Článek
Za rok 2021 vyrobilo Rusko podle odhadů britského institutu RUSI 56 střel s plochou dráhou letu Ch-101, tehdy svých koncepčně nejmodernějších zbraní pro údery hluboko do týlu protivníka.
Letos v říjnu vypustila ruská armáda na Ukrajinu za jediný měsíc přes 4 000 proudových dronů, 4 740 dronů s pístovým motorem (Šáhidů a jejich napodobenin), asi 360 „lehčích“ střel Banderol a Dan-T a k tomu zhruba 150 balistických a 80 dalších střel s plochou dráhou letu. Dohromady tedy přes 9 000 zbraní dlouhého doletu, jak vyplývá z údajů ukrajinského letectva.
Za těmito čísly je především zima, na kterou se Ukrajinci chystají s obavami. Ruské údery rozvrátily ukrajinskou energetiku a v některých případech i zásobování teplem a vodou. Ukrajinský ministr energetiky Denys Šmyhal během podzimu ukázal evropským partnerům dokument, který označil za zachycený ruský plán; podle něj chce Rusko letos v zimě snížit dodávky elektřiny do Kyjeva, Charkova a Oděsy až o 90 procent.
Dokument získal i deník New York Times, jeho pravost ale ověřit nemohl. Každá zima je tak pro ukrajinské civilní obyvatele náročnější než ta předchozí – právě proto, že ruský arzenál se tak rozšířil a invazní armáda se jej naučila lépe používat.
Ovšem Rusové nejsou sami, kdo se v této oblasti zlepšuje. Dramatickým připomenutím ukrajinských možností byly útoky v noci na 17. listopadu, kdy se do vod Kerčského průlivu zřítil ocelový oblouk a s ním i část silniční vozovky mostu, který Rusko postavilo po anexi Krymu jako symbolické i materiální spojení poloostrova s ruským územím.

Útok na Kerčský most.
Ruská propaganda přitom roky přesvědčovala celý svět, že most patří k nejlépe chráněným objektům na planetě. A ukrajinská armáda ho nakonec zasáhla až zbraněmi, které před třemi lety ještě neměla, jak shrnul Kyiv Independent.
Schopnosti obou armád zasahovat cíle na velkou vzdálenost se tedy za čtyři roky války výrazně zlepšily. O pěchotě, která má území dobývat a držet, se totéž říct nedá. Je starší, hůře vycvičená (na ruské, ale i na ukrajinské straně) a v některých ohledech hůře vybavená než na začátku války. Obě armády se sice snaží učit, jak jen mohou, ale zdaleka ne ve všech oblastech jim to jde stejně dobře.
Most jako poslední cíl
Začněme u Kerče, protože tamní útok dobře ukazuje, jak údery na dálku fungují dnes. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ho označil za sedmou fázi operace, která běžela několik týdnů.
V předchozích fázích prý ukrajinské jednotky na cestě k mostu systematicky ničily protivzdušnou obranu, radary a prostředky elektronického boje. Některé z nich stály přímo na mostě: ukrajinská tajná služba SBU už v červnu ohlásila, že tam vyřadila čtyři radary systému S-400 a dva komplety Pancir. Nezávisle se to ověřit nedá, ale do celkového obrazu to zapadá.

Útoky proti ruským systémům protivzdušné obrany a radarům na Krymu a okupovaných územích.
Samotný most pak dostal zásah dvě noci po sobě. V noci na 16. listopadu poškodil dron jeden z ocelových oblouků nad plavební dráhou a ruská média tvrdila, že se oblouk naklonil zhruba o 15 stupňů. Následující noc přišla celá série zásahů.
Ukrajinská strana uvádí, že armáda při nich nasadila proudové dronostřely Paljanycja, střely Neptun a Flamingo i střely Ruta. Střely Ruta vyrábí firma Destinus se sídlem v Nizozemsku, která tvrdí, že most zbořilo sedm z nich. SBU zřícení vozovky připisuje dronům Paljanycja a zahraniční média převážně raketě Flamingo, jak shrnuje přehled serveru TWZ. Že se k jednomu zborcenému mostu hlásí tři výrobci, ukazuje, jak se z ukrajinské improvizace stal průmysl, který potřebuje reklamu.
Z vojenského hlediska ztráta silniční části neznamená mnoho. Nákladní auta po ní nesměla jezdit už od výbuchu v říjnu 2022 a ruská armáda zásobuje Krym hlavně po železnici a po silnici přes okupovaná území.
