Článek
Zdá se to zcela jasné a jednoduché. Andrej Babiš a jeho hnutí ANO totálně projeli souboj o Prahu v komunálních volbách. Z uměřené kritiky příliš mnoha našetřených peněz hlavního města se vzápětí stává štěkání rozlíceného řeznického psa: „Tak si pojďme říct, co to je ta Praha. Komu patří nemocnice? Patří ministerstvu zdravotnictví. Komu patří památky? Kdo bude stavět Invalidovnu? Kdo dá na to peníze? No, naše vláda. Kdo bude stavět okruh Prahy? ŘSD. A vysoké školy, kdo financuje? Naše vláda.“
Co z toho vyplývá? Bojovat o to víc za Prahu, která poctivě skládá korunku ke korunce na metro a další drahé stavby, a bránit ji před tím šíleným vládním nájezdníkem.
Jenže ono to tak jednoduché opravdu není.
Sedět na penězích a neinvestovat
Odmysleme si na chvíli aktuální politický souboj mezi vládou ovládanou hnutím ANO a Prahou, kde je ANO pro voliče už roky spíše hnutím NE. Dlouhodobě tu máme deficitní centrální rozpočet a přebytkové rozpočty obcí. Pokud starostové říkají, že je to tím, že dobře hospodaří, zatímco ve vládě to vedou amatéři, tak na tom může být kus pravdy, ale spíše ten menší. Národní rozpočtová rada před časem počítala salda obcí a regionů v jednotlivých evropských státech a nikde jinde v EU během sledovaných posledních deseti let nebyl přebytek tak velký jako právě v Česku.
Pokud by platil argument starostů (a primátorů), že si přece musí na ten vodovod v malé obci či metro v metropoli nejdříve našetřit, tak by v desetiletém přehledu byly roky, kdy se ty „akumulační“ střídají s těmi „investičními“. A to se neděje. České obce na konci roku 2025 dostoupaly na úspory 433 miliardy, přičemž o deset let předtím to bylo jen 130 miliard. A primát mezi těmito obecními spořílky drží Praha, která sedí asi na 200 miliardách.
Když Babiš říká, že jim nyní trochu pustí žilou, když stejně nedostatečně investují, zní to nepochybně jako povolební vyhrožování, ale není to novum. Podívat se na úspory obcí chtěla už minulá vláda a došla k tomu, že když je politicky nemožné na tyto úspory sáhnout, alespoň jim tam šoupne nový výdaj - a obce začaly platit nepedagogické pracovníky.
To, že bychom se především Praze a velkým městům, která spoří, ale skoro vůbec neinvestují, měli podívat na zoubek, radila opakovaně i minulá Národní ekonomická rada vlády. Ve velmi dobré loňské studii „Růst chudších regionů: Investice, motivace, efektivita samospráv a rozvoj služeb“ se jasně doporučuje, že by se měl zmenšit příjem hlavního města z rozpočtového určení daní (RUD): „Zmenšit zvýhodnění Prahy a dalších tří velkých měst v obecním RUD a naopak dát vyšší podporu (mikro)regionálním centrům.“
Pod dalším heslem „Efektivnější uložení přebytků hospodaření samospráv (ČNB či srovnatelně úročené produkty)“ se skrývá dost neuvěřitelná praxe, kdy starostové a primátoři od malých obcí po velká města strkají stovky naspořených miliard do nejrůznějších spřátelených bank, kde dostanou MENŠÍ úrok, než kdyby to dali na termínovaný účet u České národní banky. Praha tak má uloženy peníze u nejrůznějších soukromníků (včetně PPF banky, kterou spoluvlastní), aby nakonec Pražané museli šetřit na metro o to déle, protože se spoří za nízký úrok.
Ať už jde o nedostatečné investice, nebo o chybné nakládání s financemi, současné počínání hlavního města Prahy nedává smysl. Není proto divu, že se o ně zajímá i centrální vláda.
Komunální fond u ČNB
Co by se s tím dalo dělat? Základ odpovědi je v onom v úvodu zmiňovaném neurvalém monologu Babiše – má totiž pravdu, že velké stavby se málokdy postaví bez funkční kooperace města a státu.
Z toho se může odvíjet funkční mechanismus spolupráce. U České národní banky (či Národní rozvojové banky) bude komunální fond, kam starostové budou muset povinně ukládat třeba 90 procent svých úspor. Bude dobře úročen, starosta bude mít garanci, že obratem peníze získá. Ale získá je tehdy, až bude mít připravený konkrétní projekt (a je jedno, zda to bude fotbalové hřiště v malé obci či velká dohoda státu a Prahy o silničním obchvatu). Do té doby mohou komunální peníze efektivně snižovat náklady na obsluhu čím dál rychleji rostoucího celostátního dluhu.
A pak je zde druhý bod: Přenastavit rozpočtové určení daní, aby dávalo alespoň trochu smysl. Politika posledních let způsobila, že si z daní příliš mnoho ukrajují regiony, příliš málo centrální vláda. V rámci nefunkčního obecního a krajského rozpočtového určení daní pak zůstávají takové absurdity, že se třeba přispívá na žáka základní školy z obecního RUD, ale už ne na středoškoláka z krajského RUD, což do velké míry vysvětluje totálně zanedbanou výstavbu středních škol ve velkých aglomeracích.
Pojďme tedy klidně do ostré kritiky premiéra, který zjevně chce sypat peníze jen tam, kde drží politickou moc. Neodmítejme ale kompletně myšlenku, že financování obcí, a to především těch největších, se v poslední době utrhlo ze řetězu a nikde jinde v Evropě obce tak nehromadí úspory jako v Česku.
Výsledkem této stagnace tak často bývá, že města mají perfektní metropolitní či obdobné plány rozvoje na další desítky let, ale v reálu pouze hromadí peníze a investují jen minimálně.
