpověď: takřka hmatatelná vlivová síť, mlčení zainteresovaných i zneužívání lékařské autority.
Pokud vás týdenní report toho nejdůležitějšího z naší investigativní dílny zaujal, určitě se přihlaste k odběru a newsletter také doporučte svým známým. Příští neděli se na vás opět těšíme u dalšího vydání!