Železniční most po útoku ze 17. listopadu zůstal stát, i když s poškozeným obloukem, a ruské ministerstvo dopravy oznámilo, že po něm vlaky jezdí po jedné koleji (další den na něj ukrajinské střely a drony zaútočily znovu, výsledek zatím není jasný). Obchodní lodě navíc přes průliv neplují od července, kdy ukrajinské drony během několika nocí zasáhly desítky plavidel v Azovském moři a ruské úřady provoz zastavily.
Kerč tak byla spíš posledním dílkem dlouhé kampaně. Ukrajinské drony předtím měsíce ničily trajekty přes průliv, sklady paliva, železniční mosty na poloostrově i dopravu na silnici, po níž vede pozemní trasa na Krym. Od června přestal fungovat trajekt, který na poloostrov vozil většinu pohonných hmot, a okupační úřady brzy nato zastavily prodej paliva veřejnosti.
Vojenský význam samotného mostu tedy není veliký, útok přesto dobře vypovídá o tom, co ukrajinská armáda dnes umí. Dokáže naplánovat několikatýdenní operaci, při níž jedenáct typů zbraní nejdřív rozebere protivzdušnou obranu a pak opakovaně zasahuje jediný bod stovky kilometrů za frontou. Ještě v říjnu 2022 přitom na most musela SBU poslat nákladní auto s výbušninou a v červenci 2023 námořní drony, jak připomíná přehled dosavadních útoků.
Od desítek k tisícům
Na začátku války přitom nic nenasvědčovalo, že by se v úderech na dálku měla kterákoli z obou armád takhle zlepšit. Rusko vstoupilo do války s propracovanou teorií přesných úderů do hloubky, v praxi ale zaostalo za vlastními plány. V prvním měsíci války zaznamenali analytici RUSI asi 150 zásahů střelami s plochou dráhou letu, zatímco Američané jich v roce 1991 vypálili kolem 300 jen za první tři dny války v Zálivu, a to na mnohem menším bojišti.
Na ukrajinská letiště dopadlo po pěti až devíti střelách. Pro srovnání: na jedinou syrskou leteckou základnu Šajrát vypálili Američané v roce 2017 celkem 59 střel. Cíle vybíraly jednotlivé vojenské okruhy a plán úderů se sestavoval přes Moskvu na 24 hodin dopředu.
Změna přišla na podzim 2022, kdy velení války převzal generál Sergej Surovikin. Údery řídilo jedno velení, ruská armáda se soustředila na ukrajinskou energetickou síť a začala posílat levné íránské Šáhidy na menší cíle, třeba rozvodny, zatímco drahé střely šetřila na velké elektrárny.
Na stejná místa se navíc opakovaně vracela: letos po každém úderu střelami následuje v daném místě v průměru sedm útoků drony, kdežto v roce 2024 to byly necelé čtyři (rychlejší v plánování ale ruská armáda není, soudí RUSI; velké vlny dál přicházejí po čtyřech až osmi dnech, jen každá trvá déle).
Objednávky velkých útočných dronů a návnad narostly podle Kofmana z asi 2 500 kusů v roce 2023 na 78 tisíc v roce 2025 a pro letošek je cílem 127 tisíc. Proudové Šáhidy, které Rusko nasadilo ve velkém letos v létě, ukrajinská obrana sestřelí zhruba v 60 procentech případů, starší pístové verze kolem 90 procent, odhaduje Kofman.
Ukrajinská výchozí situace byla mnohem horší. Armáda vypustila v lednu 2024 podle analytiků nadace Come Back Alive asi 110 dronů dlouhého doletu, v letošním březnu už přes 7 000. Moskevský starosta Sergej Sobjanin letos opakovaně hlásil noci, kdy na hlavní město a okolí mířilo 600 až 1 600 dronů.
Kvalita je přitom různorodá. Střela Flamingo, na kterou se v Kyjevě i v západních médiích upíralo nejvíc pozornosti, podle propočtu analytického blogu Delwin doložitelně zasahuje cíl jen v 6 až 8 procentech případů. Jeden potvrzený zásah tak od července vyšel zhruba na 15 milionů dolarů. Údaje pocházejí z otevřených zdrojů a zásahy, o kterých nikdo nenapsal, v nich chybějí, takže skutečná úspěšnost může být o něco vyšší.

Ukrajinská střela s plochou dráhou letu FP-5 Flamingo.
Válka, která zapomíná
Na zemi se válka mezitím vyvíjela opačně. Zatímco údery na dálku rostly počtem, dosahem i složitostí, boje na frontě se smrskly na akce malých skupin a jednotlivců. Velké útoky, při nichž by spolu musely spolupracovat prapory nebo brigády, jsou čím dál obtížnější.
