Článek
Zvoní školní zvonek. „Hej ty, hnědej kluku!“ říká dětský hlásek. „Adenuga? Co to jako je za jméno?“ ptá se dítě, než začne hrát repetitivní sample. O pár vteřin později se ozve nezaměnitelný hlas britského rappera Skepty: „Říkali mi / nemáš čas nazbyt / musíš se vzdělávat / mladej chytrej kluk / měl bys rozbít ten začarovanej kruh / já namísto toho / porušoval zákony,“ rapuje v první sloce tracku nazvaného Secrets of Patriarchy. A hned je zřejmé, že jeho nová deska nazvaná The Fork and Knife nabídne pořádnou porci sebezpytu, nekompromisní flow, vypravěčských triků, slovních hříček i sarkasmu.
Úvodní track nastavuje tón celého alba. Chlapec s jménem, které spolužáci neuměli vyslovit, je dnes držitelem prestižní Mercury Prize, módním návrhářem, malířem a nigerijským náčelníkem s titulem Amuludun of Odo-Aje.
V rodině Adenugových se prý vždy říkalo, že člověk musí tvrdě pracovat, aby jednou jedl vidličkou a nožem. Skepta nakonec svým rodičům koupil dům v Lagosu, magazínu Complex ale přiznal, že jeho máma má stejně nejraději rýži s dušeným masem. Název desky The Fork and Knife je tak stejnou měrou naplněním rodinného moudra jako sebeironií.
Pirát z Tottenhamu
Joseph Olaitan Adenuga Jr. se narodil v Londýně nigerijským rodičům, otec je Jorubec, matka Igbo. Kluk vyrůstal na severu města ve čtvrti Tottenham, ke které se hlásí dodnes, včetně fandění místnímu fotbalovému klubu.
Hudba a umění se v jeho rodině dědí z generace na generaci: táta byl DJ a milovník reggae, bratr Jamie alias JME je také grimeový MC, sestra Julie rozhlasová moderátorka a bratr Jason grafik a producent, který mimo jiné spolupracoval na obalech Skeptových alb a beaty přispěl na jeho přelomovou nahrávku Konnichiwa.

Po jeho překvapivém vystoupení na Glastonbury britský deník The Guardian nazval Skeptu nejcennějším jménem britského rapu.
Skepta začínal za DJským pultem. Jako člen tottenhamské Meridian Crew účinkoval na pirátských rádiích, kde mu spoluhráči přezdívali Scoopa Daniels. Kromě toho produkoval instrumentální tracky. Pirátská rádia byla pro žánry grime, garage i dubstep klíčová a úřady je pravidelně zavíraly. Při jednom zátahu na pirátské vysílání policie zabavila Skeptovi všechny vinyly a CD. Krátce nato se Meridian Crew rozpadla.
Do té doby měl Skepta s rapem jen málo zkušeností. Pak ho k mikrofonu přivedl slavný grimeový MC Wiley. Po společném sezení ve studiu mu navrhl, ať zkusí psát texty. Skepta vytvořil své první verše hned následující noc. K tomu momentu se vrátil o deset let později ve skladbě Detox z alba Konnichiwa. Vzpomíná v ní, jak ho Wiley poslal k mikrofonu, jak ho přepadla tréma a nebyl si jistý, že na to má.
S bratrem JME posléze založili kolektiv a label Boy Better Know. Získal takový dosah, že si jeho jméno později nechal vytetovat i světoznámý kanadský rapper Drake.
Grime vznikl na přelomu tisíciletí ve východním Londýně. Vzešel z tanečních žánrů UK garage, jungle a dancehallu, přičemž se šířil undergroundovými kluby a nelegálním rádiovým vysíláním. Pro tuto britskou mutaci rapu je typické rychlejší tempo, dystopický zvuk, studené syntezátory, hutné sub-basy neboli nejnižší slyšitelné tóny a hekticky rapující MCové. Zvukově má žánr blíž drum and bassu než americkému rapu.
Grimeová kultura vždy stála na přístupu udělej si sám. Tracky se produkovaly na levném softwaru, producenti často samplovali zvuky z videoherních konzolí a nahrávalo se do školních počítačů. Když v roce 2003 vyhrál Dizzee Rascal prestižní Mercury Prize, zdálo se, že mladý žánr pronikne do mainstreamu. Nastal ale opak a celá scéna na deset let zmizela z hitparád.
Klip za osmdesát liber
Skeptovy rapové začátky byly v mnoha ohledech rozpačité. První album Greatest Hits vydal v roce 2007 vlastním nákladem, záhy poté uspěl s virálním hitem Rolex Sweep, který hráli DJové na všech britských a posléze i evropských parketech.
