Statisíce neomluvených hodin. Stát poprvé počítá, jak děti nechodí do školy

Do školy chtěl jít, vyrazil z domova, ale ten den tam nedošel. Na první pohled by mohlo jít o typického záškoláka, jenže se ukázalo, že jde o složitější problém.

„Byl to kluk, u kterého jsme tímto způsobem rozklíčovali sociální fobii,“ popisuje Martina Koplová, expertka organizace SOFA, že problematika záškoláctví není jen o tom, že děti nechtějí chodit do školy a rodiče jejich vzdělání nezajímá.

A český stát se teď do řešení absencí může poprvé opravdu pustit. Do letošního roku totiž ministerstvo školství nemělo žádné statistiky o docházce žáků. Nebylo tedy možné sledovat vývoj absencí, dopad změn, natož pak souvislost mezi školní docházkou a výsledky vzdělávání.

To se ale mění, ministerstvo má pohromadě kompletní data za první pololetí loňského školního roku a Seznam Zprávy si údaje vyžádaly podle informačního zákona. Potvrzuje se v nich předpoklad, že panují obrovské rozdíly nejen mezi školami, ale i jednotlivými regiony. Na mapu po okresech se můžete podívat níže.

Zatímco na Lounsku hlásí skoro dvě neomluvené hodiny na každého žáka základní školy, většina Česka eviduje minimálně šestkrát nižší hodnoty. A některé okresy jsou na tom minimálně dvacetkrát lépe, například Třebíč, Strakonice nebo Tábor.

Celkový pohled na Česko ukazuje, že největší problémy jsou v Ústeckém kraji s výjimkou okresu Litoměřice, ale zase s přesahem až do Českolipska. Na druhé straně republiky je to pak část Moravskoslezského kraje, konkrétně Ostrava-město a Karvinsko, a také okres Přerov v Olomouckém kraji.

K ještě extrémnějším rozdílům dojdeme, když se podíváme na jednotlivé školy. Polovina základek v Česku totiž u žáků neregistruje ani jednu neomluvenou hodinu. Naopak desítka škol s nejvyššími absencemi eviduje průměrně 16 neomluvených hodin na každého žáka. To jsou gigantické rozdíly.

Na tomto místě je třeba dodat, že rozhodně nelze dávat rovnítko mezi počtem absencí na jedné straně a kvalitou konkrétní školy na té druhé. Proto ani Seznam Zprávy nezveřejňují výsledky jednotlivých konkrétních škol. Nehledě na to, že nejvyšší čísla hlásí dětské domovy se školou, výchovné ústavy a střediska výchovné péče, kde řeší problémy na zcela jiné úrovni než běžné základní školy.

„Samotný počet absencí bez znalosti místních podmínek nevypovídá o kvalitě práce školy ani o příčinách nepřítomnosti žáků,“ říká také mluvčí ministerstva školství Ondřej Macura.

Výsledky z jednotlivých škol totiž daleko více poukazují na to, v jak náročných podmínkách působí. Ukazuje to například případ mostecké 3. ZŠ Most, pod kterou je od letošního roku začleněna také základní škola z vyloučené lokality místního sídliště Chanov.

„Suplujeme sociální systém a už víc dělat ani nemůžeme. Máme teď druhý rok díky dotační výzvě tři sociální pracovníky a pět preventistů, k tomu pak dvě speciální pedagožky, dvě výchovné poradkyně a nově také tři sociální pedagogy,“ říká ředitelka Kateřina Dobruská. I přes potíže, s nimiž bojuje, je přitom její škola ještě dost daleko od těch, které hlásí neomluvených hodin úplně nejvíce v republice.

V mostecké škole mají velmi přesně nastavený systém, jak absencím ve výuce předcházet a také, jak postupovat, pokud se začnou u některého žáka objevovat výraznější problémy. V celém Mostě totiž funguje velmi dobře spolupráce napříč jednotlivými institucemi a úřady, a tak je nastavení místního systému často vyzdvihováno jako příklad dobré praxe.

„Naprosto zásadní je spolupráce a otevřená komunikace mezi všemi aktéry. Důležité jsou nově vznikající pozice sociálních pedagogů na školách, kteří umí zavčas problém zachytit, pracovat na zlepšení, ale také dokážou vyhodnotit, kdy už je potřeba kontaktovat OSPOD,“ vyjmenovává vedoucí tohoto oddělení na mosteckém magistrátu Alexandra Hynešová, co je potřeba při potírání školních absencí.

Školy k tomu mají od ministerstva připravenou metodiku, která sice není legislativně závazná, ale stanovuje doporučený postup. Při neomluvené absenci do 10 hodin u žáka 1. stupně za čtvrtletí a do 12 hodin na druhém stupni má škola kontaktovat zákonného zástupce. Když dojde k překročení limitu, svolává podle metodiky ředitel školní výchovnou komisi, nad 25 hodin nebo 30 hodin pak kontaktuje OSPOD.

„Z práce v terénu víme, že svolání výchovné komise není příliš efektivní. Ideálním řešením je případové setkání, kam kromě rodičů, dítěte a zástupce školy docházejí také další aktéři, ať už ze sociálních služeb, nebo z neziskového sektoru, kteří jsou schopní společně problém rozklíčovat a rovnou navrhnout formu podpory a pomoci pro rodinu,“ popisuje Koplová s tím, že některé školy dnes už takto postupují, ale pořád jde spíš o zlomky případů.