Soustředěné jednotky a technika jsou pro drony, miny a dělostřelectvo snadným cílem a krátký výcvik spolu s úbytkem zkušených velitelů koordinaci dál ztěžuje, jak upozorňuje Michael Kofman. Podle něj to vysvětluje i to, proč se na stejném území mohou pohybovat vojáci obou stran, aniž by ho kterákoli z nich skutečně ovládla.
Ruští pěšáci dnes útočí v malých skupinkách, typicky jen po několika málo mužích. K frontě se často dostávají na motorkách, buginách a v civilních autech, protože velení šetří na frontě velmi zranitelnou obrněnou techniku.
Z dat Mediazony vyplývá, že průměrný věk dobrovolníků, kteří loni padli, se blíží padesátce a nejčastěji umírali muži mezi 46 a 52 lety. Výcvik nováčků trvá obvykle pár týdnů, někdy jen pět dní, zjistila ruská služba BBC.
Analytici Michael Kofman a Greg Whisler uvádějí, že ruská armáda loni naverbovala v průměru asi 35 tisíc mužů měsíčně a přibližně stejně jich ztrácela mrtvých a těžce raněných. Začátkem letošního roku ztráty několik měsíců nábor převyšovaly. Výsledky tomu odpovídají. Francouzský analytik Clément Molin spočítal, že ruských útoků ubylo z průměrných 150 denně zhruba na 80 a územní zisky jsou téměř nulové, zatímco loni 150 útoků denně vynášelo ruské armádě asi 400 kilometrů čtverečních měsíčně.
Ukrajinská pěchota také krvácí. Projekt UA Losses, který sbírá jména padlých, eviduje letos zhruba 4 000 mrtvých, nezvěstných a zajatých ukrajinských vojáků měsíčně a průměrnému vojákovi na frontě je podle agentury Bloomberg 43 až 45 let. Ministr obrany Mychajlo Fedorov v lednu přiznal, že asi 200 tisíc vojáků svévolně opustilo jednotky a kolem dvou milionů mužů se vyhýbá mobilizaci.
Ukrajinské velení ale volí jiný poměr mezi tempem a přežitím. Základní výcvik prodloužilo na 51 dní, letos ho doplnilo o obranu proti dronům a taktiku malých skupin. Vrchní velitel Oleksandr Syrskyj už dříve tvrdil, že delší výcvik pomohl snížit ztráty. Obránce má navíc oproti útočníkům výhodu: dronům, minám a dělostřelectvu se nejvíc vystavuje ten, kdo se musí pohnout z místa.
Zkušenosti se v pěchotě nehromadí, protože je nemá kdo předat. Ukrajinské drony s retranslačními stanicemi doletí podle jednoho ukrajinského důstojníka 60 až 90 kilometrů za frontu, takže ruský pěšák je v ohrožení dávno předtím, než frontu vůbec uvidí. Zkušení velitelé umírají a nápor po celé frontě, jak upozorňuje Kofman, nenechává čas na to, aby se nováčci pořádně vycvičili a jednotky se obnovily.
Válka, která si pamatuje
Rozdíl mezi oběma válkami začíná u toho, kdo přežije. Lidé, kteří údery plánují, odpalují a vyrábějí, většinou válku přečkají. Pracují v týlu, v menších a stálejších týmech, a co se jednou naučí, zůstane v jednotce. Obě armády navíc do dronových a úderných jednotek stahují nejschopnější lidi. Kofman s Whislerem upozorňují, že Rusko při rozšiřování dronových jednotek odčerpalo zkušené piloty z běžných útvarů – což mimochodem pěchotu dál oslabuje.
Navíc má tahle práce rychlou zpětnou vazbu. Každou noc je vidět, kolik dronů prošlo, kde je obrana sestřelila a co hoří, a výsledky se dají měřit, porovnávat a zapisovat do postupů, softwaru i výrobních linek. Analytici RUSI proto soudí, že institucionální paměť, kterou si Rusko za války vybudovalo, může být důležitější než konkrétní zbraně, kterými ji vedlo. Vedle toho prý vyrostl i početný kádr průzkumníků, kteří umějí najít malé pohyblivé cíle.
Jistě, úplně bezpečné zaměstnání to není. Ruský dron loni v listopadu zabil ve Vyšhorodu u Kyjeva doma inženýra firmy Fire Point, která vyrábí Flamingo i drony FP-1. Ruská elitní jednotka Rubikon se specializuje na lov ukrajinských operátorů dronů a jedna ukrajinská brigáda podle rádia Svobodná Evropa přišla během týdne až o 70 procent z nich. Ukrajinci zase útočí na ruské týmy, které odpalují Šáhidy. Ve srovnání s pěšákem na frontě je ale riziko těchto specialistů výrazně menší.