Úspěch singlu mu přinesl pozornost velkých labelů, desku Doin’ It Again z roku 2011 už připravil s komerčním tanečním vydavatelstvím All Around the World napojeným na nadnárodní konglomerát Universal. Popově laděná nahrávka zabodovala v žebříčcích a singl Rescue Me se dostal do britské top 20. Skepta však dnes říká, že tehdy nevěděl, co přesně dělá. „Byl rok 2008 a já ztratil svou cestu / pamatuju si, že jsem v tom byl až po uši / pak mi Wiley dal ten Rolex beat / měl jsem říct: ne, díky, nepotřebuju ty popový prachy,“ vrací se k tomuto období sebekriticky v Revenge, jedné z nejvýraznějších skladeb čerstvé desky.
Kariérní zlom přišel v roce 2014 s písní That’s Not Me, kterou natočil s bratrem JME. Videoklip stál podle Skepty osmdesát liber a vyhrál cenu černé hudby Mobo.
O rok později následoval song Shutdown, který se přes noc stal hymnou grimeové renesance. Ostrovní média začala psát o návratu žánru a Skepta byl jeho tváří. V roce 2016 vydal na rodinném labelu BBK album Konnichiwa, za něž obdržel Mercury Prize. Porazil i Blackstar, posmrtnou desku tehdy zesnulého Davida Bowieho. Nezávislým projektem mimo jiné ukázal, že grime k úspěchu nepotřebuje velké vydavatelství.
Úspěch katapultoval Skeptu na výsluní popkultury. Založil módní značku Mains, spolupracoval s Nike a Pumou, jeho obrazy dražila známá aukční síň Sotheby’s, režíroval krátký film Tribal Mark a se smetánkou rapu točil hitovky, například Praise the Lord s Američanem A$AP Rockym.
Poslední sólové album Ignorance Is Bliss vydal v roce 2019. Pak se odmlčel až do loňska, kdy s producentem Fred Againem připravili track Victory Lap. Dostal se na čtvrté místo britské hitparády, získal nominaci na Grammy a Skeptovi přivedl novou, mladší generaci posluchačů. Deník The Guardian ho po loňském překvapivém vystoupení na Glastonbury nazval nejcennějším jménem britského rapu.
No Blacks, No Dogs, No Irish
Novou desku oznámil Skepta už předloni, první singl Gas Me Up způsobil menší skandál kolem obalu, který musel s omluvou stáhnout kvůli nečekaným asociacím souvisejícím s holokaustem. Následovala řada zpoždění, které nahrávku nakonec zdržely o dva roky.
Když tento měsíc konečně vyšla, Skepta napsal fanouškům, že začala jako prosté vyprávění o klukovi z Londýna, ale postupně přerostla v příběh dítěte imigrantů a vztyčený prostředníček směrem k politickým elitám a patriarchátu. Tím nemyslí jen nadvládu mužů, ale schéma, které společnost dává klukům jako on za vzor: škola, práce, hypotéka, svatba do třicítky. V úvodních Secrets of Patriarchy popisuje den otce, který ráno vozí děti do školy a domů se vrací, až když potomci spí.
Grime byl od počátků příběhovou hudbou. Na pirátských rádiích se rapovalo o sídlištích, policejních kontrolách, drogách a rivalech. Je přirozené, že čtyřiačtyřicetiletý Skepta na nové desce už nevypráví o ulici, kterou dávno opustil, ale o tom, co řeší dnes: otcovství, peníze, a hlavně to, co znamená být černým Britem s nigerijskými kořeny v zemi, která se k přistěhovalcům staví čím dál nesmlouvavěji.
Textově je nahrávka nejsilnější v momentech, kdy rapperova osobní historie naráží na společenská témata. Ve skladbě Currency například Skepta vedle sebe staví cedule „Žádní černí, žádní psi, žádní Irové“, které kdysi visely na londýnských pronájmech, a dnešní zdvořilé „Promiňte pane, mohu vám pomoci?“, kterým ho i přes jeho barvu kůže vítají v luxusních obchodech.
Track Innocent Smile, v němž hostují zpěvák Suggs a drum’n’bassové duo Chase & Status, je zase přímým útokem na politiky, kteří ze všech problémů viní přistěhovalce a používají fake news k radikalizaci společnosti. V kontextu sílících protiimigračních nálad v britské společnosti a úspěších populistické strany Reform UK, jejíž představitele nedávno televize ITV usvědčila z rasistických výroků, vyznívají Skeptovy texty více než výmluvně.
