Hlavní obsah

Uložit, když je proudu hodně a naopak. Česko tak může ušetřit miliardy

Foto: MND

Ilustrační foto.

Spotřebitelé budou muset přizpůsobovat svou výrobu, ukládání nebo spotřebu elektřiny aktuálním potřebám trhu a sítě. A velké množství domácností dokáže svou spotřebu ovlivnit lépe než třeba datová centra.

Článek

Česká energetika bude v příštích letech potřebovat nejen nové elektrárny, ale také více takzvané flexibility. To znamená, že musí být schopná elektřinu ukládat či spotřebovávat, když je jí přebytek, a naopak dodávat nebo omezit spotřebu, když chybí.

„Flexibilita je jedním z důležitých předpokladů bezpečné a efektivní transformace české energetiky. Pomáhá vyrovnávat změny mezi výrobou a spotřebou, lépe využívat kapacitu sítí a vytváří prostor pro zapojení nových energetických zdrojů a technologií. Proto postupně odstraňujeme bariéry, které jejímu rozvoji brání,“ říká ředitel sekce energetiky Ministerstva průmyslu a obchodu René Neděla.

Přínos flexibility je vidět už nyní na průměrné ceně, kterou provozovatel přenosové soustavy ČEPS platí za rezervaci výkonu pro rychlé vyrovnání nedostatku elektřiny. Ta letos oproti roku 2024 klesla o 73 procent a oproti roku 2025 o 58 procent. To se promítá rovněž do regulované složky ceny elektřiny, kterou platí spotřebitelé.

Podle orientačních propočtů energetické společnosti MND by výraznější rozvoj flexibility mohl české energetice přinést úspory 30 až 40 miliard korun ročně.

Přizpůsobit využívání elektřiny potřebám sítě přitom mohou domácnosti, firmy, samotné zdroje energie či velkokapacitní bateriová úložiště i velcí spotřebitelé elektřiny.

I když se může zdát, že je přínos domácností malý kvůli tomu, jak malou spotřebu každá z nich v rámci celku má, dle energetiků je potenciál flexibility v domácnostech vysoký.

V Česku jich je přes 4,8 milionu. Jsou však podstatné rozdíly v tom, jak mohou se svou spotřebou pracovat. Nejpočetnější část spotřebitelů používá elektřinu pouze ke svícení nebo k vaření. Mají distribuční sazbu D02d a takových domácností je zhruba 2,5 milionu.

Flexibilita

Pojmem flexibilita se v energetice označuje schopnost energetických zařízení a spotřebitelů přizpůsobovat výrobu, ukládání nebo spotřebu elektřiny aktuálním potřebám trhu a sítě.

Zdrojem flexibility může být výroba (plynové a vodní elektrárny, řízení obnovitelných zdrojů), akumulace (baterie, teplo) i spotřeba (průmysl, budovy, elektromobily, tepelná čerpadla). Například baterie se nabíjí v době přebytku elektřiny a dodává ji zpět, když je jí nedostatek.

Potenciál pro větší flexibilitu mají hlavně domácnosti s vyšší spotřebou. „U domácností s tepelnými čerpadly, vytápěním elektřinou a přímotopy, které mají spotřebu 15 MWh za rok a více, se zejména v zimních měsících dají dělat divy,“ říká Michal Macenauer, ředitel strategie ve společnosti EGÚ Brno. Takových domácností je v Česku kolem 1,9 milionu, ale nějakou míru flexibilního řízení spotřeby využívá méně než procento z nich.

Do flexibility se může zapojit v podstatě každá domácnost s chytrým elektroměrem, který měří spotřebu po 15 minutách. Obchodníci nabízejí speciální produkty, které umožňují přesouvat spotřebu mnoha domácností do hodin, kdy je v síti elektřiny nadbytek. Například mohou zapnout bojler v noci nebo jindy mimo špičky.

Řízení spotřeby mnoha takových domácností najednou pak už dokáže situaci v síti výrazně ovlivnit. „V mase domácností už je velice zajímavá flexibilita,“ říká ředitel divize Trading společnosti MND Martin Pich.

