Volební strategie. ODS nechce Piráty, SPD jde s kdekým, ANO je samo

Je to častý a populární – zejména mezi komunálními politiky – argument: v „nižších patrech“ politiky se hraje podle jiných pravidel než v té celostátní. A je také mylný, jak ukazují data, která mapují, jak se na komunální úrovni uzavírají předvolební politická spojenectví.

Především ve středně velkých obcích vysílají politické strany do volebního klání kandidátky, na kterých se společně podílejí s jinými subjekty. Platí poměrně jednoduchý vztah: v menších obcích, pokud zde strana vůbec kandiduje, je oblíbené spojenectví s nezávislými kandidáty; ve velkých městech se pak strany spojují různými způsoby spolu.

„To, že lokální politika řeší hlavně opravené chodníky, je oblíbený mýtus, který platí možná v nejmenších obcích. Komunální politika, zejména ve velkých obcích, obvykle ‚zrcadlí‘ národní politiku v různých aspektech – týká se to například volební podpory stran, ale i témat a pozic, které strany do voleb přinášejí. Zejména ve velkých městech proto celostátní strany v předvolebním období často zrcadlí vztahy z národní úrovně,“ komentuje Petra Vodová, politoložka z Univerzity Hradec Králové.

Různými způsoby je ovšem značně zjednodušený popis. Ve skutečnosti je spojovací kombinatorika značně omezená a až překvapivě silně kopíruje celostátní tendence. A zvlášť v menších městech jsou pak koalice spřízněných stran, případně stran a nezávislých kandidátů, velmi časté.

„Celostátně působících stran je víc a jejich agendy se často překrývají, a to i na lokální úrovni. Proto jsou třeba spojenectví ODS s TOP 09 nebo TOP 09 s KDU-ČSL pragmatickými rozhodnutími a prevencí proti tříštění hlasů. Druhým důvodem je podobné překrývání i na národovecké scéně. A třetím obecná úvaha, že při vysoké míře fragmentace stran dává často kandidatura jednotlivců v menších nebo středně malých městech jen malý smysl – menší strana by leckdy samostatnou kandidátku ani sama nesložila,“ popisuje politolog Aleš Michal z Univerzity Karlovy.

Na jedné straně pomyslné barikády tak najdeme tábor kolem stran současné sněmovní opozice, tedy ODS, STAN, KDU-ČSL, TOP 09, Pirátů a Zelených. V této skupině spolu nekandidují pouze ODS a Zelení, v několika obcích se ODS spojila s Piráty. Naopak potenciální „pravicovou“ předvolební koalici ODS s Motoristy byste hledali marně.

Motoristé totiž patří do druhého tábora, kde najdeme také SPD, Svobodné, Trikoloru, PRO, Stačilo!, KSČM, ČSSD a SOCDEM. Faktem je, že právě například SOCDEM se mnohem častěji spojuje s komunisty než s SPD – nicméně i spojenectví sociálních demokratů se stranou Tomia Okamury bychom v několika obcích našli.

Michal Pink z Masarykovy univerzity připomíná, že v tomto ohledu nelze mluvit o překvapení. „SOCDEM v minulosti nebyla z pohledu voličů až tak klasická ‚sociální demokracie západního střihu‘, ale strana spíše neúspěšných a opomenutých v procesu transformace a liberalizace. Dobře je to patrné na jejich blízkosti s Republikány Miroslava Sládka (z pohledu voličů), jako hlavní protestní stranou, kterou tehdejší ČSSD dobře ‚vyčerpala‘,“ říká Pink. „Dobrým příkladem je například Jaroslav Foldyna, Ivan David a další bývalí sociální demokraté, kteří jsou dnes už úplně někde jinde a dobře věděli, kam se posunout. Na rozdíl od Bohuslava Sobotky.“

Podle Petry Vodové je ale potřeba se u dat sociálních demokratů dívat i na jiný aspekt: „SOCDEM kandiduje ve dvou stovkách obcí, ve většině vytvořila koalice s nezávislými kandidáty, ve více než čtyřiceti pak kandiduje samostatně. V tomto srovnání vyšlo z její spolupráce s KSČM a s SPD jen kolem 10 % kandidátek, což naopak ukazuje na to, že lokální stranické buňky hledají ve většině jiné cesty než spolupráci s antisystémovými stranami.“

Pro zajímavost: jediná obec, kde se SOCDEM spojila se stranou „z opačného břehu“, jsou pražské Klánovice, kde kandiduje společně s KDU-ČSL.