V Innocent Smile přichází i nejdojemnější moment desky. Skončí zuřivý beat, nastane ticho a po chvíli se ozve tenký dětský hlas. Patří Skeptově sedmileté dceři River. Do zrcadla zpívá jednoduchou písničku, ve které se ptá, jestli je dost dobrá, velká a dost statečná. Dovypráví tak příběh svého otce, který pár vteřin před tím rapoval o ztrátě svého nevinného úsměvu.
Zvukově novinka pokračuje v obrysech načrtnutých skvělou nahrávkou Konnichiwa. Skepta je ale tentokrát ještě eklektičtější: vedle čistokrevného grimeu se tu ozývají ohlasy houseu, memphiského rapu nebo vlivy západoafrické taneční hudby. Skepta se vydává i vstříc popu, třeba v nejpřístupnější písni Broken Hearts, kde mu zdatně sekunduje tiktoková hvězda generace Z, rapper Central Cee.
Nejjistěji zní The Fork and Knife tam, kde se protagonista plně noří do temné zvukové i textové polohy. V uhrančivé skladbě Pandora’s Box soustředěně rapuje o závislostech, pod jeho nakřáplým hlasem zní valivý beat, zlověstné syntezátory a napjaté ostinato umělých smyčců. Jeho flow střídavě opisuje tempo skladby a dvojnásobně zrychluje. I posluchač, který neumí anglicky, musí z prvních pár vteřin poznat, že jde do tuhého.
Jeden z překvapivých vrcholů představuje žánrem afrobeat inspirovaný track Aloe vera, ve kterém se u mikrofonu se Skeptou střídá hvězda současné nigerijské hudby Asake. Skepta drtí sloky v rytmicky přesných, úsečných strukturách, Asake v melodických refrénech přeskakuje mezi angličtinou, arabštinou, nigerijským pidžinem a jorubštinou, což je jazyk západní Nigérie. Aloe vera z názvu slouží jako metafora pro hojení starých ran. Pro syna imigrantů z Afriky, který koupil rodičům dům v Lagosu, je to přirozené spojení všech světů, mezi nimiž osciluje.
Když hvězdy chodí do Tesca
Rappeři Skeptovy generace často stojí před otázkou, jak stárnout v žánru postaveném na dravosti mládí. Skepta ukazuje, že mu sice sluší poloha seniorního rappera, který reflektuje svůj život i kariéru, ale zároveň se nenechá zahanbit o generaci mladšími hudebníky.
Nejlépe je to slyšet v dalším hřebu desky, téměř desetiminutové Belly. V tracku křísícím žánr zvaný posse cut se vystřídá celá rapová crew. Své dovednosti tady předvádí sedm hostů včetně Skeptova bratra JME a mladé generace MC, jako jsou například Kibo nebo Kruz Leone. Čtyřicátník Skepta ve své sloce ukazuje, že s mladíky nejen dokáže držet tempo, ale klidně je i předběhne.

Skeptova nová deska začala jako prosté vyprávění o klukovi z Londýna, ale postupně přerostla v příběh dítěte imigrantů a vztyčený prostředníček směrem k politickým elitám.
Stárnutí reflektuje také v rozhovorech. Britskému časopisu GQ řekl, že nechápe, jak může téměř osmdesátiletý Iggy Pop dál stát na pódiu bez trička, zatímco černí rappeři kolem pětatřiceti začínají panikařit. Srovnání s punkrockovou hvězdou je namístě. Oba žánry vyrostly ze subkultur stírajících odstup mezi hvězdou a publikem.
I přes svůj hvězdný status a na poměry rapu lehce pokročilý věk Skepta zůstává nohama na zemi. Jak řekl magazínu Esquire: „Můžete být slavní, a přesto chodit do Tesca.“ Možná právě v tom je klíč k tomu, jak v rapu stárnout s grácií. Kdo si na nedotknutelnou hvězdu nikdy nehrál, nemusí se bát, že o svůj status s přibývajícími léty přijde.
The Fork and Knife není zoufalý pokus držet krok s mladšími, ani banální nostalgická bilance čtyřicátníka. Je to silná deska muže, který dokázal, že nezávislá hudba ze severu Londýna může ve výročních cenách porazit největší hvězdy – a teď se ptá, co předá svým dětem i nastupující grimeové generaci. Zároveň zůstává věrný vlastnímu zvuku a personě. Otevřeně pojmenovává rasismus, protiimigrační nálady a vliv mocných. V jeho hlase je stále slyšet ten kluk, kterému se spolužáci smáli kvůli jeho jménu.
Album: Skepta – The Fork and Knife
Label: Big Smoke
Stopáž: 55:59
Datum vydání: 6. listopadu 2026











