ANO si věří i na senátní volby. Podle politologa přesto výrazněji neuspěje

Už za necelé tři týdny Češi vyberou nejen tisíce nových komunálních zastupitelů, ale v prvním kole budou rozhodovat také o třetině Senátu. Horní komora parlamentu přitom momentálně na politické scéně vystupuje do určité míry jako protiváha vůči sněmovní většině vládní koalice. Nabízíme analýzu šancí hnutí ANO na úspěch ve volbách, které mu dlouhodobě příliš nesedí.

Politici v terénu, kampaně v plném proudu a dokonce i tisíce okrskových volebních komisí už se sešly ke svému prvnímu zasedání, na němž mimo jiné vylosovaly své předsedy a místopředsedy. To vše jsou neklamné známky toho, že Česko se blíží k cílové rovince před dalšími volbami. Nové zastupitele měst a obcí a třetinu členů Senátu lidé vyberou už za necelé tři týdny, v pátek a sobotu 9. a 10. října, případné druhé kolo senátních voleb pak proběhne o týden později.

Právě v případě voleb do horní komory parlamentu se přitom vzhledem k postavení Senátu hraje i o další dynamiku vrcholné politiky. A počet svých senátorů by samozřejmě chtěla navýšit i hlavní síla současné vládní koalice - hnutí ANO premiéra Andreje Babiše.

„Nám se v Senátu na začátku hnutí nedařilo. Teďka se to zlepšuje a věřím tomu, že dostaneme další kandidáty do Senátu,“ řekl Babiš novinářům, když ANO tento měsíc zahajovalo hlavní fázi kampaně. V minulosti přitom význam Senátu a voleb do něj mnohdy umenšoval a mluvil i o tom, že by se měl zrušit.

„ANO je ve vládě a potřebuje, aby jí byl Senát spíše nakloněn, a ne že jí bude vracet zákony a dělat problémy. A to je ten základní rozdíl s volbami před dvěma nebo čtyřmi lety a dnes,“ říká k důvodům proměny Babišovy rétoriky a přístupu oproti předešlým kláním o Senát politolog Michal Pink z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Za povšimnutí toho ale stojí více. Například fakt, že ve 24 obvodech, kde letos ANO nasadilo své kandidáty, jde do voleb samo, tedy nikoliv v koalici se svými partnery z vlády, přestože ještě na začátku roku Babiš varoval před tříštěním sil.

Podle Pinka za tímto krokem nejspíš leží vědomí, že SPD Tomia Okamury je stranou, která se se svými mnohdy radikálně laděnými kandidáty jen obtížně prosazuje ve volbách s dvoukolovým systémem, kterým je právě i výběr senátorů. „A myslím, že u Motoristů si Andrej Babiš klade otázku, jestli jsou spíš bonusem, anebo přítěží,“ podotýká politolog.

V případě samotných kandidátů Babišova hnutí pak akademik z Masarykovy univerzity upozorňuje, že je do značné míry podružné, o koho vlastně jde. „U ANO není až tak důležité, kdo za ně kandiduje. Důležité ale je, že kandidují za tu ‚stáj‘, za tu stranu,“ míní Michal Pink. Dodává, že pokud ANO najde někoho, kdo v daném místě dosáhl určitého významu a u něhož se dá předpokládat, že bude loajální k hnutí a jeho vnitřním pravidlům, pak nasazení takového člověka pod vlastní značkou a ve vhodném obvodu přináší minimálně příslib dobrého výsledku.

Jinou otázkou je ale to, jestli hnutí ANO může v říjnových volbách reálně pomýšlet na výsledek, který by znamenal významnější posílení.

V současnosti má jeho senátorský klub 15 členů, mezi nimi je ale také předseda Přísahy Róbert Šlachta a Jana Zwyrtek Hamplová, která rovněž není členkou ANO a byla zvolena za hnutí Nezávislí. Oba se dostali do Senátu poté, co porazili kandidáty ANO. Podle Pinka je tak namístě se ptát, nakolik je možné je považovat za skutečně loajální senátory vůči ANO. I kvůli jejich výrokům, zejména z minulosti.

Každopádně šance na podstatné posílení přítomnosti ANO v Senátu z pohledu brněnského akademika nejsou zrovna valné: „Předpokládám, že pět senátorů asi získají. Deset by byl velký úspěch.“

Pink svůj odhad do značné míry staví na dlouhodobé zkušenosti, která říká, že v případě senátních voleb se daří výrazně lépe mobilizovat voliče stran, které v tu chvíli ve Sněmovně sedí v opozičních lavicích. Ostatně i na toto konto je prý možné připsat dobrý výsledek hnutí ANO z roku 2024, kdy ještě coby dominantní opoziční síla získalo hned osm nových členů horní komory.

Letos je však ANO v roli strany, která je ve vládě, dokonce její hlavní hybnou silou. „A za dva roky to bude ještě horší,“ poukazuje Michal Pink na vyhlídky hnutí v senátních volbách na podzim 2028, kdy bude nést vládní odpovědnost - pokud do té doby nedojde k politickému otřesu - už bezmála tři roky.

Je přitom pozoruhodné, že navzdory tomu, kdo je v současnosti u moci, část voličů zjevně stále vidí šéfa ANO jako představitele opozice. Alespoň to naznačil srpnový průzkum agentury NMS pro Novinky.cz, v němž v žebříčku nejvýraznějších opozičních politiků skončil Andrej Babiš na druhém místě, hned po prezidentu Petru Pavlovi.

Podle brněnského politologa jde o důsledek faktu, že vláda ANO, SPD a Motoristů je stále v podstatě na počátku svého funkčního období, kdy od jejího nástupu uplynulo jen zhruba tři čtvrtě roku. „Vidíme tam nějaké zpoždění ve smýšlení voličů, jak se dívají na politiku,“ vysvětluje Pink.

Ať už ale blížící se volby dopadnou jakkoliv, dá se očekávat, že minimálně v části politické scény či společnosti zvednou dlouhodobě se vracející diskuzi o tom, jestli na podobě rozvržení sil v Senátu vůbec záleží a jestli vlastně nejde o instituci, bez níž by se Česko obešlo.

Nicméně Michal Pink připomíná, že přestože je v realitě skutečně „skoro nemožné“, aby jednotliví senátoři dokázali prosadit své předvolební sliby, mnohdy se týkající i proměny každodenního života v Česku - a spíše tak jde z jejich strany o snahu zalíbit se -, horní komora parlamentu má zároveň zásadní slovo, které nelze obejít, v řadě důležitých záležitostí, ať už jde o změnu ústavy a volebního zákona, nebo třeba o schvalování mezinárodních smluv.

„Považuji Senát za vysoce zásadní, důležitý. A za opravdu dobrou pojistku a kontrolu toho, že se Česká republika nebude zmítat v nějakých prostorách, neznámo kde, a že bude mít jistotu, že trajektorie, na kterou nastoupí, bude vyvážená a promyšlená. A že Česká republika nedopadne tak, jak třeba v některých momentech dopadlo Slovensko,“ dodává politolog z Masarykovy univerzity.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, proč podle Michala Pinka bude zajímavé sledovat volební výsledky hnutí ANO v periferních oblastech, jako je Znojmo nebo Cheb. Anebo proč se především současná opoziční scéna v Česku stále více tříští. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.