Článek
Čtete ukázku z newsletteru Takže, ve kterém komentátoři Seznam Zpráv glosují ta nejdůležitější aktuální témata a přibližují českou i zahraniční politickou debatu. Přihlaste se k odběru a celý newsletter budete každý čtvrtek dostávat do své e-mailové schránky.
Ministerstvo financí spolu s Českou národní bankou (ČNB) rozjíždějí od října službu jménem „Likvidita 2.0“. Obce a kraje dostanou lepší servis k ukládání svých nevyužitých úspor, zadlužený stát bude mít levný zdroj financování.
Novinka byla představena teď, ale mluví se o ní už dlouho. Hlavně ze strany šéfky státní pokladny Aleny Schillerové. Nedá jí spát, že obcím leží na účtech v bankách přes půl bilionu korun, které by se mohly hodit jako levný zdroj pro krytí čím dál většího státního dluhu.
Propojit střadatele s dlužníkem dává v praktické rovině smysl. Když vše dobře dopadne, jedni budou mít lepší úrok na vkladech a druzí si budou levněji půjčovat. Veřejný sektor jako celek ušetří. Každé plus ale má své minus – a když vidíme, jak Babišův kabinet dlouhodobě pokukuje po obecních penězích na vícero frontách, je namístě zvýšená opatrnost.
„Likvidita 2.0“ není v principu ničím přelomovým. Půjde de facto jen o novou aplikaci v rámci prostředí, které existuje pod názvem státní pokladna už přes deset let. Veřejné instituce ho mají k dispozici – některé povinně, jiné dobrovolně – k ukládání volných financí. Účty spravuje centrální banka, pohyb na nich řídí ministerstvo financí.
V kostce jde o to, že je dobré mít centrální přehled a současně jedno místo, kam pro volné zdroje sáhnout. Aby veřejné finance nefungovaly jako rodina, kde jeden chodí na nákupy s draze úročenou kreditkou, zatímco druhý má volnou hotovost a nic neřekne. Nikdo nikomu nic nebere, jen je k dispozici jedna sdílená kasa pro případ, že jedna složka státu neví, co s penězi, a druhá musí rychle něco zaplatit.
Obce a kraje se mohly zapojit už dřív, ale skoro nikdo to ve větší míře nedělal, protože centrální banka není z definice klientsky fungující ústav. Spořicí konta byla v ČNB donedávna dostupná jen přes papírové platební pokyny. Servis normálních bank je oproti tomu na úplně jiné úrovni, velká města jako Praha se 180 miliardami korun jsou nejváženějšími zákazníky.
Vylepšit servis ČNB jako alternativu privátní sféře dává logiku. Protože je pravda, že dnešní koloběh veřejných peněz je v jistém ohledu absurdní.
Obce měly podle posledních čísel k pololetí v rezervách 625 miliard korun. Dvakrát víc, než bude letošní manko státního rozpočtu, které je třeba krýt emisemi čím dál dražších státních dluhopisů. Mnohé obce – ať už z opatrnosti, nebo z liknavosti – o své peníze zas tak nepečují a zhodnocení mají v průměru mizerné. V roce 2024 to bylo podle propočtů Národní rozpočtové rady v průměru jen 2,9 procenta a u nadpoloviční většiny obcí méně než procento.
Běžné banky pracují tak, že obecní úložky vezmou a obratem si je uloží do centrální banky, kde mají k dispozici referenční repo sazbu momentálně za 3,75 procenta. Anebo rovnou za obecní peníze koupí státní dluhopisy, kde je v případě desetiletých fixací dnes výnos už přes pět procent.
Jde stále o stejné peníze, jen obcím zpravidla vynášejí málo a vláda si je půjčuje draze. Úrokový rozdíl v řádu několika procentních bodů zůstává v bankách, podobně, jak to znají běžní střadatelé, když si v mobilním bankovnictví porovnají úročení spořicího účtu se sazbou za hypotéku.
Když se obce se státem propojí napřímo, můžeme si jako daňoví poplatníci koloběh ušetřit a vydělat. Stát letos jen na úrocích z dluhu zaplatí 130 miliard, příští rok 150 miliard, takže prostor pro úspory je velký. Nově promovaný spořicí účet ČNB obcím nabídne výnos 3,7 procenta. A to absolutně bez rizika a dobrovolně, nikdo nikoho na radnici k ničemu nenutí.
Otázkou je, co bude po volbách a zda komunální politici ANO skutečně budou mít na výběr. Nebude sdílení peněz s ministryní financí po stranické linii tak trochu povinné? To by bylo na pováženou, „sedět na miliardách“ je základním právem každé samosprávy. Obce navíc peníze nehromadí jen tak, šetří si je na investice, třeba jako Praha na metro, protože investování na dluh není na komunální úrovni z dobrých důvodů tak snadné.
Fanoušci tržní ekonomiky se také mohou právem ptát, zdali centrální banka má fungovat jako konkurent privátních bank, na něž dohlíží. Marže jsou velké, rivalita v jednom dílčím segmentu asi neuškodí. Ale jde o princip a o zvyk. Vážně chceme na předraženou službu vždy reagovat automaticky tím, že totéž obstará stát, příště třeba formou státních benzinek nebo státního výrobce elektřiny?
Třetí – největší – výhrada plyne z toho, jak systematicky současná vláda po obecních penězích jde. Sama se rekordně zadlužuje a spořivost obcí u toho paradoxně kritizuje. Z obecních úspor je ústřední téma komunální kampaně, do níž jde ANO nepokrytě s nabídkou, že v případě úspěchu spustí utrácení na další frontě. Nově se chystá také plán, jak velkým městům rovnou část daňových příjmů vzít.
Prioritou by mělo být dát do pořádku vlastní kasu. Ne vytloukat klín klínem a hladově pátrat, kde ještě brát.
V plné verzi newsletteru Takže najdete i souhrn komentářů SZ z uplynulého týdne a autorské tipy na čtení v jiných českých i zahraničních médiích. Přihlaste se k odběru, aby vám nic zajímavého neuniklo.