Firmy hledají hlavně úspory

Aktuálním potřebám trhu a sítě se už přizpůsobují některé firmy. „U velkých spotřebitelů se pár desítek megawattů už řídí. Firmy si svou energetiku většinou vytvoří tak, aby pokryly svou spotřebu a neměly velké přebytky. Zbytek musí být na baterkách anebo na nějakých zdrojích,“ říká Macenauer. Typickým provozem, který se může do flexibility zapojit, je třeba automobilka Škoda Auto. Má totiž baterky, elektrokotel a rychle startující zdroje.

Firmy se podle MND chtějí zapojit. „Monitorujeme, že spousta průmyslových firem o tom výrazným způsobem uvažuje, nebo už mají nějaké projekty. Postaví si nějakou baterku nebo se doptávají, co můžou dělat s tím zařízením, které tam konkrétně mají,“ říká Pich.

Průmyslové podniky však zkoumají především to, zda mohou díky investici do své energetiky ušetřit a zda se jim vložené peníze vrátí.

„Teprve potom se dívají na to, jestli se tam dá vydělat něco navíc. Máte společnosti, kde energie v nákladech hraje relativně malou část, takže pro ně to není až tak zajímavé, ale v některých průmyslových areálech posun spotřeby může hrát velmi významnou roli. Takže je to velmi individuální,“ říká Pich.

MND sbírá data z celé Evropy, aby mohla predikovat ceny energií, s čímž jí pomáhají algoritmy. Získá tak informace o přenosech v síti, předpovědi počasí, dostupnosti elektráren a podobně a vytvoří cenovou predikci na příští den.

„Podle toho vytvoříme naši nabídku do aukcí na podpůrné služby. Pokud vidíme příští den nějakou příležitost, zobchodujeme to. Algoritmem se automaticky udělá nová transakce,“ popisuje Pich.

Například baterie MND tak dostávají od algoritmu povely, aby se podle aktuální ceny elektřiny na trhu buď nabíjely, nebo vybíjely. „To znamená, že než ta baterka dostane povel něco udělat, tak proběhnou stovky transakcí. A díky těm obchodům se pomáhají vyrovnávat cenové nerovnosti na trhu,“ vysvětluje Pich.

Kolik mohou spotřebitelé díky přesunování či omezování spotřeby vydělat, se podle Picha nedá přesně říct. „V našich predikcích nepracujeme s jedním číslem, ale když modelujeme vývoj cen v Evropě, tak pracujeme se scénáři. Takže máme nějaké cenové rozpětí, jak může ta baterie asi vydělávat podle toho, jak se bude vyvíjet zdrojová základna a podobně,“ říká Pich.

Vhodnějším ukazatelem by podle něj byla návratnost investice do zdroje energie či do baterie, ale i tam panuje nejistota. Proto Pich u baterií uvádí rozpětí návratnosti mezi třemi až sedmi lety.

Průmyslu však může vlastní zdroj energie či baterie pomoci ušetřit na spotřebě elektřiny ze sítě, snížit náklady, šetřit distribuční poplatky a přebytek energie mohou posílat do sítě. „Tak tam je velký potenciál, který se ještě nevyužívá plně,“ říká Pich.

Servery musí jet podle potřeby

K nejrychleji rostoucím spotřebitelům elektřiny patří hlavně datacentra a tím pádem mají také největší dopad na energetickou síť. Jejich služby však nelze jednoduše přesunout z odpolední špičky na noc pouze proto, že je v tu dobu elektřina levnější a síť méně zatížená, protože musí být k dispozici, když je uživatel potřebuje.

„Datacentrum není jeden spotřebič, který lze při nedostatku elektřiny jednoduše vypnout. Záleží na tom, jaké úlohy zpracovává. Některé výpočty lze odložit o několik hodin, ale cloudové služby, bankovní systémy, internetové obchody nebo nástroje využívané zákazníky musejí fungovat bez přerušení. Předpokládat stejnou míru flexibility u všech datacenter by proto bylo zavádějící,“ říká Lukáš Kaňok, šéf sekce Energo společnosti Kalkulátor.

Větší prostor k přesouvání spotřeby může existovat u trénování modelů umělé inteligence nebo u některých rozsáhlých výpočetních úloh, které nemusejí být dokončeny okamžitě. Analýza energetického think-tanku Ember však ukazuje, že takto bude možné do roku 2030 řídit jen přibližně tři procenta světové kapacity datacenter.

Doporučované