Silný klastr se na této straně politického spektra poskládal kolem SPD. Ta si kromě svých sněmovních předvolebních partnerů - Svobodných, Trikolory a PRO - domluvila v několika větších městech spojenectví s Motoristy, v dalších pak s KSČM či Stačilo!. „SPD v lokální přítomnosti narazila na svůj strop, je zavedenou značkou, ale nemá neomezené možnosti,“ komentuje předvolební počínání strany Tomia Okamury Aleš Michal.

Zcela stranou těchto dvou táborů stojí hnutí ANO. To složilo pouze jedinou kandidátku ve spojenectví s jinou stranou, konkrétně v Mělníku se Svobodnými. Jinak se spojuje zásadně jen s nezávislými kandidáty, a i to méně často než jiné strany. Celkem 84 % všech kandidátek ANO obsahuje jen kandidáty navržené právě hnutím premiéra Andreje Babiše.

„Znamená to, že se hnutí ANO jako značce povedlo dobře a hlavně relativně rovnoměrně etablovat. Rozředit svoji značku ve spolupráci s národoveckými stranami by ANO spíš uškodilo, samostatně se vymezovat potřebuje i třeba SPD, aby vůbec odůvodnila smysl své existence. Nikdo jiný se jako partner ani příliš nenabízí,“ říká Michal.

„ANO je samostatná značka, která nepotřebuje koalice. Je to marketingová strana, která se chová trochu jinak než etablované strany, které postupně upadají,“ dodává Pink.

Jak bylo zmíněno na začátku – a jak ostatně upozorňují i odborníci –, o skutečně stranické politice lze mluvit spíše až u větších obcí (ačkoliv na konkrétní hranici počtu obyvatel se experti neshodnou). U těch menších dominuje podíl nezávislých uskupení, nebo alespoň podíl nezávislých kandidátů na stranických kandidátkách.

„Celostátně platí, že podíl nezávislých kandidátů i mandátů dlouhodobě roste, a to hlavně díky obrovskému počtu malých obcí, které v České republice převládají. V roce 2022 tvořili nezávislí přes 86 % všech kandidátů a získali přes 89 % mandátů,“ říká Renáta Mikešová ze Sociologického ústavu AV ČR, která se lokální politice a volebnímu chování dlouhodobě věnuje.

Z dat ale vychází, že ani v malých a středních obcích se opačné strany spektra nespojují. Nicméně jiná může být samozřejmě situace po volbách, kde se vládnoucí koalice často tvoří i mezi stranami z jiných táborů. Na radnicích pak spolu někdy zasedají strany z opačných stran spektra – známý je například případ Kladna po volbách 2018, kde se spojilo SPD, ANO, ODS, STAN a KDU-ČSL, ačkoliv se tehdejší vedení daných stran k takové spolupráci stavělo rezervovaně.

„Domnívám se, že na lokální úrovni se, vzhledem k řešení konkrétních otázek týkajících se jejich obce, mnohdy dokáží znepřátelené strany snáze dohodnout,“ míní Mikešová.

Odborníci poukazují ještě na jeden zajímavý fakt letošních voleb. Kromě angažmá velkého počtu nezávislých kandidátů se zavedené strany často snaží svou značku v některých regionech potlačit.

„Často vytvářejí koalice, z jejichž názvu nebo sebeprezentace nelze snadno zjistit, jaké strany se jich účastní, a mnohem více zdůrazňují svou spolupráci s nezávislými kandidáty. Určitě to souvisí s nízkou důvěrou v politické strany. V důsledku ale bude ve stranické soutěži v mnoha obcích hodně ‚Změn pro…‘ a ‚Společně pro…‘ a pro voliče bude velmi těžké se v této nabídce zorientovat,“ upozorňuje Vodová.