Zkušenosti přitom ukazují, že původ problému se zameškanými hodinami může být velmi rozmanitý. Stačí třeba, když dítě nemá svačinu, vybavení do školy nebo peníze na oběd, a tak se stydí do školy chodit. Nebo ho trápí nějaké duševní onemocnění, jako v případě chlapce zmíněného v úvodu článku.

Data, která nově ministerstvo školství nasbíralo, nemají sloužit jako bič na školy, které z pohledu absence končí na chvostu celé republiky. Naopak by měla pomoci jako základ budoucí podpory. Byť konkrétnější plány zatím ministerstvo nemá, protože první vlnu dat zpracovalo teprve v průběhu letošního roku.

„Nelze vyloučit, že pokud by analýzy ukázaly na zvýšená rizika v určitých lokalitách nebo skupinách škol, mohou být výsledky využity k cílenější podpoře. Smyslem sběru dat ovšem není sankcionovat školy, nýbrž lépe porozumět příčinám absencí a podpořit pravidelnou docházku žáků,“ dodává mluvčí ministerstva školství Macura.

Velká část škol, které musí řešit větší počet zameškaných hodin žáků, je už dnes zařazena do indexace, tedy státního programu, který podporuje školy s vyšším počtem žáků se sociálním znevýhodněním. Jenže tahle podpora je teprve v zárodku a naráží na obtíže.

Nejprve začala jako dotační program z evropských peněz, který ale skončil s rokem 2025. Pak následovala proluka a znovu se podpora rozjela až od září 2026 – tentokrát už ze státního rozpočtu mohou vybrané školy využít finanční prostředky na práci sociálního pedagoga nebo přímo pro konkrétní žáky.

„Máme teď 2,5 úvazku sociálního pedagoga, ale děláme i další věci, například snídaňové kluby. Máme údajně počítat s tím, že podpora pojede i v novém kalendářním roce, ale na papíře to nemáme,“ říká Ludmila Altmanová, ředitelka brněnské základní školy na náměstí 28. října, která je do speciální podpory od ministerstva školství zařazená.

Ačkoliv od resortu přišel příslib, že peníze budou i v novém kalendářním roce, schválená je podpora zatím jen do prosince. Školy už ale mají nové úvazky obsazené.

„Jednotlivé kroky nejsou domyšlené. Podle zákona musím dát sociálnímu pedagogovi samozřejmě smlouvu na rok, peníze máme ale schválené jen na tři měsíce. Avízo, že máme prostředky oficiálně přidělené, nám přišlo minulý týden, ale zároveň s oznámením, že peníze určené pro děti musíme utratit do konce listopadu, nebo je vrátit,“ dodává ředitelka Dobruská.

Absence dosud sledovala jen Česká školní inspekce, a to ve školách, které v rámci inspekční činnosti navštívila. Od ní tak existují jediná omezená data v dlouhodobější časové řadě. Z nich vyplývá, že počty zameškaných hodin rostou – především od pandemie covidu, která podobně jako v mnoha oblastech i u školních absencí znamenala velký předěl.

Jak poukazuje sociologická výzkumná organizace PAQ Research, v Ústeckém kraji se zvýšil během pandemie počet absencí o třetinu, což naznačuje právě souvislost se sociálním znevýhodněním, které zde patří k nejvyšším v republice.

„Existují obrovské rozdíly mezi školami, jak s absencemi u žáků pracují. I kvůli tomu, že v Česku chybí jasně nastavené legislativní mantinely – například kdy lze požadovat od lékaře potvrzení, když zákonní zástupci opakovaně nahlašují žáka jako nemocného,“ popisuje analytik PAQ Research Jan Zeman a dodává, že ještě daleko složitější k řešení jsou právě absence v případech, kdy rodiče zameškané hodiny dětem kryjí.

Vzhledem k tomu, o jak široké téma se jedná, by mohl podle odborníků pomoci jen celý komplex řešení. V každém území by tak školy spolu s orgány sociálně-právní ochrany dětí, policií a neziskovými organizacemi měly úzce spolupracovat. Školy by se také měly snažit problémy co nejdříve identifikovat – k tomu však potřebují jak finanční, tak personální podporu, protože sami učitelé, zvláště v sociálně znevýhodněných regionech, nemohou zachytit vše.

Podle části odborníků by také pomohlo, kdyby byl postup řešení neomluvených absencí jednotný a závazný, protože dnes je stanoven pouze metodicky. Ministerstvo školství ovšem zatím žádnou legislativní změnu neplánuje.

Přestože tato analýza zmiňuje jen data ze základních škol, údaje ministerstvo školství sbírá i za střední a mateřské školy. A právě u předškolního vzdělávání, které je v posledním roce rovněž povinné, se ukazuje, že velká část dětí do školek nebo přípravných tříd vůbec nedochází a kvůli tomu pak mohou následně selhávat i během docházky na základní škole.

Stát tuto povinnost navíc neumí vymáhat, jak Seznam Zprávy popsaly v nedávném článku. Ministr školství Robert Plaga (za ANO) to ale bude chtít do budoucna řešit, protože hodlá rozšířit povinnou docházku do školky na dva roky.