Článek
Konečně tu jsou zase jednou volby, které politici nevydávají za ty „nejdůležitější od roku 1989“. Republika tak nebude po jejich skončení na dlouhé měsíce zcela vyšokována vypjatým soubojem mezi provládním a protivládním táborem, protože ani jeden z nich si nemůže nárokovat vítězství.
Dle očekávání totiž vyhrají ve více než šesti tisících obcí nejrůznější sdružení nezávislých kandidátů a noví či staronoví starostové se zase budou moci v klidu vrátit k opravám chodníků a organizování hasičského bálu.
Jenže tato komunální pohoda je jen klidem před bouří. Neefektivita řízení extrémně rozdrobeného území republiky je čím dál zjevnější: kvůli velkému počtu obcí platíme přes 60 tisíc volených politiků, kteří ale v malých vesnicích jen málokdy vyřeší to, co potřebujete řešit ve větších celcích: ať už je to místo ve škole, dostupný lékař či lepší autobusová doprava.
Jde to zlepšit? Jde. Ale jen dobře zvolit 9. a 10. října starostu rozhodně nestačí.
Zaseklé vesnice
Prvním předpokladem dobře zvoleného starosty je vůbec nějaká konkurence. Jenže jako každé komunální volby, i letos se dala ve skoro třetině obcí dohromady jen jedna kandidátka, v rekordním Středočeském kraji jsou to dokonce dvě pětiny. Neexistuje zde tedy žádná skutečná politická konkurence nápadů, které se u voleb utkávají, v mnoha obcích jde jen o manifestační obnovování mandátu těch pár místních aktivních obyvatel. Platí, že čím menší obec, tím spíše tam bude jen jedna kandidátka.
Dejme tomu, že do úřadu starosty bude přesto konsenzem zvolen ten nejpovolanější. Co jako první zjistí? Že obec má malé, ale přesto nějaké peníze. Ale ještě to není dost na vysněnou kanalizaci či hřiště. Takže se musí spořit dál.
Přečtěte si také:
Bohužel studie Národní rozpočtové rady minulý rok ukázala, že české obce spoří mizerně. Sedí na zhruba půl bilionu korun, nicméně více než polovina obcí nebyla schopna překonat efektivní úrokovou míru jednoho procenta. V překladu: Je to, jako byste měli milion na neúročeném běžném účtu, když si můžete dát 950 tisíc alespoň na spořicí účet za 3 procenta. A obce přitom takovou nabídku mají. Česká národní banka nabízí územním samosprávným celkům bezpečné a dobře úročené termínované vklady.
Zároveň se také ukazuje, že čím menší obec, tím horší správa peněz (čest výjimkám).
Jednou ale stejně přijde ten krásný den a je našetřeno. A zde je pro změnu problém s investiční fází. Vy jako starosta malé obce nabízíte občanům nový chodník či hřiště, ale oni – nevděčníci – chtějí hlavně místo ve škole či zubaře. To už bez šoupání podrážkami u starosty v nejbližším větším městě nezařídíte.
Funkční mikroregiony
Jde s tím něco udělat? Bezpochyby ano. Nyní již zrušená Národní ekonomická rada vlády vzbudila notný rozruch svým návrhem, že by se obce postupně měly pospojovat, aby měly alespoň tisíc obyvatel (a krajů by mohlo být jen osm), což by ušetřilo asi 10 miliard.
Asi není chytré to rovnou přepočítávat na úspory (jakkoli máme opravdu extrémně rozbujelou lokální byrokracii), cílem je především lepší servis pro občany. Malé obce jako takové mohou zůstat, řízení rozvoje vzdělávání či sociálních služeb však musí mít na starost větší celek. Pokud se nechceme vracet k filmově proslaveným „vesničkám, mým střediskovým“, tedy komunistickým střediskovým sídlům místního významu, která zajišťovala školu, lékaře a různé služby, logicky to může nyní spadnout jen na 205 obcí s rozšířenou působností.
Komunální volby - kdo s kým kandiduje:
V Česku se sice v posledních letech pokoušíme řešit řízení větších regionů dobrovolnými svazky obcí a někde to jistě i funguje, ale čtyři pětiny obcí v žádném takovém svazku nejsou. A pokud by to bylo povinné, už se to zase obcím nebude líbit. Těžko to může mít tedy nakonec jiné řešení než v některých oblastech podřadit menší obce pod nejbližší městečko s rozšířenou působností, které zas naopak k malým vesnicím v okolí musí garantovat dostupnost základní občanské obslužnosti.
V neposlední řadě by centralizace rozhodování do regionálních center pomohla vyřešit problém půl bilionu špatně úročených peněz – čím větší obec, tím je efektivní úrok lepší a také je větší výběr projektů, do kterých je možné investovat.
A úplně nejlepší by bylo zřídit důvěryhodný komunální fond při České národní bance či Národní rozvojové bance, ze kterého může starosta kdykoliv dostat z našetřených peněz částku na aktuální investici, ale zbytek slouží například k levnějšímu řízení celostátního dluhu.
Nezní to už jako sci-fi? Garance míst ve škole či zubaře v nejbližším městečku? Povinné plánování regionu pod vedením místní obce s rozšířenou působností? Jeden sdílený úředník pro několik malých obcí? Společné čerpání dotací na rozvoj regionu? Slušně úročený společný účet regionu u národní banky?
Možná to tak zní, ale pokud nám tyto naprosto nevyhnutelné kroky přijdou jako sci-fi, pak budeme jen dál žít realitu starostů, kteří nic zásadního nezmění, i kdyby se přetrhli.