Pravdou je, že údery na dlouhou vzdálenost válku zatím nerozhodly. Analytik Fabian Hoffmann připomíná, že strategické bombardovací kampaně v historii svého cíle dosáhly jen zřídka, a nic nenasvědčuje tomu, že by ukrajinská kampaň měla být výjimkou. Ukrajinské útoky na rafinerie, sklady a dopravu Rusko stojí peníze: v dubnu muselo podle agentury Reuters omezit těžbu ropy o 300 až 400 tisíc barelů denně. K jednacímu stolu ho ovšem zatím usednout nedonutily.
Zároveň je ale jasné, že škody způsobené údery rostou a porostou i nadále. Obrana na obou stranách funguje, jen ne dostatečně dobře. Ukrajinská defenziva sestřelí většinu ruských dronů a střel s plochou dráhou letu. Proti balistickým střelám ale mezi zářím 2022 a říjnem 2025 podle propočtů RUSI zachytila nanejvýš čtvrtinu.
Hoffmann odhaduje, že letos v zimě bude na Ukrajinu mířit 130 až 190 balistických projektilů měsíčně. USA přitom dodávají v průměru jen 12 protiraket Patriot za měsíc, uvádějí ukrajinští představitelé. Ruská armáda na druhé straně neubránila na Krymu trajekty, sklady paliva ani Kerčský most.
Dědictví, které armády nepustí
Ale právě proto, že obrana je tak obtížná a získaných zkušeností tolik, se obě armády ani po konci bojů této schopnosti nejspíše těžko budou chtít vzdát. Pro Ukrajinu se údery na dálku nejspíš stanou jádrem odstrašení (a nejspíše i vývozním artiklem, který jí umožní udržovat si dostatečně silnou armádu).
Kofman očekává, že ruská armáda se po případném příměří zmenší, ale dronové specialisty a jednotky dálkových úderů si ponechá. I jen krátká přestávka v bojích by jí navíc umožnila hromadit drony a střely, které dnes spotřebuje hned po výrobě. Ruská vláda s penězi počítá: návrh rozpočtu na rok 2027 vyčleňuje na obranu 17,1 bilionu rublů, asi 35 procent všech federálních výdajů.
To je přitom pochopitelně přesně ten důvod, proč by vývoj v této oblasti měly pečlivě sledovat i evropské státy. Rusko by proti NATO nejspíše nebojovalo stejně jako proti Ukrajině: analytici RUSI upozorňují, že ruské plány pro válku s aliancí sázejí na rozhodující první dny a na drahé střely, které obranou projdou s vysokou pravděpodobností. Drony, ze kterých se k cíli dostane jen 8 až 10 procent, by v takové válce měly menší cenu. Ruská armáda si ovšem do dalších let rozhodně přenese, co se naučila o plánování a přípravě úderů.
Evropské státy přitom na „raketovou válku“ naprosto nejsou připravené. Nemají především dost munice, ať už se bavíme prakticky o jakékoliv kategorii protivzdušných střel. Nejkřiklavější je pochopitelně případ ochrany proti balistickým střelám: firma Lockheed Martin vyrobí pro celý svět kolem 52 protiraket PAC-3 měsíčně, zatímco ruský průmysl podle ukrajinské vojenské rozvědky vyrobí jen balistických střel Iskander-M kolem 65 kusů měsíčně.
Platí to ovšem i v řadě jiných kategorií. Když česká armáda v roce 2023 kupovala munici pro své nejmodernější prostředky protivzdušné obrany, izraelské SPYDER, nakoupila celkem 48 střel I-Derby dlouhého doletu (s opcí na nákup dalších).
Evropské útočné schopnosti také nejsou nejsilnější. Dálkové drony ve výzbroji prakticky chybí. Zásoba střel dlouhého doletu činila podle odhadu zveřejněného na webu War on the Rocks v roce 2023 zhruba 3 100 až 3 300 kusů, tedy méně, než kolik dronů dnes vypustí ukrajinská armáda za dva týdny (i když dron a střela samozřejmě nejsou totéž). Výroba britsko-francouzských střel Storm Shadow se znovu rozjela teprve loni v červenci a nové evropské systémy pro údery do hloubky mají přijít do služby mezi lety 2028 a 2035.
Pokud bude vůle, může to jít patrně i rychleji – nejspíš přes firmy, které vyrostly na ukrajinské válce. Mezi zbraněmi, které v noci na 17. listopadu shodily oblouk Kerčského mostu, byla podle výrobce i střela Ruta. Firma Destinus, která ji vyrábí, sídlí v Nizozemsku, má ukrajinského spoluzakladatele a s německým zbrojařským koncernem Rheinmetall založila společný podnik, který má vyrábět další verzi Ruty s doletem přes 2 000 kilometrů.













